Štuková reliéfní socha pod zobrazením blahoslaveného Vintíře zobrazuje ženu se sloupem, alegorii Síly., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and Do nástropní fresky v hlavním sále prelatury, která zobrazuje zázrak blahoslaveného Vintíře, je začleněn mýtus o Perseovi. Freska s Vintířem proklamuje, že Iustitia břevnovských mnichů pevně spočívá na třech morálních ctnostech, Sapientia, Fortitudo a Temperantia. Do tohoto programu je včleněn Perseův příběh, v němž je pohanský hrdina představen jako předobraz a alter ego blahoslaveného Vintíře. Antický mýtus oslavuje starobylost břevnovského kláštera, jeho klasická aura klášter propojuje s Římem a imperiální tradicí.
Monochromní medailon v nástropní fresce: Parnas s Múzami. Nalevo stojí Pégas na zadních nohách s rozpjatými křídly, nad ním je vrchol hory s Apollónovým chrámem (tholos). Uprostřed výjevu stojí v pozadí palmové stromy. Napravo skupina sedících Múz - uprostřed Kleió (dějepisectví) , její levé předloktí spočívá na sloupku knih. Dole je Melpomené (tragédie) hledící na tragickou divadelní masku, kterou drží v levici. Nahoře je Úraníá (astronomie) pozorující nebe dalekohledem. Asam opatřil atributy Múzy klíčové pro téma nástropního freska. Jelikož zobrazuje historické téma s vážným obsahem, setkání blahoslaveného Vintíře s uherským králem, zdůraznil Múzy dějepisectví a tragédie. Úraníá je zdůrazněna proto, že byla považována nejen za Múzu astronomie, ale také Múzu křesťanských básní a personifikaci spirituality., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and Do nástropní fresky v hlavním sále prelatury, která zobrazuje zázrak blahoslaveného Vintíře, je začleněn mýtus o Perseovi. Freska s Vintířem proklamuje, že Iustitia břevnovských mnichů pevně spočívá na třech morálních ctnostech, Sapientia, Fortitudo a Temperantia. Do tohoto programu je včleněn Perseův příběh, v němž je pohanský hrdina představen jako předobraz a alter ego blahoslaveného Vintíře. Antický mýtus oslavuje starobylost břevnovského kláštera, jeho klasická aura klášter propojuje s Římem a imperiální tradicí.
Na fresce je v monochromním medailonu zobrazena Andromeda, pololežící na mořském břehu, s rukama nataženýma za sebe, přikovanýma ke skále. Je nahá až na cíp draperie zakrývající klín, hlavu má otočenu k Perseovi útočícímu na draka. Drak pluje k Andromedě, s tlamou otevřenou se ji chystá spolknout. Zjevně si neuvědomuje, že Perseus je přímo nad ním. Hrdina je v plné zbroji (pancíř, přilba, kruhový štít), právě zarazil okřídleného koně, na němž sedí, a zdvihá pravou ruku s mečem, aby draka zabil. Plášť vlající nad hrdinou zdůrazňuje rychlost akce., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and Do nástropní fresky v hlavním sále prelatury, která zobrazuje zázrak blahoslaveného Vintíře, je začleněn mýtus o Perseovi. Freska s Vintířem proklamuje, že Iustitia břevnovských mnichů pevně spočívá na třech morálních ctnostech, Sapientia, Fortitudo a Temperantia. Do tohoto programu je včleněn Perseův příběh, v němž je pohanský hrdina představen jako předobraz a alter ego blahoslaveného Vintíře. Antický mýtus oslavuje starobylost břevnovského kláštera, jeho klasická aura klášter propojuje s Římem a imperiální tradicí. O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
Monochromní medailon v nástropní fresce: Perseus se očišťuje po boji s drakem na břehu moře, kde k boji došlo. Dole pluje na hladině mrtvé tělo draka vzhůru nohama. Napravo visí ze skály prázdné okovy, v nichž měla Andromeda spoutané ruce. U nich stojí Pegas s roztaženými křídly, čímž je naznačeno, že boj právě skončil. Andromeda sebrala své šaty, tiskne je na prsa a kráčí směrem od Persea ke svému otci. Kefeus je zobrazen nalevo (koruna, plnovous, obě ruce vztažené na pozdrav). Andromeda se nedívá na otce, ale ohlíží se k Perseovi, na něhož Amor ukazuje pravicí. Amor se vznáší ve vzduchu ze Andromedou, v ruce drží luk., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and Do nástropní fresky v hlavním sále prelatury, která zobrazuje zázrak blahoslaveného Vintíře, je začleněn mýtus o Perseovi. Freska s Vintířem proklamuje, že Iustitia břevnovských mnichů pevně spočívá na třech morálních ctnostech, Sapientia, Fortitudo a Temperantia. Do tohoto programu je včleněn Perseův příběh, v němž je pohanský hrdina představen jako předobraz a alter ego blahoslaveného Vintíře. Antický mýtus oslavuje starobylost břevnovského kláštera, jeho klasická aura klášter propojuje s Římem a imperiální tradicí.
