2000 výt. and Historie lékařských teorií a praktik, zdravotnické péče a zdravotních podmínek (hygieny způsobu života - práce, odívání, stravování, bydlení) počíná slovanským pravěkem a je dovedena v prvním dílu k r. 1740. Přitom vývoj lékařství na území dnešního Československa je viděn v souvislostech se soudobou světovou filosofií, přírodními vědami a medicínou. Periodizace se řídí vývojovými formami zdravotnictví, a proto se úplně nepřekrývá s obvyklou periodizací politickou. Na vypracování svazku se spolu s M. Vojtovou podíleli E. Chlumská, J. Kábrt, M. Poláčková, E. Rozsívalová a E. Strouhal.
Autorský kolektiv Ústavu dějin evropských socialistických zemí zpracoval velké množství nových skutečností, získaných z archívních pramenů, obsáhlé literatury, novin a časopisů. Objasňuje vývoj našeho národa, nakolik jej utvářely jeho vztahy k carskému Rusku v starší etapě osvobozeneckých bojů našeho lidu až do Říjnové revoluce. V nárysu sleduje i vztahy našeho národa k ukrajinskému v průběhu 19. století. Dílo je rozvrženo do 10 částí: česko-ruské vztahy 1770-1791; obrozenské Čechy a Rusko 1792-1806; obrozenské rusofilství a Rusko v letech 1806-1815; vývoj česko-ruských vztahů po napoleonských válkách 1815-1830; česko-ruské vztahy v období přechodu ke kapitalismu (1830-1849); v období rozvoje kapitalismu a národního hnutí v českých zemích (1850-1867); v období vrcholu národního hnutí (1868-1879); v období přechodu k imperialismu (1879-1900); v období nástupu imperialismu (1900-1914) a v období první světové války (1914-1917).