Cílem naší práce bylo vyhodnotit výsledky kvantitativního stanovení obsahu železa a mědi metodou AAS ve vzorcích jaterní tkáně získaných perkutánní jaterní biopsií v rámci diferenciální diagnostiky nejasných klinických a laboratorních případů hepatopatie, případně pro potvrzení diagnózy hemochromatózy a Wilsonovy choroby. Pacienti: Soubor 83 pacientů byl podle histologického nálezu rozdělen do čtyř skupin. Skupina I (normální histologický obraz; n=31), skupina II (chronická hepatitida; n=33), skupina III (cirhóza; n=9), skupina IV (hemochromatóza; n=10) a tři případy Wilsonovy choroby. Výsledky: Podle očekávání jsme zjistili ve skupině IV (hemochromatóza) signifikantně zvýšený obsah železa v jaterní tkáni (3,73 ± 1,93 mg/g) a koncentraci feritinu v séru (966 ± 560 μg/l); (p < 0,001) spolu se zvýšenou hodnotou saturace transferinu (0,66 ±0,20); (p < 0,05) proti skupině I. Zjistili jsme statisticky významnou korelaci (Pearson) mezi obsahem železa v jaterní tkáni a sérovou koncentrací feritinu (r = 0,6573; p < 0,001) a saturací transferinu (r = 0,6878; p < 0,001). Obsah mědi v játrech se ve skupině I, II a IV signifikantně nelišil. Signifikantně zvýšenou hodnotu jaterní mědi stejně jako mědi v séru (p < 0,001) jsme zjistili ve skupině pacientů s jaterní cirhózou (skupina III). U tří případů Wilsonovy choroby jsme zjistili typické hodnoty všech sledovaných parametrů. V souvislosti s nálezem zvýšeného obsahu mědi ve skupině III (cirhóza) jsme zaznamenali také signifikantně zvýšenou aktivitu ALP (p < 0,05). Závěr: Ze sérových parametrů metabolismu železa, které vykazují korelaci s jeho obsahem v játrech, má největší použitelnost feritin a saturace transferinu. Indikaci stanovení obsahu mědi v jaterní tkáni tvoří jednoznačně diagnostika Wilsonovy choroby. Tento postup není nahraditelný histochemickým průkazem mědi v bioptickém vzorku jaterní tkáně. Hodnoty kolem 250 μg/g suché jaterní tkáně je však třeba hodnotit opatrně a myslet i na možné jiné příčiny., Objective: The aim of the present work was to evaluate the results of quantitative determination of liver iron and copper content using atomic absorption spectrometry on liver tissue specimens obtained by percutaneous liver biopsy. Patients: A cohort of 83 patients was divided into 4 groups according to histological findings: group I (normal histological picture; n = 27), group II (chronic hepatitis; n = 33), group III (cirrhosis; n = 10), group IV (hemochromatosis; n = 10), and 3 cases of Wilson disease. Results: As expected, in group IV (hemochromatosis) we detected a significantly increased iron content in the liver tissue (3.73 ± 1.93 mg/g) and concentration of ferritin in the serum (966 ± 560 μg/L); (p < 0.001), along with an increased value of transferrin saturation (0.66 ± 0.20); (p < 0.05) versus group I. A statistically significant Pearson linear correlation was seen between the liver iron and ferritin concentration (r = 0.6573; p < 0.001) and between liver iron and transferrin saturation (r = 0.6878; p < 0.001). The liver copper content in groups I, II and IV did not differ significantly. The group of patients with liver cirrhosis (group III) showed significantly increased values of liver copper (247 ± 161 μg/g) as well as serum copper (24.8 ± 7.2 μmol/L) versus values in group I (52.5 ± 29.4 μg/g and 16.1 ± 5.0 μmol/L) respectively, (p < 0.001). In connection with the finding of increased copper content in group III (cirrhosis), we also observed significantly elevated alkaline phosphatase activity (p < 0.05). Conclusions: Out of the iron metabolism serum parameters which show a correlation with liver iron, the highest suitability is exhibited by ferritin and transferrin saturation. The indication for liver tissue copper content determination is an unequivocal part of the diagnostics of Wilson disease. This procedure cannot be replaced by the histochemical proof of copper in a bioptic specimen of liver tissue. However, copper values of around 250 μg/g of dry liver tissue have to be evaluated carefully, and other possible causes have to be taken into consideration., Dastych M., Číhalová M., Dastych M., jr., and Literatura
