Chronická bolest ve stáří má svoje specifika, související s involucí a degenerativními změnami. Nádorová i nenádorová bolest je stále podceňována, léčbě je věnována nedostatečná pozornost, což vede k jejímu trvání nebo k častým komplikacím z nesprávného a nesystémového léčení chronického bolestivého stavu. Farmakoterapie je základem komplexní, multidisciplinární léčby bolesti. Volba analgetik se řídí intenzitou bolesti, její patofyziologií a fyzickým stavem nemocného. Základním lékem mezi neopioidními analgetiky je paracetamol. Nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou spojena s vyšším rizikem nežádoucích účinků, zvláště v kombinaci s kortikoidy nebo antikoagulancii. Postižení gastrointestinálního traktu z NSA je u starých pacientů významně častější než v mladším věku. Bezpečnější jsou selektivní antirevmatika, koxiby (celekoxib, rofekoxib, valdekoxib). Pro silnější bolesjsou indikované slabé opioidy, zastoupené kodeinem, resp. dihydrokodeinem a tramadolem. Pokud jsou silné opioidy typu morfinu nebo fentanylu správně indikované a dávkování přizpůsobeno stavu pacienta, pak jsou bezpecné i ve stáří. Neuropatická bolest a doprovodná úzkost či deprese vyžadují použití koanalgetik, adjuvancií, jako jsou antidepresiva a antikonvulziva. Významnou roh ve spojení s bolestí ve stáří hrají psychosociální faktory., Chronical pain in elder age has its specific features, related to the involution and to the degenerative changes. The tumour pain as well as non-tumour pain are still underestimated, an insufficient attention is paid to the therapy. which leads to its duration and frequent complications related to incorrect and non-systematic treatment of chronical pain condition. Pharmacotherapy is a basis of complex, multidisciplinary therapy of pain. The choice of analgesics is lead by the pain intensity, its pathophysiology and the physical condition of the patient. The basic drug among the nonopioid analgesics is paracetamol. Nonsteroid antireumatics (NSA) are connected with a higher risk of adverse effects, especially in combination with corticoids or anticoagulatives. The frequency of occurence of gastrointestinal tract affection caused by NSA is signihcantly higher in elder patients than in younger age. Selective antíreumaúcs, coxibs (celecoxib, rofecoxib) are safer. Weak opioids, represented by codein or dihydrocodein and tramadol are indicated for stronger pain. If strong opioids morphine or phentanyl type are indicated correctly and the dosing is adjusted to the patient's condition, then they are safe also in elder age. Neuropatic pain and associated anxiety or depression require the use of coanalgesics, adjuvantive therapy as antidepressives and anticonvulsives. Psychosocial factors play a signihcant role in connection with the pain in elder age., Dana Vondráčková, Lit: 17, and Souhrn: eng
Chronická nenádorová bolest je častým problémem ve stáří. Velmi silná bolest může být léčena i ve vyšším věku silnými opioidy. Jejich užití je však limitováno nežádoucími účinky (NÚ). Jedním z důvodů jsou specifické změny ve stáří, které zvyšují riziko těchto NÚ. Nejčastějším NÚ je zácpa, největším rizikem deprese dýchání, delirium a porucha kognitivních funkcí. Bezpečně užívat opioidy ve stáří znamená respektovat pravidla léčení, předcházet a léčit NÚ. Cílem opioidní terapie je zlepšit kvalitu života, pohyblivost a soběstačnost zmírněním chronické bolesti. Několik příkladů dokumentuje úspěšné léčení seniorů opioidy., Chronic non-cancer pain is a common problem among elderly people. Severe pain can be managed by strong opioid therapy even at higher age. However, the use of such therapy is limited by adverse events (AE). One of the reasons are specific changes at advanced age which increase the risk their occurrence. The most common AE is constipation, and the most hazardous symptoms are respiratory depression, confusion or even delirium and cognitive function disorders. Treatment guidelines must be adhered to and adverse events must be prevented and treated for a safe use of opioid therapy in old age. The aim of opioid therapy is to improve the quality of life, patients? mobility and capacity for self support through pain relief. There are several examples demonstrating successful opioid therapy in seniors., Dana Vondráčková, and Lit.: 13
