Cílem mé práce je zamyslet se nad existencialismem a postmoderním přístupem z pohledu vzájemných podobností i rozdílů. Existenciální analýza stojí podle mého názoru mezi modernou a postmodernou, protože na jedné straně vychází z poznávání objektivního světa (moderna), ale na druhou stranu k ní přidává požadavek subjektivního prožívání (postmoderna). Došel jsem k následujícím podobným předpokladům existenciálního a postmoderního přístupu: obrat k subjektivnímu prožívání, nereduktivní přístup k životní zkušenosti, schopnost svobodné volby, princip osobní zodpovědnosti, zdůrazňování vnitřních zdrojů klienta a orientace na budoucnost, širší kontext mezilidských vztahů či dané kultury, neexistence jediné pravdy, důraz na plynutí času, obrat k jazyku a přizpůsobení se jazyku klienta. Naproti tomu se oba směry vyznačují rozdíly v teoriích poznání, v různém zaměření na smysl a cíl života, v jiném pojetí emocí a z toho vycházejícího uchopování nepříjemných prožitků. Rozdílný pohled na některá témata vnímám jako podněcující, protože člověku skýtá příležitost přemýšlet o věcech novým, obohacujícím způsobem., The purpose of my work is to think of the existentialism and the postmodern approach from the view of their mutual similarities and differences. In my opinion, the existential analysis stands between the modernism and the postmodernism, because on the one hand it is based on the cognition of the objective world (the modernism) and on the other hand, there is also the requirement of subjective experience there (the postmodernism). I came to the following similar premises of the existential and postmodern approach: the return to subjective experience, non-reductive attitude to the life experience, the ability of free choice, the principle of personal responsibility, the accent on inner sources of the client and the focus on the future, broader context of the interpersonal relationships or the given culture, the absence of the only truth, the accent on the passage of time, the return to the language and the accommodation to the language of the client. On the contrary, both of the directions differ in the theories of cognition, in different focus on the meaning and goal of life, in different conception of emotions and consequent grasping of unpleasant experiences. I percieve the different view on some subjects as incitory, because it offers the opportunity of thinking about things in a new, enriching way., Slabý M., and Literatura
Alternativa je ve zdravé společnosti všudypřítomná a je zárukou diverzity, jež je obdobně jako v ekosystémech zárukou rozvoje a trvalé udržitelnos ti celku. Teprve modernizace zplodila masovou kulturu a masovou medicínu. Zatímco v mnoha společenských oblastech došlo od konce 60. let minulého století k legitimizaci alter nativních přístupů (umění, hudba, ekologie, zemědělství, energetika, pedagogika, peněžnictví), v medicíně je diskuze o alternativách odlišná a tendence k monopolizaci vědecké biomedicíny jako jediné správné medicíny extrémní. To je vysvětleno civilizačním procesem medicinalizace živ ota a existencí nesmírně složitého a sofistikovaného medicínsko-průmyslového komplexu, k terý obtížně dešifrovatelným způsobem propojuje rozmanité zájmy a potřeby lékařského škol ství, klinické praxe na jedné straně, masmedií a producentů léků, léčiv a zdravotnických technologií a pomůcek na straně druhé. Diskuze o alternativě v medicíně přesto probíhá a s ílí. Psychosomatický přístup je jednou z mnoha rozumných alternativ, nikoliv však jedinou. Dilema nestojí mezi medicínou, jež ignoruje mysl člověka a tou, jež jí přikládá někdy až příliš velký význam tváří v tvář genetickým faktorům či zátěži životního prostředí. Dalšími výz namnými alternativami je sociálně ekologický model zdraví a zdravotnictví, spočívajíc í na zdravých životních podmínkách a vztazích či komplexní alternativní léčebné systémy, jež jdou svým kosmologickým a spirituálním pojetím nad rámec psychosomatického. Psychické prož ívání je jen jednou z mnoha opomíjených determinant zdraví a jakákoli absolutizace či zjedn odušování vztahů mezi myslí a tělesnou úrovní by mohla být kontraproduktivní. Bylo by chyb né se domnívat, že zázračné řešení se nalézá v psychosomatice a že volba je buď- anebo. T rvale udržitelná medicína musí být pluralitní a integrativní, a jako taková bude bez d iskriminace, devalvování a nadřazování využívat všechny rozumné způsoby pomoci nemocným a to z důvodů etických, ekologických i ekonomických., Plurality is the fundament of healthy societies and diversity can be viewed as a symptom of growth and sustainability similarly to ecosystems. Only the modern civilization resulted in mass culture and mass medicine which is incorporated in a complex health care system. While in many areas of society a discourse on alternative so lutions became increasingly legitimate since the late 60s of the last century (alternative