Votivní nástěnná malba, obraz Michaela Smíška z Vrchoviště. Na čelní stěně kaple je iluzivně zobrazena sakristie s trojicí mužů připravujících oltář k oběti, která je od reálného prostoru oddělena malovanou architekturou (obloukem se zábradlím). Postavy patrně představují donátora a jeho dva syny. Iluzivně je pojata i západní stěna, na níž jsou namalovány dva výklenky, v levém jsou liturgické předměty, pravý je jen potevřen. Malíř pocházel patrně z Nizozemí a vyškolen byl v umbrijské oblasti (Urbino)., Chadraba 1984#, 574., Šmahel 1984#., Homolka 1985#, 266-270., Všetečková 1999#., and Jeden z prvních dokladů iluzivního prohloubení obrazového prostoru v záalpském umění. Muž s ukazovátkem je první zobrazení průvodce v českých zemích. Malíř dokonale zvládl perspektivní malbu a techniku trompe l'oeil. Ve výzdobě se objevuje i nový žánr, zátiší. V antice byla realisticky namalovaná zátiší, jejichž cílem bylo oklamat zrak, nazývána "xenia" (srov. Vitruvius 6, 7, 4), jejich podrobné popisy jsou zachovány u Filostrata Staršího (po 160 - před 249), v jeho souboru popisů obrazů nazvaném Obrazy /Eikones, díl 1, 31 (338, 26-339, 29) a díl 2, 26 (380, 8-381, 39).
Zesnulý v nice s výrazně individualizovanou fyziognomií. Pod ním putti nesou štít se znakem a monogramem zesnulého., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 260, obr. s. 375., and Jeden z prvních náhrobních reliéfů s individualizovanou fyziognomií.
Nárožní novoklasicistní budova se zdobeným portálem, původně hotel. Nad portálem plastika tygra, po jeho obou stranách antikizující vázy s reliéfem: dionýsovské motivy, tančící muži. Portál: dórské kanelované sloupy, v nadpraží meandr, na bočních stěnách vstupu iluzivní portréty v kruhových rámech z vavřínových věnců (vlevo muž věnčený vavřínem, vpravo žena)., Dent 2002, s. 106., and Antická inspirace je patrná ve výzdobě antikizujících váz s dionýsovskými motivy i v iluzivních portrétech na bočních stranách vstupního portálu.
Nad portálem plastika tygra, po jeho obou stranách antikizující vázy s reliéfem: dionýsovské motivy, tančící muži. Portál: dórské kanelované sloupy, v nadpraží meandr, na bočních stěnách vstupu iluzivní portréty v kruhových rámech z vavřínových věnců (vlevo muž věnčený vavřínem, vpravo žena)., Dent 2002, s. 106., and Nárožní novoklasicistní budova se zdobeným portálem, původně hotel.
Zesnulý je zobrazen vleže. Na sobě má antikizující zbroj a kulatý antický římský štít, vedle něj sedí spící genius s uvadlou ratolestí v ruce., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 286, obr. s. 383., and Zesnulý je zbrojí a a géniem smrti připodobněn k antickému Římanovi patrně v souvislosti o humanistické fikci o založení Olomouce Juliem Caesarem a Moravanech jako potomcích Markomanů.
Dílo solnohradské iluminátorské skupiny Bertoldovy, pro Daniela I., objevuje se zde antická palmeta, prostředkovaná vlivem solnohradského umění.................................................................................Matthäus Bernards: Flores sancti Bernardi,.......................O rukopisu naposledy H.J.HLAVÁČKOVÁ in: Katalog Praha 1997, s. 32, Katalog Praha 1997 Svatý Vojtěch. Tisíc let svatovojtěšské tradice v Čechách, Výstava Národní galerie, Praha 1997 která upozornila, že tato miniatura představuje nejstarší známé zobrazení sv. Vojtěcha v médiu knižní malby.celostránkové zobrazení v rukopisu "Flores sancti Bernardi", určeného původně pro svatovítský kostel v Praze Miniatura představuje kontrakci dvou dedikačních scén rukopisu provedeného mnichem Bernoldem, který je odevzdává pražskému biskupovi Danielovi I. (1148-1167) a ten dále předává sv. Vojtěchovi zobrazeném v horní části kompozice kde je flankován sv. Vítem a sv. Václavem. Není vyloučeno, že iluminace frontispicu provedená zde jen velmi zběžně a sotva rukou profesionála, nebyla původně určena pro text sv. Bernarda, jehož postava na zobrazení nápadně chybí, folio s miniaturou nepředstavuje původně integrální část první složky kodexu, ale bylo k ní evidentně přidáno, Hlaváčková 1997#, s. 32., and Černý#,
Mladý muž s knírkem zobrazený zepředu v bohatě vyšívaném oděvu, na hlavě má klobouk s péry, okolo krku šperk v podobě hada s ocasem ovinutým okolo přední části svého těla. V pravé ruce drží granátové jablko. and Pešina 1950#, č. 397.
