Mýtus o společných dějinách a kultuře, který se objevil v 19. století a stál u počátků národní státnosti, měl být pro jednotlivé národy habsburské monarchie závazný. Navzdory všem centralizačním snahám však nevznikly pro získávání a uchovávání starověkých památek a nálezů jednotné normy. Nápadné jsou rozdíly mezi periferií a centrem. První a zásadní impulzy pro rozvoj muzeologie a archeologické památkové péče přinesly regiony a jednotlivé součásti monarchie, mezi nimi i Čechy. Naproti tomu německy mluvící země i politické centrum Vídeň tyto kroky učinily až se značným časovým zpožděním. Protože vědy o starověku ani památková péče nebyly habsburskými panovníky podporovány, chybí dodnes památkové péči v Rakousku jistá společenská opora, bez níž se péče o památky neobejde. and The myth of shared histories and cultures that appeared in the nineteenth century, and which played a role in the nascent stage of national statehood, was to be obligatory for the individual nations of the monarchy. However, despite all of the centralisation efforts, uniform standards were not created for collecting and preserving ancient artefacts. The differences between the centre of the monarchy and the outlying territories were significant. The first important impulses for the development of museology and archaeological heritage care came from regions and individual parts of the monarchy, including Bohemia. In contrast, these measures were adopted much later by the German-speaking lands and the political centre of Vienna. Due to the lack of support from the Habsburg rulers for the study of ancient times and for heritage care, there is a certain lack of support from Austrian society today for these concerns – support that is vital for the proper care of a country’s archaeological history.
Postgraduální studium muzeologie na katedžře muzeologie Univerzity J.E.Purkyně v Brně, v roce 1985 rozhodnutím 23. konference UNESCO zřízena v Brně letní škola