This article will introduce Isaac Newton’s fundamental methodological concepts applied for a solution concerning a question of gravity in his Principia Mathematica. The method of deduction of propositions from phenomena can be described as demonstrative induction. The main aim is to show that this method proposed by Newton explicitly contains a criticism of hypothetico-deductive methodology as an inadequate approach to the study of nature. As opposed to hypothetico-deductive method, demonstrative induction is capable of producing theories with much richer empirical and epistemological value. Delimitation against hypothetically deduced theories is closely connected with criticism of mechanical materialism, most notably in a form proposed by René Descartes. Consequently, it has led Newton to not only reject the universality of mechanical premise but also to certain level of immunization against all competitive hypothetically based theories. and V tomto článku budou představeny základní aspekty metodologie Isaaca Newtona aplikované v Principia Mathematica na řešení otázky povahy gravitační síly. Metoda vyvozování propozic přírodních jevů může být označena jako demonstrativní indukce. Cílem článku je ukázat, že tato metoda, jak ji zastával Newton, v sobě explicitně obsahovala kritiku hypoteticko-deduktivní metody jako zcela neadekvátního přístupu ke zkoumání přírody. Oproti hypoteticko-deduktivní metodě je demonstrativní indukce schopna produkovat teorie empiricky i epistemologicky mnohem bohatší. Vymezení se vůči hypoteticky založeným teoriím je úzce spjato s kritikou mechanického materialismu především v podobě, v jaké ji zastával René Descartes. Ve svých důsledcích to Newtona dovedlo nejen k odmítnutí univerzálnosti mechanické premisy, ale také k určité imunizaci vůči veškerým konkurenčním hypoteticky založeným teoriím.
Celostátní vědecká konference o ochraně památek moderní archtektury, Brno, přednáška Václava Richtera 23. 3. 1970 and Neue theretische Grundlagen des Schutzes von Kunstwerken.