For Niklas Luhmann modern society is a functionally differentiated society, i. e. it is composed of heterogeneous but equal parts which are relatively independent and are defined as social subsystems. Luhmann’s analysis presents contemporary society as a whole differentiated into functionally dependent yet autonomous sub-systems that constitute neighbouring worlds for each other. This raises the question of the existence or non-existence of potential unifying forces or integration mechanisms. In Luhmann’s view the main problem is the non-existence of means of “metacommunication”. The development of specialised media and codes in the individual sub-systems increases the overall complexity of the social system, but does not entail the metacom¬munication that would make possible the self-observation and self-reference of the social system as a whole. and Jiří Šubrt.
Teorie fikčních světů se ve světovém kontextu rozvíjí od sedmdesátých let minulého století a od svých počátků je inspirována nejrůznějšími logickými a filozofickými koncepty. Dnes její plně ustavená forma nabízí konkrétní nástroje a strategie vhodné pro řešení široké škály literárně teoretických problémů. Samotné založení teorie fikčních světů je spojeno se jménem Lubomíra Doležela, který později její vývoj obohacuje o klíčové rozlišení mezi extensionální a intensionální strukturou fikčních světů. Tato distinkce rozvíjí budoucí instrumentální potenciál celé teorie. Nicméně i díky Doleželovu následnému bádání v oblasti fikčních a historických narativů se jedním ze současných použití této teorie stala její aplikace na otázky identity literatury a podstaty fikce a fikčnosti literárních děl., The theory of fictional worlds has developed, in the world context, since the 1970s and has, from its beginnings, been inspired by various logical and philosophical concepts. Today, in its fully established form, it offers concrete instruments and strategies suited to the solution of a wide range of literary-theoretical problems. The actual founding of the theory of fictional worlds is linked with the name of Lubomír Doležel, who later enriched its development with the key distinction between the extensional and intensional structures of fictional worlds. This distinction has enhanced the future instrumental potential of the whole theory. Nevertheless, due also to Doležel’s subsequent research in the area of fictional and historical narratives, one contemporary use of this theory has become its application to the questions of the identity of literature and the basis of fiction and the fictionality of literary works., and Bohumil Fořt.