Režisér Karel Dostal v této inscenaci stylově navazuje na svou Antigonu z předchozí sezóny. Také zde tvoří osobitou variaci na konvenční winckelmannovské pojetí antiky. Tíživá atmosféra a bohoslužebná velebnost Sofokleovy hry se proměňuje v naléhavě živé výjevy odehrávající se ve slunném dni (prospekt tvoří blankytná obloha s jemným bílým obláčkem) a v lehkých světlých architekturách před korintským palácem. V tomto prostoru se pohybují rovněž docela jinak modelované postavy, nežli v předchozí inscenaci: plasticky modelované, plné vnitřní dynamiky, napětí a vnitřního pohybu, s ohebnou a živou motorikou. Podobně spontánně, svěže a nehledaně působilo i aranžmá sboru mladých dívek oblečených do splývavých tmavých říz se světlým závojem, pružně a měkce se pohybujících po scéně. Lahodně recitují a projevují vstřícnou měkkost mládí i ve vztahu k Médeie. Aby se výkon sboru nerozpadl na množství jednotlivých "roliček", byl sjednocen společnou recitací, jež byla podložena hudbou Miroslava Ponce.Postavy se na základě hereckého pojetí role dělí do dvou skupin - na generaci starých a mladých. "Staří" v této inscenaci (především Kreón Karla Dostala a Chůva Leopoldy Dostalové) působí mohutným dojmem, jejich projev je založen na velebné deklamaci a úspornosti pohybu. Mladí naopak dávají průchod emocím, herci své pojetí postav zniterňují a vnitřní napětí ihned nachází odezvu v jejich emočně-motorickém aparátu. Oproti přímočarému pojetí postav a konfliktu v Antigoně zde nalézáme komplexněji pojaté charaktery. Zvlášť bývá vyzdvihována práce Jiřího Dohnala v roli Iásona. Na jedné straně sebevědomý, společensky protřelý Iásón velkých gest a okázalých postojů, snaživě se aranžující do úlohy mytického hrdiny, na straně druhé starostlivý otec láskyplně objímající své děti. Soukromá a veřejná tvář tohoto muže splynula v závěru v obraz zoufalého hněvu a prožitku nejbolestnějšího utrpení. Dobové ohlasy na výkon Olgy Scheinpflugové se liší - zdá se, že zamýšlené dílo se jí nezdařilo vytvořit dostatečně jasně a sdílně. Svou Médeiu však budovala jako ženu vnitřně rozjitřenou, zrající od pudové vášnivé nenávisti k vážnému a racionálně odůvodněnému rozhodnutí. Tato Médeia se nesžírá vnitřním napětím a nenávistí. Scheinpflugová ji pojala jako ženu emotivní a impulsivní. Její projev je rozvlněný snad až k přebujelosti: onen kritikou opovrhovaný šelmovitý pohyb, (přespříliš) rozvinutá gestika, vypjatý hlasový projev charakteristický zpěvavě naříkavou intonací je teprve poté, co se rozhodne ke svému činu vystřídán rozhodností a klidem, který je korunován efektním závěrem: v této inscenaci Médeia skutečně odlétá na okřídleném voze taženém dvěma draky (nedochovala se bohužel fotografie).AS
Segment from Český zvukový týdeník Aktualita (Czech Aktualita Sound Newsreel) issue no. 52B from 1943 was shot during a meeting of the Board of Trustees for the Education of Youth, which was held in Lucerna Palace in Prague on 15 December 1943. The event was organised as part of the struggle against bolshevism. The event was attended by Prime Minister of the Protectorate Government Jaroslav Krejčí, Minister of Education and People´s Enlightenment and Chairman of the Board Emanuel Moravec, Minister of Finance Josef Kalfus and other guests, who watched the proceedings from the boxes overlooking the packed Great Hall. Journalist Karel Werner and General Secretary of the Board František Teuner addressed speeches to the audience. The ceremony was concluded with an oath "to the Führer and to the Fatherland".