Zajištění péče o pacienty s maligním onemocněním ve vyšším věku je celosvětový závažný etický i ekonomický problém daný prodlužováním lidského věku, a tím i absolutním nárůstem nádorových onemocnění starších jedinců. Kurativní multimodální léčba je postupně limitována stavem nemocných a pokročilostí procesu. Existují různá řešení péče o starší nemocné s pokročilou malignitou. Při rozhodování jde o citlivý problém a potřebu sladit objektivní možnosti terapie s osobním postojem nemocného k jeho onemocněním. Konečným cílem je dosazení optimální kvality života a zásada eubiosie (dobrý život do posledního dne)., Achieving the optimal care in patients, suffering from advanced malignancies represents a difficult ethical and economical problem of the health care in developed countries. Increasing part of elderly population with growing incidence of malignant diseases is the main reason of that. There are different attempts for solving this problem. Selection of the optimal solution depends on the possibilities of anticancer therapy, regarding the CGA (Comprehensive gariatric assesment) and individual attempt of the patient to different solutions. Final goal of the correct decision is to achieve the optimal quahty of life and the principle of Eubiosia (good Ufe till the last day)., and Oskar Andrysek
The purpose of this study was to investigate the content neurospecific markers protein S-100 and neuroenolaza in blood serum and tear fluid of patients with ocular ischemic syndrome. Material and methods. We observed 43 patients aged 57 to 79 years, mean age 67.3 ± 2.7 years. Control group consisted of 11 volunteers without ophthalmic symptoms. The main group consisted of 32 patients with OIS. The neurospecific proteins S100 and NSE were investigated in blood serum and tear fluid. Results. The study found that in patients of the control group the content of protein were within the normal range: S -100 in the tear fluid – 0,0662 ± 0,00335 mkg/l, in the blood serum 0,0508 ± 0,00241 mkg/l. In patients of the main group the indicators of protein in the tear fluid were elevated in all patients - 3,12 ± 0,246 mkg/l ( p<0.005). The normal evels in blood serum of marker S-100 was in 30 patients - 0,0589 ± 0,00303 mkg/l, while, in 2 patients protein S-100 were raised and averaged 0,2175±0,00725 mkg/l. It was found that in patients of the control group content of protein NSE in the tear fluid and blood serum were within normal values - 15,86 ± 0,148 Ng/ml, 15,60 ± 0,202 Ng/ml respectively. In the main group the amount of protein NSE tended to increase in the tear fluid in 23 patients and averaged 33,012 ± 3,2626 Ng/ml (p<0.005), a significant decrease the quantity of protein was observed in 9 patients, which amounted to 5,166 ± 0,8301 Ng/ml. At normal levels in the blood serum protein NSE detected in 30 patients and averaged 14,48 ± 0,263 Ng/ml, whereas, in 2 patients there was a significant increase of content of protein NSE and was 27,47 ± 3,068 Ng/ml. Conclusions. Thus, changes in the concentration of S100 and neuroenolaza in the tear fluid in patients with ocular ischemic European Medical, Health and Pharmaceutical Journal ISSN 1804-5804 syndrome allow to identify as marker of nerve cells damage of the eye, contributing to the definition in conjunction with other signs of stage and etiology of the disease., Halidjan Kamilov, Munirahon Kasimova, Dilbar Makhkamova, and Literatura
