Cíl studie: V USA je pro určení diagnózy diabetes mellitus možné užít stanovení koncentrace glykovaného hemoglobinu vedle dosud doporučované glykémie nalačno či glukózového tolerančního testu (oGTT). Cílem studie bylo srovnat citlivost oGTT a glykovaného hemoglobinu v diagnostice diabetu, tedy dosud užívaného a navrhovaného způsobu, a to na vlastním souboru nemocných. Typ studie: Observační srovnávací retrospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni. Materiál a metody: Bylo vyšetřeno 255 nemocných, kterým byl proveden oGTT s výsledkem diabetes mellitus nebo porušená glukózová tolerance a současně stanovena hladina glykovaného hemoglobinu. Nemocní byli zařazeni do těchto diagnostických skupin podle hladiny glykovaného hemoglobinu a zařazení bylo srovnáno s původní diagnózou podle oGTT. Výsledky: U nemocných diagnostikovaných pomocí oGTT jako diabetici byla nalezena shoda podle glykovaného hemoglobinu jen ve 44,4 %, v 16 % nebyla odhalena ani porucha glukózové tolerance. U nemocných, zařazených podle oGTT jako porucha glukózové tolerance, byla shoda v 37,9 %, ve 12 % případů byl diagnotikován diabetes, v 46,0 % pak normální glukózová tolerance. Snižování diagnostického kritéria pro poruchu glukózové tolerance vede k vyššímu procentu pozitivních výsledků, ale dá se očekávat větší překrývání se zdravou populací. Závěr: Užití glykovaného hemoglobinu pro stanovení diagnózy diabetes mellitus nedává výsledky srovnatelné s dosud užívaným oGTT. I když má ve většině případů nižší diagnostickou senzitivitu, v určitém počtu případů dává naopak falešně pozitivní výsledky. Bude třeba zhodnotit, zda se jedná o nesprávné stanovení diagnózy, či zda stanovení glykovaného hemoglobinu lépe odráží riziko budoucích diabetických komplikací., Objective: In USA it is possible to use determination of glycated hemoglobin (HbA1c) for diagnostics of diabetes mellitus in addition to hitherto recommended fasting plasma glucose or oral glucose tolerance test (oGTT). Aim of the study was to compare sensitivity of oGTT and HbA1c determination in diagnostics of diabetes mellitus, i.e. up to now used and proposed way, namely in our group of patients. Design: Observational comparative retrospective trial. Settings: Institute of Clinical Biochemistry and Hematology, Faculty of Medicine, Charles University and Faculty Hospital, Pilsen, Czech Republic. Material and Methods: In 255 patients, oGTT was carried out with the result of diabetes mellitus or impaired glucose tolerance (IGT); at the same time, concentration of HbA1c was determined. The patients were then classified into these diagnostic groups according to HbA1c and their categorization was compared to that according to oGTT. Results: In patients with diabetes mellitus according to oGTT, the concordance with the categorization according to HbA1c was found only in 44.4 %, in 16 % of patients normal glucose tolerance was diagnosed. In a subgroup of patients with IGT according to the results of oGTT, the concordance was in 37.9 %, in 12 % of these patients diabetes mellitus was diagnosed and 46.0 % of the cases normal glucose tolerance was assessed. Lowering diagnostic criterion for IGT leads to higher percentage of positive results but we can assume higher overlapping with the healthy population. Conclusion: Diabetes mellitus diagnostics according to HbA1c level is not comparable with the results according to oGTT. Although it is less sensitive in most cases, in some cases it offers even false positive results. It will be necessary to decide whether it is a false diagnosis or it reflects better risk of future diabetic complications., Racek J., Růžičková V., Rajdl, D., and Lit.: 16
