Cíl: Analýza systému speciální ošetřovatelské péče na intervenčních pracovištích v ČR se zaměřením na dekanylaci arteriálního sheathu. Metodika: Pro sběr empirických údajů jsme použili metodu námi vytvořeného dotazníku jen pro účely této práce. Dotazník obsahoval sedm otázek (šest uzavřených, dichotomických, jedna otevřená). Oslovená pracoviště byla vybrána dle oficiálního seznamu Národního registru kardiovaskulárních intervencí (NRKI) ČR, kde je uvedeno 22 pracovišť provádějících kardiovaskulární intervence. Dotazník byl distribuován cestou oficiálních mailových adres. Výsledky byly zpracovány pro jednotlivé sledované položky do tabulky s určením absolutní četnosti. Výsledky: Z analyzovaných výsledků vyplývá, že se v ČR více uplatňuje přístup přes arteria radialis, až v 78 %. Dekanylaci sheathu z arteriálního povodí provádějí sestry na 16 pracovištích, přičemž zavedený standard má jen 10 pracovišť. Proškolení sester pro odborný výkon probíhá jen na čtyřech pracovištích, což je v nepoměru k množství dekanylací prováděných sestrou. Závěr: Zavedení ošetřovatelského standardu pro dekanylaci sheathu není na pracovištích v ČR podmínkou pro to, aby sestra mohla tento výkon provádět, přestože jej na 16 pracovištích provádí zcela rutinně. Dle získaných dat je management dekanylace shethu v rámci ČR velmi nejednotný., Aim: The analysis of special nursing care focusing on arterial sheath removal at interventional sites in the Czech Republic. Methods: The empirical data was collected by means of a questionnaire created by us for the purposes of this article. The questionnaire consisted of seven questions (six closed, dichotomous; one open). According to the National Register of Cardiovascular Interventions (NRKI) of the Czech Republic, there are 22 centres performing cardiovascular interventions. All of them were approached with a request to fill in the questionnaire. The questionnaire was distributed through official e‑mail addresses. The results for each monitored item were put into a chart showing absolute frequency. Results: The analysis showed that the most common approach in the Czech Republic is via radial artery, in up to 78% of cases. Sheath decannulation from the arterial basin is performed by nurses at 16 centres, 10 of which have implemented the specialised nursing standard. Nurse training for professional performance takes place at four centres only, which is disproportionate to the number of decannulations carried out by nurses. Conclusion: The introduction of the nursing standard for sheath removal is not a condition for a nurse to perform it, despite the fact that it is carried out quite routinely at 16 centres. According to the data obtained, the management of sheath decannulation in the Czech Republic is very disunited., and Klemsová L., Žiaková K.
Cíl: Cílem je standardizace české verze Londýnské věže (TOL). Popsat pomůcky, administraci a skórování. Dále ověřit rozlišovací schopnost testu srovnáním kontrolních osob s pacienty s mírnou kognitivní poruchou u Parkinsonovy nemoci (PD‑MCI) a poskytnout základní srovnávací údaje. <p align="">Úvod: TOL je mírou schopnosti plánování a řešení problémů, která se řadí mezi exekutivní funkce. V zahraničí existuje několik standardizovaných verzí TOL. Původní je verze vytvořená v roce 1982 Timem Shallicem, jejíž standardizace v české verzi dosud chybí. <p align="">Metodika: Soubor 76 pacientů s idiopatickou Parkinsonovou nemocí (PD) podstoupil neuropsychologické vyšetření dle diagnostického postupu pro PD‑MCI. Třicet pět pacientů ze souboru splnilo kritéria pro PD‑MCI a k nim byl přiřazen dle věku a vzdělání soubor 70 kontrolních osob (CS). <p align="">Výsledky: Mezi skupinami PD‑MCI a CS byl zjištěn signifikantní rozdíl ve schopnosti