Zkoušky verbální fluence jsou jednoduché testy, které kladou nároky zejména na mentální flexibilitu, na schopnost rychle organizovat informace do sémanticky příbuzných skupin, na efektivní vybavovací strategie, a v neposlední řadě i na kvalitu pracovní paměti. Na základě výzkumů zobrazovacích a funkčních metod mozku se odborná veřejnost shoduje, že zatímco poškození frontálních laloků vykazuje spíše nekonzistentní obraz deficitu v oblasti lexikální verbální fluence, poškození temporálních oblastí bývá úžeji spojeno s deficity v oblasti verbální fluence sémantické. Rozhodli jsme se ověřit, nakolik lze v rámci běžné klinickopsychologické praxe využít tyto závěry k diferenciální diagnostice mezi jednotlivými neurologickými onemocněními. Zkoumaný soubor byl tvořen čtyřmi skupinami pacientů: pacienti s epilepsií frontálního laloku, pacienti s levostrannou temporální epilepsií, pacienti s pravostrannou temporální epilepsií a pacienti s Parkinsonovou nemocí, kdy v každé skupině bylo 25 subjektů. Na základě využití neparametrického Kruskalova‑Wallisova testu bylo zjištěno, že se skupiny pacientů statisticky významně nelišily v hodnotách sémantické ani lexikální verbální fluence., Verbal fluency tests are simple assessments evaluating patients’ mental flexibility, ability to organize information into semantically similar groups, effective recall strategies and quality of working memory. Based on the results of research into brain imaging and functional brain imaging methods, experts assume that, while frontal lobe lesions are linked to rather inconsistent performance patterns in phonemic verbal fluency, temporal lobe lesions are more related to deficits in semantic verbal fluency. The aim of our study was to verify validity of these findings in routine clinical psychological practice during differential diagnostic procedure in the area of specific neurological disorders. Four groups of patients were included in the study: patients with frontal lobe epilepsy, two groups of patients with temporal lobe epilepsy – left and right hemisphere, and patients with Parkinson’s disease. Each group consisted of 25 patients. Statistical analysis was performed using the nonparametric Kruskal-Wallis test. The results showed no statistically significant differences in the scores of semantic and phonemic verbal fluency between the groups., and Z. Hummelová, E. Janoušová
Lokální chemoprofylaxe neinvazivních nádorů močového měchýře je používána více než 40 let. Využíváno je několik agens, mezi nejčastější patří mitomycin C (MMC) a epirubicin. Názor na léčebná schémata není jednotný. Avšak na podkladě EBM je zřejmé, že adjuvantní instilace cytotoxických látek do močového měchýře prodlužuje dobu beznádorového intervalu. V práci předkládáme dlouhodobé zkušenosti s intravezikální chemoprofylaxí povrchových nádorů močového měchýře., Local chemoprophylaxis of noninvasive bladder tumors has been used for more than 40 years. Several agents are used, with the most common including mitomycin C (MMC) and epirubicin. Opinions on therapeutic strategies vary. Based on EBM, on the contrary, it is evident that adjuvant administration of cytotoxic drugs into the bladder prolongs the tumor-free interval. The paper presents long-term experience with intravesical chemoprophylaxis of superficial bladder tumors., Michaela Matoušková, Miroslav Hanuš, and Literatura 7
Cíl. Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) jsou stále jednou z nejčastějších příčin mortality a morbidity postihující i mladší populaci v produktivním věku. Klíčovým faktorem ovlivňujícím prognózu po iCMP je včasná rekanalizace uzavřené mozkové tepny s obnovením perfuze v postižené mozkové tkáni. Cílem práce bylo zhodnocení bezpečnosti a efektivity kombinované revaskularizační terapie sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie u pacientů s akutní iCMP a uzávěrem mozkové tepny. Metoda. Do souboru pacientů byli zařazeni všichni po sobě jdoucí pacienti s akutní iCMP a prokázaným uzávěrem střední mozkové tepny v úseku M1-2 nebo distální části arteria carotis interna nebo uzávěrem arteria basilaris, a to v období od června 2010 do dubna 2012. Všichni nemocní byli léčeni kombinovanou revaskularizační terapií, tzn. iniciální intravenózní trombolýzou a přímo navazující mechanickou trombektomií systémem Solitaire. Iniciální stupeň neurologického deficitu byl stanoven pomocí NIHSS skóre. Výsledný klinický stav byl zhodnocen po 90 dnech pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Výsledky. Do souboru bylo podle kritérií zařazeno 50 pacientů (průměrný věk 66, 8 ? 