Štuková reliéfní socha, alegorie Moudrosti. V pravé ruce drží caduceus, dva propletení hadi s hlavami proti sobě symbolizují mír a zář moudrost. Levou ruku si tiskne na prso, symbol štědrosti., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and In the ceiling fresco of the main hall of the monastery's prelature featuring the miracle of the Blessed Guntherus, Perseus' myth is included. The ceiling painting proclaims that the Iustitia of the Břevnov monks firmly rests on a triad of moral virtues, Sapientia, Fortitudo and Temperantia. Into this ideological program the story of Perseus was embedded, the pagan hero being presented as a forerunner and alter ego of Blessed Guntherus. The old story celebrated the antiquity of the Břevnov monastery and its classical aura tied it with Rome and its imperial tradition.
Pískovcová socha: nahý Aktaión (plášť přes ruku) stojí se šípy v levici stojí v předklonu, pravou ruku si klade na prsa, u nohou pes., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Postava je vykládána jako Meleagros, ale předklon s rukou na prsou ukazuje na překvapeného Aktaióna. Pes u jeho nohou, který k němu oddaně vzhlíží, je předzvěstí konce hrdiny proměněného v jelena, jehož rozsápali vlastní psi. Socha tvořila patrně dvojici s Dianou, která je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Pískovcová socha: nahý Merkur (okřídlená čapka) odlétá s dopisem, který si tiskne na hruď, Amor mu přivazuje k noze křídla., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Vzorem nebyla antická socha ale bronzová soška, kterou Francois du Quesnoy vytvořil kolem roku 1600 pro antickou sbírku Giustiniani jako protějšek antické bronzové sošky Herkula (srov. Boudon-Machuel 2005, 29, 90-96). Rytina sošky se objevila v roce 1636 v albu antické sbírky Giustiniani jako jediné moderní dílo, sošku nakreslil také J. von Sandrart a rytinu začlenil do druhého dílu Teutsche Academie poublikovaného v roce 1679. O sošce se rovněž zmínil Bellori ve svém díle Vite de' pittori z roku z roku 1672 (Bellori 2005, 233). Originál, který vytvořil Francous du Quesnoy, se nedochoval, ale je známa celá řada odlitků a variant, soška Merkura a Kupida byla v 18. století nesmírně populární a často byla napodobována, protože tehdy byla považována za antické dílo (srov. Lingo 2007, 36), autorství du Quesnoye bylo znovu objeveno až na začátku 20. století.
Pískovcová socha: nahý muž ("Hektor") nese na zádech mrtvolu mladíka ("Troila")., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Socha je volnou kopií antického originálu, který byl nalezen v Římě, v Caracallových lázních. V době objevu byla socha opatřena hlavou s portrétními rysy císaře Commoda a byla považována za zobrazení Commoda jako gladiátora. Socha byla v letech 1550-1787 na dvoře paláce Farnese v Římě, v letech 1796-1826 byla převezena do Neapole, kde je dnes vystavena v archeologickém muzeu (srov http://mora.sns.it/index3_ricerca_opere.asp?Lang=ENG s.v. Ettore e Troilo).
Pískovcová socha: Diana (měsíční srpek nad čelem, toulec se šípy na zádech) s pootevřenými ústy, s pláštěm omotaným okolo těla, levou rukou si zdvihá plášť, pravicí se opírá o pařez., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Překvapením pootevřená ústa a gesto, s nímž si zakrývá klín pláštěm, ukazuje na souvislost s Aktaiónem, který bohyni překvapil při koupeli, socha tvořila patrně dvojici s Aktaiónem, který je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Sosoší Herkula s Hydrou na zahradním průčelí., Poche, Preiss 1973#, s. 152-153; Horyna Mojmír, Preiss Pavel, Pavel Zahradník, Černínský palác v Praze, 2001., and Socha osazena v zahradním průčelí 1746.