plánování. Rozdíl byl nalezen v obou TOL skórech (S1 a S2) popsaných Shallicem: ve skóru S1 (p = 0,004) a S2 (p < 0,001). Oblast pod ROC křivkou byla 0,64 pro S1 a 0,73 pro S2. Jedině skór S1 signifikantně koreluje se vzděláním (p = 0,02), jinak je výkon v TOL na vzdělání a věku nezávislý. <p align="">Závěr: Naše studie zprovozňuje pro českou psychodiagnostiku klasický nástroj k měření schopnosti plánování. TOL spolehlivě rozlišuje kontrolní osoby od osob s PD‑MCI, která představuje model poškození exekutivních funkcí. Uvádíme také základní srovnávací u zdravých osob vyššího věku pro odhad míry a profilu deficitu v plánování., Aim: The aim of the study was to standardize (test construction, administration and scoring) the Czech version of the Tower of London test developed by Tim Shallice in 1982 (TOL). We sought to determine potential of the TOL to differentiate between patients with Parkinson’s disease mild cognitive impairment (PD‑MCI) and control participants and to provide preliminary normative data. <p align="">Introduction: TOL is a measure of planning and problem solving ability, subsumed under executive functions. There are several standardized TOL versions available. The original is the version developed by Shallice in 1982. Standardization of its Czech version is still lacking. <p align="">Method: Sample of 76 patients with idiopathic Parkinson’s disease (PD) underwent neuropsychological diagnostic procedure for PD‑MCI. Thirty‑five PD patients met the criteria for PD‑MCI. These were matched according to age and education with 70 subjects from a control sample (CS). <p align="">Results: There was a statistically significant difference between PD‑MCI and CS in planning ability in both scoring systems (S1 and S2) proposed by Shallice: S1 (p = 0.004) and S2 (p < 0.001). Area under the curve was 0.64 in S1 and 0.73 in S2. S1 only correlated significantly with education (p = 0.02), TOL performance was unrelated to age and education. <p align="">Conclusions: This study standardizes TOL Czech version. Our findings support the discriminative validity of TOL Czech version on a classical model of executive dysfunction represented by PD‑MCI. We provide preliminary normative data for elderly people, thus enabling an estimation of planning deficit., and J. Michalec, O. Bezdicek, T. Nikolai, P. Harsa, H. Zaloudkova, E. Ruzicka, T. Shallice
Úvod: Cerebrovaskulární rezerva (CVR) je jedním z důležitých parametrů k realizaci a monitoraci úspěšnosti angiochirurgické intervence u pacientů po ischemické cévní mozkové příhodě, tranzitorní ischemické atace nebo k upřesnění typu demence. Cíl: Cílem této práce je seznámit s provedením vazodilatačního testu s dipyridamolem jako možné alternativy farmakologické zátěže, s výskytem vedlejších účinků, získanými výsledky, jeho přednostmi a nedostatky. Soubor a metody: Byla provedena retrospektivní analýza 20 pacientů (8 žen, 12 mužů ve věkovém rozmezí 37–78 let) – 6 po TIA, 14 po ischemické cévní mozkové příhodě vyšetřených v průběhu dvou let. Snímání proběhlo na gamakameře Infinia Hawkeye s kolimátory fan beam technikou SPECT standardním způsobem za bazálních podmínek a v odstupu 1–13 dnů po farmakologické zátěži dipyridamolem (v 4minutové i.v. infuzi v dávce 0,84 mg/kg do 50 ml F1/1) s následnou i.v. aplikací 99mTc-HMPAO v 10. minutě. K potlačení vedlejší účinků zaznamenaných po dipyridamolu byl jako antidotum použit Syntophyllin i.v. Rozdíly bazální a pozátěžové studie byly hodnoceny vizuálně i semikvantitativně pomocí programu NeuroGamTMSegami a statistického parametrického mapování. Výsledky: 9 (45 %) pacientů mělo normální CVR, redukovaná se vyskytla u 11 pacientů (55 %). 