art, music, ecology, agriculture, energy, education, finance), the discussion on alternative solutions i n medicine and health care is much less visible and the overall monopolization of health care by th e scientific biomedicine prevails. This is explained by medicalization of life and by the impa ct of a highly complex and sophisticated medico- industrial complex, which merges the intere sts and needs of medicine (medical education, clinical practice and research) on one h and, with the interests of drug and technology producers, on the other. Though, the discussion on alternative approaches to health and disease exists and grows further. Psychosomatic approach is one of reasonable alternatives, but not the only one. The dilemma is not between medicine that ignores the human mind and that which integrates mind and body. Other possible approaches to health and disease are represented by e.g. social ecological model of health and health c are, which is based on healthy living conditions, fair opportunities and relationships or alternative healing systems which go beyond the psychosomatic perspective. Psychological domain is one of many neglected determinants of health. Psychosomatic medicine and psychosomatic ap proach per se cannot save the biomedicine. Sustainable medicine must be pluralist ic, integrative and not-discriminating in using all reasonable means to help the sick. There are sound ethical, environmental and economic proofs in the background., Křížová E., and Literatura
Tématem této přehledové studie je kompliance – adherence – tedy míra, se kterou se pacientovo jednání (např. ve smyslu braní léků, dodržování diety, uskutečňování životních změn) shoduje s radami získanými od zdravotníků. Míra nekompliance je vysoká. Proto se objevují postupy zvyšující spolupráci mezi pacienty a zdravotníky. Je to postup motivační, který se snaží pacientovi pomoci, aby důvody pro změnu odkryl v sobě; edukativní postup usilující o to, aby pacient rozuměl léčbě, jak on sám potřebuje; behaviorální postup zaměřený na pacientovo učení se dovednostem, které kompliantní chování vyžaduje; rovněž postupy využívající sociální oporu pacienta; organizační strategie, které usilují o zjednodušení terapie, o její zpříjemnění i o zvýšený dohled nad pacientem., This study is focused on the topic of compliance (adherence). These concepts refer to the extent to which patient´s behavior (in terms of taking medication, following diets, or achieving lifestyle changes) coincides with medical or health advice. The extent of non compliance is high. Therefore new interventions increasing cooperation between patients and health-care providers are being looked for. Among the most important strategies there is the motivation method helping the patient himself to find the reasons for compliance. Educative technique is outstanding as well: it enables patient to understand the subjects of the treatment, which he consider to be most important. Behavioral approach helps patients to gain skills necessary for compliance. The methods promoting the social support, simplifying the therapy, making it more pleasant for the patient or ensuring his or her supervision have to be also mentioned., Jániš M., and Literatura
V předložené kazuistice je zachycena práce rodinného terapeuta s rodinou, kde matka trpí bolestmi zad a dítě (3,5) je chronicky nemocné. Trpí kašlem nejasného původu. Autorka podrobně popisuje průběh šesti sezení, během nichž se v rodině postupně měnila atmosféra. Konflikty, které pár značně zatěžovaly, měly své kořeny v minulosti obou rodin a v mylných nevyslovovaných předpokladech na obou stranách. Narativní terapie s respektem ke struktuře a genderové vyváženosti, kterou se autorka učila v rámci čtyřletého výcviku v institutu rodinné terapie psychosomatických poruch v Liberci, byla zde hlavním nástrojem léčby. Léčba se nemůže zaměřit přímo na symptom dítěte. Jde o symptom celého rodinného systému. Zjednodušeně řečeno, bylo třeba, aby se všichni mohli zase volně nadýchnout., In the presented casuistry there is given a description of a family therapist’s work with a family, where the mother suffers from backache and the child (3.5) is chronically ill suffering from cough of unknown origin. The author describes in detail the course of six sessions, during which the family atmosphere was gradually changing. The conflicts that significantly burdened the couple, had their roots in the past of both families and in wrong untold assumptions on both sides. Narrative therapy with respect to the structure and gender balance, which the author learned in the four-year training in the family therapy institute of psychosomatic disorders in Liberec, was the main tool of treatment. Treatment cannot be directly focused on the child’s symptom. It is a symptom of the whole family system. Basically, it was necessary that everyone could breathe freely again., and Sušická L.