Úvod: Prvním neutrálním lipofilním techneciovým komplexem schopným projít hematoencefalickou bariérou byl [99mTc]technecium-exametazim. Dalším takovým komplexem používaným v klinické praxi je [99mTc]technecium-bicisát. Obě radiofarmaka se připravují značením kitů různých výrobců, které se liší svými parametry srovnávanými v této práci. Metoda: Porovnání parametrů kitů uvedených v souhrnech údajů o přípravcích (SPC), stanovení radiochemické čistoty (RCP), konzultace zobrazovací schopnosti s lékařem. Výsledky: Parametry kitů pro [99mTc]technecium-exametazim: BRAIN-SPECT KIT, NEUROSCAN, STABILISED CERETEC a [99mTc]technecium-bicisát: NEUROLITE jsou podle uvedeného pořadí následující: objem pro přípravu: 5 ml, 5 ml, 7 ml, 4 ml; max. aktivita: 2,22 GBq, 1 GBq, 1,11 GBq, 3,7 GBq; možnost ředění: ano, ano, ano, ne; objem lahvičky: 9 ml, 10 ml, 11 ml, 5 ml; stabilita kitu před a po označení: 1 r / 1 h, 1 r / 0,5 h, 1 r / 5 h, 1,5 r / 8 h; dosahovaná RCP / obsah volného technecistanu v %: 87,8 ± 0,6 / 5,9 ± 1,4, 86,6 ± 2,8 / 4,0 ± 2,7, 91,6 ± 0,9 / 1,9 ± 0,4, 97,2 ± 0,7 / nestanovuje se; zobrazovací schopnost všech kitů srovnatelná; zaregistrované indikace obdobné. Závěr: Hlavními výhodami [99mTc]-bicisátu (NEUROLITE) oproti [99mTc]-exametazimu (ostatní kity) jsou nejlepší stabilita, které nedosahuje ani STABILISED CERETEC a použití [99mTc]eluátu bez zvláštních omezení. Není však vhodný pro značení leukocytů. Z kitů pro [99mTc]-exametazim je největší výhodou STABILISED CERETECu jeho dlouhá stabilita a BRAIN-SPECT KITu nejvyšší aktivita. Výhodné je použití kitů s dlouhou stabilitou (NEUROLITE, STABILISED CERETEC) dosahujících nejvyšší RCP a tím i nejvyšší relativní biologické dostupnosti pro mozek., x, Jiří Štěpán, and Literatura
Cílem této pilotní studie bylo srovnat výsledky ze dvou používaných nepřímých metod pro stanovení maximální spotřeby kyslíku (odhadu VO2max) a zhodnotit jejich využitelnost pro posuzování fyzické zdatnosti v rámci primárně preventivního vyšetření. K tomuto srovnání jsme použili Cooperův 12minutový běžecký test (CT 12) na běhátku a stupňovaný zátěžový test na bicyklovém ergometru (BE) do maxima. Naše výsledky ukázaly signifikantně nižší hodnoty odhadu VO2max z CT 12 na běhátku oproti stupňovanému zátěžovému testu na BE do maxima napříč různými skupinami populace. V celkovém souboru byly tyto hodnoty v průměru o 8,6 % (p<0,001) nižší. Rozdíly v odhadech VO2max se lišily svojí mírou v jednotlivých skupinách podle trénovanosti a převažujícího typu pohybové aktivity; největší rozdíly mezi oběma testy byly u cyklistů (-12,0 %), studentů medicíny (-10,9 %) a "nevyhraněných" (-10,4 %) a u těchto skupin dosáhly rovněž statistické významnosti (p<0,01). Podstatně nižší rozdíly byly naopak u běžců (-4,6 %, statisticky nevýznamné) a ve skupině triatlonistů prakticky žádné rozdíly nebyly. Výsledky a pozorování z tohoto pilotního testování naznačují, že CT 12 na běhátku je oproti stupňovanému testu na BE do maxima podstatně náchylnější k vlivům jako trénovanost, převládající typ pohybové aktivity, motivace apod. Po celkovém zhodnocení výsledků se nám pro vyšetření fyzické zdatnosti v rámci primárně preventivního vyšetření u běžné populace s průměrnou, ale i mírně nadprůměrnou fyzickou zdatností jako vhodnější jeví stupňovaný zátěžový test na BE do maxima., The aim of this pilot study was to compare the results of two commonly used indirect methods of assessing maximum oxygen uptake (VO2max estimation) and to assess the applicability of these two methods for physical fitness assessment of an individual as part of primary preventive examination. For this comparison we selected the Cooper run/walk test (CT 12) on a treadmill and an incremental maximum test on a bicycle ergometer (BE). Our results showed significantly lower VO2max estimations gained from CT 12 on a treadmill in comparison to incremental maximum testing on a BE in the population groups examined. In total the results were lower by about 8.6% on average (p<0.001). The differences varied in the groups according to how trained the subjects were and according to the prevailing type of their physical activity. The highest differences between the two tests appeared in the group of cyclists (-12.0%), medical students (-10.9%) and in the group of subjects without a preferred type of physical activity. In these groups the differences were also statistically significant (p<0.01). They were less substantial in the group of runners (-4.6%, statistically insignificant), and in the group of triathletes there were practically no differences. This suggests that a CT 12 on a treadmill is much more susceptible to influences such as training experience, prevailing type of physical activity and motivation compared with an incremental maximum test on a BE. Evaluation of results leads us to consider incremental maximal testing on a BE a more suitable tool for assessing physical fitness in the averagely trained and slightly above-averagely trained population., Pavel Řimák, Jindřich Fiala, Šárka Kunzová, Petr Kaňovský, and Literatura 20
