Olověná plastika stojící nahé ženy, která si upravuje na rameni drapérii a ohlíží se nazpět, u jejích nohou delfín., Rusina 1983, s. 92, and Rakouský sochař Donner, který v letech 1728 - 1739 pracoval jako chráněnec arcibiskupa Imre Esterházyho v Bratislavě (uherská Pozsony) na výzdobě katedrály vytvořil tuto plastiku pod vlivem římské kopie řecké sochy ze 4. století př. Kr. Plastika byla známá pod názvem Venuše vystupující z lázně, nebo "kallipygos" (s krásným pozadím). Dívka se ohlíží údajně do vody, kde se odráží obraz jejího těla, který sama obdivuje. Bronzový řecký originál byl v hellenistickém období vytesán do mramoru, ve 2. století př. Kr., byl ve sbírce Farnese (Inv. Mann 6020), od roku 1802 v Neapoli, ale byla známá již v 18. století. (Neapol, Národní muzeum, mramor, 3. - 1. století př. Kr., inv.č. 314). Autor navštívil Itálii, kde mohl sochu vidět, ale patrně znal předlohu jen z grafických reprodukcí, nebo z odlitku (vídeňská Lichtenstejnská sbírka). Toto schema však bylo v 18. století velmi dobře známé a oblíbené, dokonce se vyráběly sériově drobné repliky v porcelánce v Sevres. Plastiky z 18. století určené jako výzdoba parků jsou například v také parku zámku Karlsruhe, či ve Versailles.
Sál předků nástropní malby: architektura, ženské postavy okřídlené (fámy?), Skutečné i domnělé zásluhy členů rodu -lat. nápis: HEROUM NERITA SUNT GRADUS AD GLORIAM, VIRTUTUM EXERCITIA SUNT ITEM AD HONOREM (zásluhy hrdinů, jsou stupněm ke slávě a cvičení v udatenství stupněm ke cti), triumfální vůz tažený 4 bělouši, opatřený althannským monogramem, pod koly vozu dvě nestvůry (alegorie Pomluvy a Hlouposti), vozatajem je bohyně Plodnosti zaručující trvání rodu až do konce časů. Druhá žena: alegorie světské Moci, podává korunu a merkurskou hůl (caduceus odznak míru, moudrosti, harmonie) Géniovi (okřídlená bytost) Althanů. Mezi okny Herakles, Orfeus, Perseus, Theseus, Odysseus jako předkové rodu.