14,6 roku) se vstupním mediánem NIHSS skóre 18,0 (8-32). Rekanalizace (TICI 2A, B a 3) bylo dosaženo u 94 % pacientů, kompletní rekanalizace (TICI 3) u 72% pacientů. Průměrný rekanalizační čas (čas od začátku symptomů do dosažení maximální rekanalizace) byl v našem souboru 244,2 ? 87,9 minut. Symptomatické intracerebrální krvácení se vyskytlo u 6 % pacientů. Medián mRS po 90 dnech byl v našem souboru 1, 60 % pacientů mělo devadesátidenní klinický výsledek dle mRS hodnocen jako dobrý (mRS 0-2). Tříměsíční mortalita byla ve sledovaném souboru 14 %. Závěr. Kombinovaná revaskularizační terapie akutní iCMP sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie je bezpečná a efektivní. Okamžité provedení mechanické tromektomie po iniciální intravenózní trombolýze vede k výraznému zkrácení rekanalizačního času, který je rozhodující pro dobrý klinický výsledek u pacientů intervenovaných pro akutní ischemickou cévní mozkovou příhodu., Aim. Ischemic stroke is today one of the leading causes of mortality and morbidity and affects even a younger population of working age. A key factor influencing prognosis after ischemic stroke is early recanalization of close cerebral artery and reperfusion in the affected brain tissue. The aim of our study is to evaluate the safety and effectiveness of re-vascularization combined therapy consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy in the treatment of patients with acute ischemic stroke. Methods. Consecutive non-selected acute ischemic stroke patients with baseline CTA or MRA documented occlusion of middle cerebral artery (MCA) (segment M1-2) or distal part of internal carotid artery (ICA) or basilar artery (BA) and treated between June 2010 and April 2012 at our stroke center were included in the study. All patiens were treated by combined therapy consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy by Solitaire stent. Stroke severity was assessed using National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS), 90-day clinical outcome using modified Rankin Scale (mRS). Results. Fifty enrolled patients (mean age 66.8 ? 14.6 years) had baseline median NIHSS 18.0 (8-32). Overall recanalization (TICI 2A, B and 3) was achieved in 94% of patients, complete (TICI 3) in 72% of patients. The mean time from stroke onset-to-maximal recanalization was 244.2 ? 87.9 min. Symptomatic intracerebral hemorrhage occurred in 6% of patients. The median mRS score at 90 days was 1 and 60% patients had good outcome (mRS 0-2). Overall 3-month mortality was 14%. Conclusion. Combined revascularization therapy of acute ischemic stroke consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy is safe and effective. Immediate performing of the mechanical thrombectomy after initial intravenous thrombolysis leads to a significant reduction of recanalization time, which is critical for good clinical outcome in patients treated for acute ischemic stroke., Köcher M, Šaňák D, Černá M, Buřval S, Prášil V, Veverka T, Král, and Literatura
Úvod: Vliv obezity na chronické žilní onemocnění je znám. Vliv tělesné výšky dosud nebyl studován, přestože ve vertikální poloze je žilní tlak zřetelně ovlivněn hydrostatickým tlakem. Metodika: U 124 mužů a 392 žen s podezřením na chronické žilní onemocnění jsme vyšetřili 1 026 dolních končetin. K hodnocení klinického stavu jsme použili CEAP klasifikaci. Duplexní sonografií jsme vyloučili obliterace hlubokých žil a hodnotili přítomnost refluxu. Žilní funkce jsme hodnotili podle výkonnosti žilní pumpy při cvičení a podle doby opětného žilního návratu. Výsledky: Potvrdili jsme známý, statisticky vysoce významný, vztah mezi věkem a hmotností a závažností klinického stavu a přítomnosti refluxu. Prokázali jsme významné vztahy mezi klinickým stavem a pletyzmografickými parametry. Neprokázali jsme statisticky významný vztah mezi tělesnou výškou a klinickým stavem, dobou žilního návratu po cvičení a přítomnosti reflexu a jen slabý vztah k výkonnosti žilněsvalové pumpy na pravé dolní končetině. Závěr: Neprokázali jsme vliv tělesné výšky za závažnost chronického žilního onemocnění., Introduction: The effect of obesity on chronic venous disease has been known. The effect of body height