Moderní kardiovaskulární rehabilitace u pacientů s chronickým srdečním selháním (CHSS) je v zahraničí chápána jako multidisciplinární proces. I přes obrovské pokroky v léčbě tohoto těžkého onemocnění není zatím v České republice věnována prakticky žádná pozornost ambulantní rehabilitační péči o nemocné s chronickým srdečním selháním. Přitom vhodně nastavená pohybová aktivita prokazatelně zvyšuje kvalitu života a omezuje náklady na léčbu těchto nemocných. Tento přehledový článek poukazuje na velký přínos kardiovaskulární rehabilitace pro pacienty s CHSS. Klíčová slova: chronické srdeční selhání – kombinovaný trénink – aerobní kapacita – kvalita života – Threshold IMT – inspirační svalstvo, Foreign specialists understand modern cardiac rehabilitation in patients with chronic heart failure (CHF) as a multidisciplinary process. Despite huge advances in the treatment of this severe disease in the Czech Republic, virtually no attention is paid to outpatient rehabilitation care for these patients, although appropriately chosen physical activity demonstrably improves quality of life and reduces the cost of treatment provided to these patients. This review highlights the great benefits of cardiac rehabilitation for patients with CHF. Keywords: chronic heart failure – combined training – aerobic capacity – quality of life – Threshold IMT – inspiratory muscle, and Dosbaba F., Žurková P., Ludka O., Vysoký R., Baťalík L., Špinar J., Kolařík O.
Úvod: Kardiovaskulární rehabilitace je v současné době standardní součástí léčby nemocných po akutní koronární příhodě. Intervenční tréninkový kardiovaskulární rehabilitační program je součástí II. fáze kardiovaskulární rehabilitace, která je klíčovým bodem v celém sekundárně‑preventivním procesu u nemocných s ischemickou chorobou srdeční. Dochází zde k hemodynamické adaptaci pacienta na běžnou fyzickou zátěž, k postupnému zvyšování aerobní kapacity a k osvojování si principů pravidelného aerobně‑odporového tréninku. Cíl: Předložená práce se zaměřuje na posouzení vlivu modifikovaného aerobně‑odporového tréninku na kardiorespirační ukazatele u nemocných po akutní koronární příhodě. Soubor a metodika: Do studie bylo zařazeno 106 pacientů (85 % mužů) průměrného věku 60,4 ? 10,9 let s ejekční frakcí levé komory 57,4 ? 7,2 %. Jednalo se o pacienty po akutním koronárním syndromu. Doba od vzniku akutní koronární příhody do zahájení tréninkového programu byla 35 ? 8 dnů, u nemocných po aortokoronárním bypassu 50 ? 16 dnů. Všichni pacienti podstoupili dvouměsíční aerobně‑odporový trénink s frekvencí 3× týdně. Tréninková jednotka trvala 100 min (z toho 60 min vlastní aerobní trénink). Výsledky: Absolvování intervenčního tréninkového programu vedlo k signifikantnímu nárůstu pracovní tolerance (1,8 ? 0,3 vs 2,0 ? 0,4 W/kg; p < 0,001) a vrcholové spotřeby kyslíku (22,8 ? 4,5 vs 25,9 ? 5,5 pVO2; p < 0,001), taktéž byl zaznamenán nesignifikantní pokles klidových hodnot tepové frekvence a systolického a diastolického krevního tlaku. Závěr: Modifikovaný intervenční tréninkový program vede ke zlepšení aerobní kapacity, která je jedním z významných prognostických ukazatelů u nemocných po akutní koronární příhodě., Introduction: Cardiovascular rehabilitation is currently part of standard therapy in patients after acute coronary syndrome. The interventional cardiovascular rehabilitation training program is a part of the second rehabilitation phase, which is a key point in all secondary‑preventive processes in patients with coronary artery disease. Patients are hemodynamically adapted to normal physical exercise, their aerobic capacity is gradually increased, and they learn about the principles of regular aerobic‑resistance training. Design: This study is focused on assessing the impact of modified aerobic‑resistance training on cardiorespiratory parameters in patients after an acute coronary event. Methods: The study included 106 patients (85% men), mean age 60.4 ? 10.9 years, with a left ventricular ejection fraction 57.4 ? 7.2%. The time form acute coronary event to the start of the training program was 35 ? 8 days; in patients after coronary artery bypass graft this was 50 ? 16 days. All patients completed a 2-month aerobic‑resistance training program with 3 sessions a week. A training session lasted 100 min (including 60 min of aerobic training). Results: The completion of the intervention training program led to a significant increase in work tolerance (1.8 ? 0.3 vs. 2.0 ? 0.4 W/kg; p < 0.001) and peak oxygen consumption (22.8 ? 4.5 vs. 25.9 ? 5.5 pVO2; p < 0.001). Other results observed were a non‑significant decrease in resting heart rate, systolic and diastolic blood pressure values. Conclusion: A modified intervention training program leads to improvements in aerobic capacity, which is one of the major prognostic factors in patients after acute coronary syndrome., and Vysoký R., Ludka O., Dosbaba F., Baťalík L., Nehyba S., Špinar J.
