Nástropní malba: putto s toulcem se dívá do zrcátka, Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., and Místnosti 7-9 byly v 18. století ženskou částí rezidence.
Nástropní malba: putto s kětinovým věncem., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., and Místnosti 7-9 byly v 18. století ženskou částí rezidence.
Nástěnná malba ve štukovém rámu. V popředí sedí Herkules, za jeho zády si hraje putto se lví kůží, zprava k němu přilétá putto se šňůrou perel., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., and Místnosti 7-9 byly v 18. století ženskou částí rezidence. Hlavní scénu nástropní dekorace, Alegorii ženské krásy, obklopují čtyři oválné medailony s příklady mužů, kteří podlehli kouzlu žen: Apollón (lyra, vavřínový věnec- láska k Dafné), Herkules (připomínka jeho lásky k Omfalé), Mars (kytice, láska k Venuši), Jupiter se dvěma putti se šípy (Amor triumfans).
Nástěnná malba ve štukovém rámu. V popředí sedící Jupiter, v pravé ruce drží blesky, u jeho levého boku sedí orel. Po pravici Jupitera dva putti hrající si se šípy., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., Togner 2010#, 80., and Místnosti 7-9 byly v 18. století ženskou částí rezidence. Hlavní scénu nástropní dekorace, Alegorii ženské krásy, obklopují čtyři oválné medailony s příklady mužů, kteří podlehli kouzlu žen: Apollón (lyra, vavřínový věnec- láska k Dafné), Herkules (připomínka jeho lásky k Omfalé), Mars (kytice, láska k Venuši), Jupiter se dvěma putti se šípy (Amor triumfans).
Olej na plátně (223, 5 x 282 cm). Figurální scéna v krajině: zprava stařec, vedle něho kotlík s hořícím ohněm, dále Flóra s květinou, Pomona s plody, Bakchus s vinným hroznem, u jeho nohou dva putti.
Kašna, uprostřed nádrže na sloupu pískovcová socha putta na delfínovi, drží kovovou tyč s tabulkou a nápisem 1856., Poche 1980#, s. 420-422., Oficiální stránky Města Starý Plzenec (http://www.staryplzenec.cz/turista/zajimavosti-mesta/ostatni-pametihodnosti-mesta/ (13. 3. 2013)., and Na náměstí v Plzenci od roku 1856, původně ze zámku ve Štěnovicích. Poche (s. 422) nesprávně uvádí sochu Neptuna a dataci 1856.
Kresba (21, 4 x 16, 3 cm): nahá Danaé polosedí na posteli v ložnici, od stropu se sype do jejího klína déšť mincí. Napravo stojí okřídlený genius chytá mince do ruky, na zemi sedí putto a sbírá mince, v pozadí další putto, který lapá mince do nastavené misky., Fučíková 1997#, II/279, and Přípravná kresba pro reliéf ze slonoviny. Genius a putti sbírající peníze padající z nebe ukazuje, že se nejednalo o zobrazení mýtu o Danaé, ale o alegorii všemocnosti peněz. V této funkci byl mýtus o Danaé běžně používán (srov. Karr 1978), mimo jiné i na Tizianově obraze, který císař Rudolf II. získal do svých pražských sbírek v roce 1600 a který tedy mohl být podnětem ke vzniku Pfaffova reliéfu. K emblému publikovaném Typotiem v roce 1601 na tab. 17, 10 (Typotius 1601-1603, 1, fol. 19r) je připojeno motto "Omnia subiecta auro." Na emblému je rovněž putto sbírající peníze, což je motiv, který s antickým mýtem nijak nesouvisí.
Figurální výjev. V hlavním pásu na severní stěně je zobrazen Orfeus (nahý, plnovous) hrající zvířatům na violu da gamba. Podle mýtu Orfeova hra přilákala nejen nejen lidi, ale i zvířata, stromy a skály. Tento aspekt je zdůrazněn okázalou nesourodostí zobrazené flory a fauny. Vedle mýtických (jednorožec) a divokých zvířat jsou zobrazena i zvířata domácí (pes, koza). Vedle exotických zvířat jako je lev je zobrazena místní fauna (veverka, kamzíci atd.), obdobný charakter má i les, v němž jsou duby, ale i palma. Do výjevu se zakrojuje tympanon dveří, v němž je madailón s portrétem Zachariáše z Hradce, který nesou dva putti. Význam portálu je zdůrazněn tím, že jej rámují iluzivní pilastry. Výjev je součástí ikonografického programu, jehož další části tvoří pás loveckých výjevů na soklu, protějšek k výjevu s Orfeem tvoří výjev se stětím Jana Křtitele a Herodovou hostinou na jižní stěně, na západě a východě jsou personifikace neřestí., Chamonikola 1999#, č. 115., and První reprezentační interiér s antickou tématikou v českých zemích. Orfeus je zobrazen jako kulturní héroj, který svým zpěvem proměnil pustou pláň v "locus amoenus", místo zastíněné stromy, bohaté na vodu a zvěř, což demostrují lovecké výjevy na soklu. Orfeus je s největší pravděpodobností kryptoportétem Zachariáše z Hradce. Objednavatel je zobrazen v medailónu nade dveřmi, takže se dívá na Orfea. Jako analogii a možnou inspiraci této autostylizace lze uvést Bronzinův obraz Cosima I. jako Orfea hrajícího na violu da gamba, jenž je rovněž zobrazený v heroické nahotě. V souladu s touto interpretací jsou zbývající výjevy v místnosti, zatímco výjev s Orfeem symbolizuje především kultivaci přírody, výjevy s Herodem a personifikace nectností názorně demonstrují nutnost kultivace člověka, což je rovněž úkolem ideálního vladaře.
Na západní stěně Lehkomyslnost (jede na vlkovi se zakousnutou husou v tlamě, ve znaku má straku, na helmu pták a nakorouhvi pečeně na rožni), Pýcha (meč v ruce a na hlavě tiáru, jede na koni, pod jehož kopyty je lev, ve znaku má lva, na helmu páv a na korouhvi orel), Prchlivost (jede na medvědovi, napíná luk se třemi šípy, ve znaku má kance, na helmu očkubaného kohouta a na korouhvi klovajícího ptáka). Na východní stěně je Nenáviost (hubená, drží se za nohu, jede na beranovi s drápy a hadím ocasem, ve znaku má štíra, na helmu netopýra a nakorouhvi dva hady), Nestřídmost (jede na praseti, ve znaku má kočku, na helmu sovu a na korouhvi sysla), Lenost (jede na kulhavém oslu, ve znaku má kohouta s kachním zobákem držícího podkovu, na helmu opice s podkovou v ruce), Chlípnost (jede na koni s drápy a medvědíma ušima, ve znaku žába, na helmu kohout, na korouhvi liška). Ve dveřních špaletách dveří na západě ozbrojenec a na severu Alexandr Veliký (štít s gryfem) a král Artuš (štít s trojicí královských korun). Na klenbě jsou rozviliny s groteskami (cvičící postavy, lidské hlavy a koňské hlavy, sova, opice) a erby rodů z Hradce a z Valdštejna., Chamonikola 1999#, č. 115., and Cyklus hříchů je vytvořen podle rytin Heinricha Aldengrevera z roku 1552 (Lejsková-Matyášová 1959).