Na fragmentu ostění je dochována část polosloupku s hlavicí v podobě vinné révy a s hlavou ve vyhloubeném medailonu. Nedokončený reliéf patrně pochází z bývalého benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle (zal. 1000, po požáru opět zbudován 1137)., Bažant 2003#, 86., and Hlava v kruhové nice je antické ikonografické téma, sloužící k oslavě zobrazeného. Zpočátku vyhrazeno pouze pro zobrazení apoteózy císaře, vlastně šlo o jeho portrét na štítě ("imago clipeata"). Takovéto portréty byly používány jako vojenské standarty a zastupovaly císaře před vojskem. Nalézáme je také na provinciálních římských náhrobcích, které mohly inspirovat německé a rakouské sochaře v 12. - 1. polovině 13. století. Římské provinciální portréty byly v románské době sekundárně použity k výzdobě soudobých staveb (např. vchod kostela sv. Urbana v Marburgu).
Na svrchní straně tumby je zobrazen zenulý ve zbroji, v rozích jsou erbovní štítky. Fyziognomie je silně individualizována. Na bocích tumby okřídlení putti s kartušemi a znaky, kteří jsou velice podobní obdobnému motivu na zámeckém portálu. and Hrubý 2003#, 122.
Ferdinand bezvousý s dlouhými vlasy má na hlavě talířovitý baret s nahoru zdviženým okrajem, okolo krku řád zlatého rouna na řetězu, plášť po kolena, široké klopy zdobené meandrem, ornament i na dolní části, široké rukávy s proužky nad loktem podkasány, manžeta nad zápěstím ohrnuta, spodní šat zapnutý u krku, pod spodním šatem je vidět úzký límec košile, na hrudi řád zlatého rouna na řetězu, u boku dlouhý meč, přiléhavé punčochy. V pravé ruce drží rukavice, levou sahá na snítku vavřínu, kterou mu podává Anna. Anna je v obličeji více idealizována než Ferdinand, na hlavě má baret se zdviženým okrajem, vlasy v síťce, dlouhé šaty na zem s dlouhými rukávy diagonálně křížově prošívanými, na nich dlouhou pláštěnku se širokými klopami bez rukávů (ze stejné látky) s meandrovitým ornamentem na lemu, obdobný střih a totožný ornament je na lemu Ferdinandova pláště. Spodní šaty jsou se širokým výstřihem, pod ním má Anna košili se stojacím límcem ke krku, na prsou má křížek. Pravou ruku se snítkou vavřínu natahuje před sebe, levou si pozdvihuje šaty. Mezi Ferdinandem a Annou je malý psík obrácený k Ferdinandovi, patří tedy Anně. Stromy na obou stranách., Bažant 2006#., and Anna zemřela v roce 1547 a jestliže práce na reliéfech skončily až okolo roku 1550, není vyloučeno, že se jedná o posmrtný výjev. Ferdinand si již kolem roku 1530 nechal narůst knír a jelikož na tomto reliéfu je zobrazen bezvousý, patrně se jedná o připomínku svatby Ferdinanda a Anny, čemuž by odpovídal jejich mladistvý vzhled. Anna podává Ferdinandovi snítku, která s největší pravděpodobností zobrazuje vavřín. Hlavní postavou reliéfu je bezesporu Ferdinand, kterému královna zcela jednoznačně dává snítku, jež patrně představuje vavřín, atribut nejvyššího boha Jupitera a symbol vítězství. Výjev souvisí s vedlejším zobrazením napravo, kde je Ferdinand na lovu, ale především s výjevy nad hlavní vchodovou arkádou západního průčelí. Jestliže je Ferdinand nad hlavní vchodovou arkádou oslaven jako druhý Aeneás, potom je jeho manželka zobrazená na severní straně téhož průčelí patrně jako druhá Lavinie, dcera místního krále Latina, s níž hrdina počne nový rod spojující trójskou a místní latinskou linii. Pouze tomuto rodu pocházejícímu od místní princezny Lavinie-Anny a cizince Aenea-Ferdinanda je předurčeno, aby ovládl svět a nastolil Zlatý věk (aetas aurea). Anna tedy mohla ve výzdobě pražského Belvedéru vystoupit v mnohem významnější roli než pouze jako Ferdinandova manželka, neboť jejím prostřednictvím byl patrně klíčový habsburský mýtus o Aeneovi a jeho posledním potomkovi vztažen osobně na Ferdinanda a tím byl znovu a definitivně aktualizován.?