I, Život, První část rozsáhlé monografie významného literárního historika Otokara Fischera, zabývající se životem německého básníka Heinricha Heina., Fischerova monografie představovala ve své době zcela vyčerpávající práci, která se pokusila detailně analyzovat biografická data velké osobnosti německého písemnictví Heinricha Heina. V úvodu Fischer navíc i konstatuje, že význam tohoto autora daleko překračuje hranice své země a svou tvorbou výrazně ovlivňuje kulturní dění na celém evropském kontinentu. Samotný Heinův život pak Fischer popisuje ve dvou základních kapitolách: první zobrazuje jeho existenci v původní domovské vlasti, druhá se pak týká Heinova pobytu ve Francii, kde zůstal až do své smrti., and Německá literatura. Rakouská literatura. Literatura v němčině.
V tragédii Herakles Fischer sloučil různé dějové prvky z Euripidovy tragédie Herakles a z jeho Alkestis a motiv hrdinovy smrti ze Sofoklových Trachiňanek. Drama odráží dobovou adoraci silné osobnosti a je možné ho číst jako polemiku s titánstvím a ukázku sebeničivého nadlidství: Herakles se bouří proti bohům, neboť touží po nesmrtelnosti, a opakovaně zavrhuje rady Herma v podobě Teiresia, že smysl života se skrývá v práci pro ostatní. Jeho ctižádost a touha vyrovnat se bohům končí tragicky, když v záchvatu šílenství zabije ženu i syna a zapálí nad sebou palác.Hilarova režie se snažila vystihnout atmosféru dramatu a pro každé jednání použila jinou barvu světelné projekce, typického prostředku pro toto období Hilarovy tvorby. Scéna V. Hofmana představovala pyramidální schodiště s plošinou uprostřed a nahoře, na vrcholu schodiště byl portál s vyměnitelným prospektem. Protagonisté se pohybovali vertikálně, tj. zdola nahoru nebo shora dolů. Stupně vedoucí vzhůru tak symbolizovaly mytický a božský svět a zároveň Heraklovu touhu po nesmrtelnosti. Herectví, které popisuje M. Rutte jako "hysterický styl" plný "křečovitých výkřiků", se zřejmě blížilo poetice expresionismu se soustředěním na hlasový projev a výrazná gesta. Tento styl tak odpovídal tématu, přepjatému výrazu Fischerova dramatu i rozmáchlému, vnitřně rozpornému titánství titulního hrdiny. ???????????DČ