8 pacientů (6 mužů, 2 ženy) s jednostrannou těsnou stenózou nebo okluzí vnitřní krkavice (ACI) bylo následně léčeno neurochirurgicky (karotická endarterektomie nebo arterio-arteriální extra-intrakraniální bypass). 6 (75 %) z těchto pacientů bylo s redukovanou CVR, 2 (25 %) měli normální CVR. Zbývajících 12 pacientů bylo léčeno konzervativně, 5 (42 %) z nich mělo redukovanou CVR (mírná redukce CVR nebo pacient rizikový k chirurgickému výkonu) a 7 (58 %) pacientů mělo normální CVR. Vedlejší účinky dipyridamolu (hypotenze, kašel, tlak na hrudi, bolest hlavy) byly zaznamenány u 5 pacientů, k ústupu potíží došlo během 2–5 minut. Závěr: Zátěžová perfuzní scintigrafie mozku s podáním dipyridamolu je vhodným testem k posouzení vaskulární rezervy mozku. Je to metoda neinvazivní, dobře dostupná a přispívá k rozhodnutí o neurochirurgickém zákroku., x, Renata Píchová, Helena Trojanová, Tomáš Peiskar, and Literatura
Cílem naší práce bylo vyhodnotit výsledky kvantitativního stanovení obsahu železa a mědi metodou AAS ve vzorcích jaterní tkáně získaných perkutánní jaterní biopsií v rámci diferenciální diagnostiky nejasných klinických a laboratorních případů hepatopatie, případně pro potvrzení diagnózy hemochromatózy a Wilsonovy choroby. Pacienti: Soubor 83 pacientů byl podle histologického nálezu rozdělen do čtyř skupin. Skupina I (normální histologický obraz; n=31), skupina II (chronická hepatitida; n=33), skupina III (cirhóza; n=9), skupina IV (hemochromatóza; n=10) a tři případy Wilsonovy choroby. Výsledky: Podle očekávání jsme zjistili ve skupině IV (hemochromatóza) signifikantně zvýšený obsah železa v jaterní tkáni (3,73 ± 1,93 mg/g) a koncentraci feritinu v séru (966 ± 560 μg/l); (p < 0,001) spolu se zvýšenou hodnotou saturace transferinu (0,66 ±0,20); (p < 0,05) proti skupině I. Zjistili jsme statisticky významnou korelaci (Pearson) mezi obsahem železa v jaterní tkáni a sérovou koncentrací feritinu (r = 0,6573; p < 0,001) a saturací transferinu (r = 0,6878; p < 0,001). Obsah mědi v játrech se ve skupině I, II a IV signifikantně nelišil. Signifikantně zvýšenou hodnotu jaterní mědi stejně jako mědi v séru (p < 0,001) jsme zjistili ve skupině pacientů s jaterní cirhózou (skupina III). U tří případů Wilsonovy choroby jsme zjistili typické hodnoty všech sledovaných parametrů. V souvislosti s nálezem zvýšeného obsahu mědi ve skupině III (cirhóza) jsme zaznamenali také signifikantně zvýšenou aktivitu ALP (p < 0,05). Závěr: Ze sérových parametrů metabolismu železa, které vykazují korelaci s jeho obsahem v játrech, má největší použitelnost feritin a saturace transferinu. Indikaci stanovení obsahu mědi v jaterní tkáni tvoří jednoznačně diagnostika Wilsonovy choroby. Tento postup není nahraditelný histochemickým průkazem mědi v bioptickém vzorku jaterní tkáně. Hodnoty kolem 250 μg/g suché jaterní tkáně je však třeba hodnotit opatrně a myslet i na možné jiné příčiny., Objective: The aim of the present work was to evaluate the results of quantitative determination of liver iron and copper content using atomic absorption spectrometry on liver tissue specimens obtained by percutaneous liver biopsy. Patients: A cohort of 83 patients was divided into 4 groups according to histological findings: group I (normal histological picture; n = 27), group II (chronic hepatitis; n = 33), group III (cirrhosis; n = 10), group IV (hemochromatosis; n = 10), and 3 cases of Wilson disease. Results: As expected, in group IV (hemochromatosis) we detected a significantly increased iron content in the liver tissue (3.73 ± 1.93 mg/g) and concentration of ferritin in the serum (966 ± 560 μg/L); (p < 0.001), along with an increased value of transferrin saturation (0.66 ± 0.20); (p < 0.05) versus group I. A statistically significant Pearson linear correlation was seen between the liver iron and ferritin concentration (r = 0.6573; p < 0.001) and between liver iron and transferrin saturation (r = 0.6878; p < 0.001). The liver copper content in groups I, II and IV did not differ significantly. The group of patients with liver cirrhosis (group III) showed significantly increased values of liver copper (247 ± 161 μg/g) as well as serum copper (24.8 ± 7.2 μmol/L) versus values in group I (52.5 ± 29.4 μg/g and 16.1 ± 5.0 μmol/L) respectively, (p < 0.001). In connection with the finding of increased copper content in group III (cirrhosis), we also observed significantly elevated alkaline phosphatase activity (p < 0.05). Conclusions: Out of the iron metabolism serum parameters which show a correlation with liver iron, the highest suitability is exhibited by ferritin and transferrin saturation. The indication for liver tissue copper content determination is an unequivocal part of the diagnostics of Wilson disease. This procedure cannot be replaced by the histochemical proof of copper in a bioptic specimen of liver tissue. However, copper values of around 250 μg/g of dry liver tissue have to be evaluated carefully, and other possible causes have to be taken into consideration., Dastych M., Číhalová M., Dastych M., jr., and Literatura
Úvod: Zhoršení výživy u seniorů, bývá popisováno ve spojitosti s institucionální péčí. Jako vhodný nástroj pro posouzení stavu výživy se jeví Škála pro hodnocení stavu výživy – MNA. Cíl výzkumu: Zjistit stav výživy u seniorů ve vybraných institucích prostřednictvím Škály pro hodnocení stavu výživy – MNA a následně analyzovat hodnoty Body mass index (BMI) u sledované populace. Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 200 osob ve věku nad 60 let v institucionální péči. Statistické testy byly hodnoceny na hladině významnosti 5 %. Výsledky: Z 200 seniorů v institucionální péči dle Škály pro hodnocení stavu výživy (MNA) bylo ve stavu dobré výživy 32 %, rizikem podvýživy bylo ohroženo 38 % seniorů a podvýživou trpělo 30 %. Byl zjištěn statisticky významný rozdíl ve stavu výživy v závislosti na druhu instituce (p=0,001). Byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi sledovanými institucemi v hodnotách BMI (p=0,0084). Hodnoty BMI vyšší než 23 byly u 65 % seniorů, hodnoty BMI nižší než 19 byly u 16 % seniorů. Závěr: Z výsledku studie vyplývá, že pouze jedna třetina seniorů byla ve stavu dobré výživy, což vede k nutnosti včasné detekce stavu výživy prostřednictvím MNA., Introduction: Nutritional disorders in the elderly are described in relation to institutional care. Mini Nutritional Assessment (MNA) was used for assessing nutritional status. Objective: To assess the nutritional status of the elderly in selected institutions through Mini Nutritional Assessment (MNA) and to analyze the Body Mass Index (BMI) of the studied population. Methods: The research sample consisted of 200 people aged over 60 years in institutional care. Statistical tests were evaluated at a significance level of 5%. Results: Of the 200 seniors in institutional care according to MNA, 32% were in good nutrition condition, 38% of respondents were at risk of malnutrition and 30% of seniors suffered from malnutrition. A statistically significant difference in nutritional status was revealed depending on the type of institution (p=0.001) and a statistically significant difference between the observed values of institutions in terms of BMI (p=0.0084). Values of BMI in excess of 23 were identified in 65% of the elderly, values of BMI below 19 were found in 16% of elderly. Conclusion: The results show that only one third of the elderly were in good nutritional status. These findings emphasise the necessity of early detection of nutritional status using MNA., Hana Lukšová, Yvetta Vrublová:, and Literatura