Pohybová aktivita je v léčbě diabetu neprávem často podceňována a málo využívána. Jedním z důvodů, proč není v praxi často využívána, je obava z poškození, zvláště u pacientů s komplikacemi diabetu. Pohybová aktivita hraje důležitou roli v prevenci progrese periferní neuropatie a vliv má především na rozvoj svalové síly a schopností nahradit funkci poškozenou postižením nervových vláken. Prokazatelný efekt na neuropatii je zaznamenáván již po několika týdnech pravidelného cvičení, dlouhodobé programy pak prokazují bezpečnost z hlediska výskytů ulcerací při dodržování základní péči o dolní končetiny. Při přítomné autonomní neuropatii nelze předvídat reakci srdeční resp. tepové frekvence ani krevního tlaku. Vzhledem k dalším rizikům (němé ischemie apod) je vhodné provést před plánovanou preskripcí pohybové aktivity zátěžový test. Monitorování krevního tlaku, srdeční frekvence a glykemie v průběhu prvních hodin pohybové aktivity je samozřejmostí. U pacientů s autonomní neuropatií gastrointestinálního traktu může významně ovlivnit složení stravy nejen schopnost pohybové aktivity, ale může ovlivnit i vznik hypoglykemií vzhledem ke zpomalenému vstřebávání sacharidů u těchto pacientů. Dalším rizikem u pacientů s autonomní neuropatií je ortostatická hypotenze, která může být potencována antihypertenzivy při hypertenzi bílého pláště. Preskripce u pacientů s retinopatií záleží na formě a stupni retinopatie. Pouze proliferativní retinopatie může významně omezit preskripci pohybové aktivity a vždy je třeba konzultovat s očním lékařem. U pacientů s nefropatií je pro preskripci rozhodující stadium renální insuficience. Preskripce je pak ovlivněna kromě stupně renální insuficience přítomností dalších komorbidit. Pohybová aktivita je zásadní i u pacientů v dialyzačním programu resp. po transplantaci ledvin, protože zachování periferních svalů a jejích funkcí nejen, že zlepšuje prognózu, ale především zlepšuje kvalitu života a udržuje soběstačnost., Physical activity is often underestimated and little used in the treatment of diabetes. The fear of damage, especially in patients with diabetes complications is one of the reasons why it occurs. Physical activity plays an important role in prevention of the progression of peripheral neuropathy and its impact is primarily on the development of muscle strength and the ability to replace the function of nerve fibers damaged disabilities. Demonstrable effect on neuropathy is already recorded a few weeks of regular exercise, long-term programs then demonstrate the safety of occurrence of ulcers in compliance with basic foot care. Present autonomic neuropathy cannot predict response to cardiac respectively, heart rate and blood pressure. Due to other risks (silent ischemia, arrhythmia etc.), it is appropriate to stress test before a prescription of exercise programs. Monitoring of blood pressure, heart rate and blood glucose during the first hours of physical activity is necessary. In patients with autonomic neuropathy of the gastrointestinal tract may significantly affect the composition of the diet not only the ability of physical activity, but can also affect hypoglycaemia due to a slow carbohydrate absorption in these patients. Another risk in patients with autonomic neuropathy is orthostatic hypotension, which may potentiate antihypertensive drugs in „white coat“ hypertension. Prescription of patients with retinopathy depends on the form and degree of retinopathy. Only proliferative retinopathy can significantly reduce exercise prescription, and it is always necessary to consult with ophthalmologist. In patients with nephropathy is an important stage of renal insufficiency for prescription of physical activity. Prescription is then influenced by the degree of renal insufficiency in addition to the presence of other associated diseases (anemia, hypertension, osteopathy etc.). Physical activity is essential in patients on dialysis respectively. After renal transplantation as maintaining peripheral muscle and its functions not only improves the prognosis, but also improves the quality of life and self-sufficiency is maintained., and Martin Matoulek