has not been studied until now, although venous pressure is clearly influenced by hydrostatic pressure in the vertical position. Methods: We have examined 1 026 lower extremities in 124 men and 392 women with suspected chronic venous disease. Their clinical condition was evaluated using CEAP classification. Duplex sonography was used to exclude deep venous occlusion and to evaluate any present reflux. Venous functions were evaluated based on venous pump performance during exercise and according to venous refilling time. Results: We confirmed the known, statistically highly significant relationship between age and weight, and severity of clinical condition and presence of reflux. We provided evidence of significant relationships between the clinical condition and plethysmographic parameters. We did not demonstrate a statistically significant relationship between body weight and clinical condition, venous refilling time after exercise and presence of reflux, and only a weak relationship with respect to the performance of venous muscle pump in the right lower extremities. Conclusion: We did not demonstrate an effect of body height on the severity of chronic venous disease., and Jiří Spáčil
Úvod: Léčba chronické myeloidní leukemie (CML) tyrozinkinázovými inhibitory (TKI) výrazně ovlivnila přežití nemocných všech věkových kategorií. V naší práci retrospektivně analyzujeme dosaženou léčebnou odpověď a toxicitu léčby imatinibem podle věku pacientů (≤ 60 let vs > 60 let). Tito nemocní na našem pracovišti zahájili léčbu imatinibem v letech 2001–2013 a léčba trvala minimálně 18 měsíců. Pacienti a metodika: Celý soubor představuje 103 pacientů (52 žen, 51 mužů) s mediánem věku v době diagnózy CML 55 let (rozpětí 19–88 let). Skupina mladších pacientů zahrnuje 68 pacientů (31 žen, 37 mužů) s mediánem v době diagnózy 43 let (rozpětí 19–59 let) a skupinu starších pacientů tvoří 35 pacientů (21 žen, 14 mužů) s mediánem věku v době diagnózy 70 let (rozpětí 61–86 let). Medián dávky imatinibu byl v obou skupinách shodný 400 mg denně (rozpětí 200–600 mg). Výsledky: V průběhu léčby jsme pozorovali ve skupině starších pacientů vyšší četnost výskytu hematologické toxicity (p = 0,0059). Po 12 měsících léčby bylo dosaženo kompletní cytogenetické odpovědi (CCyR) u 90 % mladších pacientů a u 74 % starších pacientů, velké molekulární odpovědi (MMR) po 18 měsících léčby bylo dosaženo u 79 % mladších pacientů a 63 % starších pacientů. Závěr: Tyto výsledky představují v obou skupinách velmi dobrou léčebnou odpověď bez vlivu věku v době diagnózy na dosažení této odpovědi., Introduction: Treatment of chronic myeloid leukemia (CML) with tyrosine kinase inhibitors (TKI) has significantly changed the survival of patients of all age categories. In our work, we have tried retrospectively to analyze a therapeutic response and toxicity of imatinib according to age of patients (≤ 60 years vs > 60 years). Patients have started treatment with imatinib in 2001–2013 in our department. The duration of treatment was at least 18 months. Patients and methods: The whole group contains 103 patients (52 women, 51 men) with a median age at diagnosis of CML 55 years (range 19–88 years). The first group includes 68 the younger patients (31 women, 37 men) with a median age at diagnosis 43 years (range 19–59 years) and the second group 35 the elderly patients (21 women, 14 men) with a median age at diagnosis 70 years (range 61–86 years). Median imatinib dose in both groups was the same – 400 mg per day (range 200–600 mg). Results: In the elderly patients we observed higher rates of hematological toxicities (p = 0.0059). After 12 months treatment, a complete cytogenetic response (CCyR) was achieved in 90 % of younger patients and in 74 % of the elderly patients, respectively. Major molecular response (MMR) at 18 months treatment was achieved in 79 % of the younger group and in 63 % of the elderly group. Conclusion: The results represent in both groups very good therapeutic response independent of age of patients at the time of CML diagnosis., and Petra Bělohlávková, Jaroslava Voglová, Jakub Radocha, Pavel Žák