Ačkoliv vznik alergické rýmy či alergického bronchiálního astmatu bývá obvykle spojován s dětským věkem, nemusí tomu tak být zcela. Prevalence alergických onemocnění v seniorském věku je udávána kolem 5 %. Alergická onemocnění ve věku nad 65 let nezahrnují pouze alergická onemocnění dýchacích cest. Mezi časté obtíže jsou uváděny kožní alergické projevy a lékové alergie/ intolerance, alergie na hmyzí bodnutí. Pokud byla inhalačními alergeny testována populace nad 80 let, byly pozitivní prick testy ještě v 7 % testované seniorské skupiny. Alergická rýma provázena slizničním eozinofilním zánětem je lokálním projevem systémového alergického onemocnění. Jedná se o imunopatologický stav rizikový z hlediska rozvoje bronchiálního astmatu, proto je důležité seniorského rinitika odeslat k funkčnímu vyšetření plic. Fenotyp bronchiálního astmatu ve stáří není zásadně odlišný, ačkoliv imunosenescence modifikuje obraz bronchiálního astmatu. Negativní vliv na průběh bronchiálního astmatu má i přirozený pokles síly dýchacích svalů, zvýšená celková rigitida hrudního koše a pokles plicní elasticity v seniorském věku. Stupňovitá farmakoterapie bronchiálního astmatu k dosažení kontroly nad chorobou vyžaduje pravidelnou léčbu jak protizánětlivou, tak bronchodilatační. Snažíme se o jednoduchý léčebný režim s dávkováním maximálně 2krát denně. Významná je volba inhalačních léků s častou kontrolou správné techniky inhalace., Even though the onset of allergic rhinitis and allergic bronchial asthma is usually being linked to childhood, this may not always be the case. The prevalence of allergic diseases reported in older age patients is about 5%. Allergic diseases in patients above 65 years of age include more than just the respiratory tract disorders. Allergic skin reactions, allergic drug intolerance and allergic reactions to insect bites are among the most frequent complaints. Inhalation allergy testing in a population of patients above 80 years of age resulted in positive prick tests in as many as 7% of the senior population. Allergic rhinitis associated with mucosal eosinophilic inflammation is a local sign of a systemic allergic disorder. This is a high risk immunopathological state particularly with respect to potential development of bronchial asthma; this is why it is imperative to refer an older patient with rhinitis for pulmonary function assessment. Older age bronchial asthma phenotype is not essentially different even though immunosenescence modifies the picture of bronchial asthma. Natural loss of respiratory muscle tone, increased rigidity of thoracic cage and a reduction of lung elasticity in older age all have a negative effect on the course of bronchial asthma. Stepwise approach to pharmacological asthma management requires continuous anti-inflammatory as well as bronchodilator treatment. We should aim for a simple regimen with no more than twice daily dosing. Important is the choice of inhalation agents and frequent inspections of the inhalation technique., I. Krčmová, B. Král, and Lit.: 12
Je podán stručný souhrn nejdůležitějších endokrinních změn, které provázejí stárnutí u muže. Klíčovou je osa hypotalamus-hypofýza-testes, jejíž snížená výkonnost vede k relativnímu poklesu androgenů. Také snížený potenciál sekrece růstového hormonu je snížením androgenního zásobení ještě dále oslabován a podobně je tomu i u melatoninu. Specialni roli hraje nadledvinová kůra, která zásobuje organismus glukokortikoidy v podstatě ve stejné míře jako v období reprodukčního optima, ale nadledvinové androgeny, zejména dehydroepiandrosteron se svou pestrou škálou příznivých účinku na metabolismus, vykazují výrazný pokles s narůstajícím věkem. Suplementace chybějícími hormony je schopna v pozoruhodné míře zmírnit známky a symptomy endokrinosenescence., There is a brief summary of the most important endocrine changes going with man's ageing here. The essential is the hypotalamus - pituitary gland - testes axis, the decreased capacity of which leads to the relative androgens loss. The lowered potential of growth hormone secretion is also further impaired by lowered androgens supply and similar situation is with melatonine. Special role has adrenal cortex, which supplies the organism with glucocorticoids basically at the same extent as in the reproduction optimum period, but adrenal cortex androgens, especially dehydroepiandrosterone with its wide range of positive effects on the metabolism show significant decrease with ageing. The supplementation with missing hormones is able to moderate the signs and the symptoms of endocrinosenescence at noticeable extent., Luboslav Stárka, Lit: 30, and Souhrn: eng
Úvod: Zhoršení výživy u seniorů, bývá popisováno ve spojitosti s institucionální péčí. Jako vhodný nástroj pro posouzení stavu výživy se jeví Škála pro hodnocení stavu výživy – MNA. Cíl výzkumu: Zjistit stav výživy u seniorů ve vybraných institucích prostřednictvím Škály pro hodnocení stavu výživy – MNA a následně analyzovat hodnoty Body mass index (BMI) u sledované populace. Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 200 osob ve věku nad 60 let v institucionální péči. Statistické testy byly hodnoceny na hladině významnosti 5 %. Výsledky: Z 200 seniorů v institucionální péči dle Škály pro hodnocení stavu výživy (MNA) bylo ve stavu dobré výživy 32 %, rizikem podvýživy bylo ohroženo 38 % seniorů a podvýživou trpělo 30 %. Byl zjištěn statisticky významný rozdíl ve stavu výživy v závislosti na druhu instituce (p=0,001). Byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi sledovanými institucemi v hodnotách BMI (p=0,0084). Hodnoty BMI vyšší než 23 byly u 65 % seniorů, hodnoty BMI nižší než 19 byly u 16 % seniorů. Závěr: Z výsledku studie vyplývá, že pouze jedna třetina seniorů byla ve stavu dobré výživy, což vede k nutnosti včasné detekce stavu výživy prostřednictvím MNA., Introduction: Nutritional disorders in the elderly are described in relation to institutional care. Mini Nutritional Assessment (MNA) was used for assessing nutritional status. Objective: To assess the nutritional status of the elderly in selected institutions through Mini Nutritional Assessment (MNA) and to analyze the Body Mass Index (BMI) of the studied population. Methods: The research sample consisted of 200 people aged over 60 years in institutional care. Statistical tests were evaluated at a significance level of 5%. Results: Of the 200 seniors in institutional care according to MNA, 32% were in good nutrition condition, 38% of respondents were at risk of malnutrition and 30% of seniors suffered from malnutrition. A statistically significant difference in nutritional status was revealed depending on the type of institution (p=0.001) and a statistically significant difference between the observed values of institutions in terms of BMI (p=0.0084). Values of BMI in excess of 23 were identified in 65% of the elderly, values of BMI below 19 were found in 16% of elderly. Conclusion: The results show that only one third of the elderly were in good nutritional status. These findings emphasise the necessity of early detection of nutritional status using MNA., Hana Lukšová, Yvetta Vrublová:, and Literatura
Príspevok pojednáva o teoretických a praktických aspektoch podávania, vybavovania a prešetrovania sťažností a podávania a vybavovania petícií v podmienkach Slovenskej republiky. Zaoberáme sa v jednotlivých častiach príspevku prijímaním sťažností, príslušnosťou orgánu verejnej správy na vybavenie sťažnosti, prešetrovaním a vybavovaním sťažností. Pozornosť venujeme obsahu a výkonu petičného práva ako aj postupu pri podávaní a vybavovaní petícií. Príspevok sme doplnili o grafické spracovanie počtu podaných sťažností a petícií v rezorte zdravotníctva v rokoch 2007–2014., This paper deals with theoretical and practical aspects of submission, handling and investigation of complaints and the submission and processing of petitions in the Slovak Republic. In different parts of the paper we deal with taking complaints, membership of a public authority for dealing with complaints, investigations of complaints. In the paper we pay attention to the content and performance of right of petition, as well as the procedure for filing and processing of petitions. We completed this paper about the graphical processing of the number of complaints and petitions in the health sector in 2007–2014., Alžběta Benedikovičová, Jolana Těšinová, and Literatura
Myeloproliferativní neoplázie (MPN) jsou klonální poruchy, které vznikají na úrovni hematopoetických kmenových buněk. Somatické mutace, jako např. JAK2V617F, lze nalézt u purifikovaných hematopoetických kmenových buněk a jejich potomstva. Nicméně je možné objevit výrazné interindividuální rozdíly v mutantní alelické zátěži u zralých krvinek pacienta a v počtu hematopoetických linií, které jsou zasažené. Ne všichni pacienti s MPN vykazují přítomnost klonálních markerů u B lymfocytů a T buňky jsou téměř vždy vyloučeny. U mnoha pacientů s MPN je možné objevit více než jednu somatickou mutaci a pořadí, v němž se tyto mutace objevují, se může u jednotlivých pacientů lišit. Myší modely ukázaly, že MPN může být iniciována JAK2V617F bez přítomnosti dalších mutací. Všechny dosavadní myší modely jsou však založeny na polyklonálním onemocnění. Za účelem navržení lepších léčebných postupů a potažmo i vyléčení MPN bude důležité pochopit časné kroky při iniciaci choroby., Myeloproliferative neoplasms (MPN) are clonal disorders that originate at the level of hematopoietic stem cells. Somatic mutations such as JAK2V617F can be found in purified hematopoietic stem cells and their progeny. Nevertheless, large inter-individual differences in the mutant allele burden in the patient’s mature blood cells and in the number of hematopoietic lineages that are involved can be found. Not all patients with MPN show presence of clonality markers in B lymphocytes and T cells are almost always excluded. In many MPN patients more than one somatic mutation can be found and the order in which these mutations occur can vary between individual patients. Mouse models have shown that MPN can be initiated by JAK2V617F without the presence of additional mutations. However, all mouse models to date are based on polyclonal disease. Understanding the early steps in disease initiation will be important for designing better strategies for the treatment and ultimately cure of MPN, Radek C. Skoda, and Literatura 50