Cíl: Cílem práce bylo zjistit a porovnat míru srozumitelnosti edukačních materiálů (EM) pro laickou veřejnost na téma cévní mozkové příhody (CMP). Metody: V první fázi proběhla identifi kace EM na téma CMP, které jsou laické veřejnosti k dispozici ve vybraných zdravotnických zařízeních. Matematickou analýzou textu dle Mistríkova vzorce byl mezi nimi identifi kován jeden nejlépe a jeden nejhůře srozumitelný EM. Pro každý z těchto dvou EM byl následně vytvořen tzv. poslechový test a jejich prostřednictvím byla zkoumána míra porozumění textu na laické veřejnosti. Záměrným výběrem bylo pro tyto dva poslechové testy získáno 37 respondentů ve dvou domovech pro seniory. Podmínkou pro jejich zařazení do výzkumu byl věk nad 65 let a úspěšnost na kognitivním screeningovém testu. Výsledky: Z celkového počtu čtyř identifi kovaných EM byly tři materiály dostatečné délky (min. 300 slov) k provedení matematické analýzy dle Mistríkova vzorce. Dle tohoto vzorce byl nejlepší výsledek 31 bodů z maximálně možných 50 – tento EM byl označen jako „nejlépe srozumitelný“; EM s nejnižším počtem bodů (16) byl označen jako „nejhůře srozumitelný“. Výsledek Poslechového testu 1 u „nejlépe srozumitelného“ EM dosáhl 39 % a Poslechového testu 2 u „nejhůře srozumitelného“ EM 26 %. „Nejhůře srozumitelný“ EM vykázal nižší míru srozumitelnosti než „nejlépe srozumitelný“ EM nejen dle Mistríkova vzorce, ale i dle příslušného poslechového testu. Přitom však i „nejlépe srozumitelný“ EM vykázal poměrně nízkou míru srozumitelnosti. Závěry: Je nutné, aby srozumitelnosti EM pro laickou veřejnost byla věnována pozornost. Výzkum v této oblasti by mohl vést ke konkrétním návrhům, jak EM učinit co nejsrozumitelnější., Aim: The aim of this study was to determine and compare the degree of intelligibility of educational materials (EM) on stroke (CVA) among lay public. Methods: In the fi rst phase, EM on CVA available to the lay public in selected healthcare facilities were identifi ed. Using Mistrík’s formula, these EM were subject to mathematical text analysis and the one most easily understandable and the one least understandable EM were identified. Subsequently, for each of these two EM, a listening test was created. In the listening tests, the degree of intelligibility of the texts was tested on lay public. Using a deliberate selection of respondents, 37 study subjects in two homes for seniors were enrolled for these two listening tests. Inclusion criteria included age over 65 and passing a cognitive screening test. Results: Of the four identifi ed EM, three were of suffi cient length (minimum of 300 words) to conduct mathematical analysis using Mistrík’s formula. Using the formula, the best score was 31 out of 50 possible points – this EM was identified as the “most easily understandable” EM. The EM with the lowest score (16) was identified as the “least understandable” EM. The result of the Listening test 1 for the “most easily understandable” EM was 39 % and of the Listening test 2 for the “least understandable” EM was 26 %. The “least understandable” EM demonstrated a lower degree of intelligibility than the “most easily understandable” EM not only according to the Mistrík’s formula, but also according to the listening tests. However, even the “most easily understandable” EM showed a relatively low level of intelligibility. Conclusions: It is necessary to pay attention to intelligibility of EM for lay public. Research in this area could lead to concrete suggestions how to make EM as easily understandable as possible., Romana Chamerová, Petra Mandysová, and Literatura 16