Zásah porušené regulace metabolizmu glukózy do metabolizmu kostní tkáně je mnohostranný a velmi komplikovaný. Ve většině případů nacházíme u diabetiků zvýšené riziko zlomenin. Důvody, které k tomuto stavu vedou, jsou mnohočetné. U diabetiků nebývá hlavní příčinou pokles kostní minerální hustoty, spíše jde o snížení kvality kostní tkáně a změnu její struktury. Významnou roli hraje nepochybně inzulin a inzulinová rezistence, uplatňuje se ale i zvýšená glykace proteinů, včetně zvýšené glykace kolagenu v kostech, změna produkce a hladiny sklerostinu, zásah do diferenciace pluripotentních kmenových buněk a zvrat jejich diferenciace směrem k adipocytům a mnohé další faktory. Nemalý podíl na zvýšeném riziku fraktur mohou mít i některá antidiabetika, především perorální. Vzhledem ke stoupající incidenci obou chorob, diabetu i osteoporózy, bude nezbytné podrobněji zkoumat i jejich vzájemné vazby a ovlivnění. Klíčová slova: antidiabetika – diabetes mellitus – inzulinová rezistence – metabolizmus kostí – osteoporóza, The effect of impaired regulation of the glucose metabolism on the bone tissue metabolism is many-sided and very complicated. In most cases we observe an increased risk of fracture in people with diabetes. The reasons causing this condition are varied. Its main cause in diabetic patients is typically not the decrease in bone mineral density, it is rather deterioration of bone tissue and its structure. An important role of insulin and insulin resistance is beyond dispute, with numerous other factors at work, such as increased glycation of proteins, including increased glycation of collagen in bones, change in sclerostin production and levels, intervention in the pluripotent stem cells differentiation and reversal of their differentiation toward adipocytes and many more. Some antidiabetics, mainly oral, may also significantly contribute to the increased risk of fracture. Given the increasing incidence of both diseases, diabetes and osteoporosis, it will be also necessary to examine in greater detail their mutual relations and effects. <p align="">Key words: antidiabetics – bone metabolism – diabetes mellitus – insulin resistance – osteoporosis, and Vladimír Palička, Jana Lesná, Ladislava Pavlíková
Cíl. Posoudit význam vyhodnocení následků antiandrogenní terapie na osteoblastickou aktivitu u nemocných s léčeným karcinomem prostaty při vyšetření PET/CT s aplikací 18F-NaF. Metoda. U 30 po sobě následujících vyšetření 18F-NaF-PET/CT byly sledovány projevy změny osteoblastické aktivity typu vysokoobratové osteopenie a dále přítomnost zlomenin z insuficience. Všechna vyšetření byla provedena po intravenózní aplikaci 18F-NaF v dávce 2 MBq/kg v době rovnovážné distribuce radiofarmaka, CT jako součást vyšetření bylo provedeno nízko dávkově bez aplikace jódové kontrastní látky se submilimetrovým izotropním rozlišením. Výsledky. U tří nemocných byly přítomny projevy vysokoobratové osteopenie, u dvou nemocných šlo o změny ve skeletu časně po nasazení antiandrogenní terapie, u jednoho nemocného po nasazení nového typu léčby. U tří mužů byly nalezeny fraktury z insuficience, dvakrát v oblasti pánve, jednou žeber. Celkem u osmi nemocných byla zvýšená aktivita osteoblastů přítomna v zátěžových zónách skeletu a u čtyř nemocných byla vystupňovaná aktivita v degenerativních změnách skeletu. Závěr. Pomocí 18F-NaF-PET/CT je možné sledovat změny osteoblastické aktivity navozené důsledky antiandrogenní terapie, navíc lze odhalit závažné následky akcelerované osteoporózy, jako jsou zejména pánevní zlomeniny z kostní insuficience., Aim. To evaluate the possibilities in the assessment of the consequences of antiandrogen therapy in men with treated prostatic carcinoma during the evaluation of 18F-NaF-PET/CT. Method. In 30 consecutive examinations of 18F-NaF-PET/CT in men with treated prostatic carcinoma were assessed the changes in the osteoblastic activity like high-turnover osteopenia, and especially the changes related to the insufficiency fractures. All examinations were conducted after intravenous application of 18F-NaF in the dose of 2 MBq/kg during the steady-state period of radiopharmaceutical distribution, all CT scans were performed with low-dose protocol, without application of kosine kontrast materiál a nd with submillimeter spatial resolution. Results. In 3 patients, the signs of high-turnover osteopenia were found, the all of patients were on relative short-term anti-androgen therapy. In 3 patients, the insufficiency fractures were found, twice in pelvic girdle, once rib fractures. In 8 men, the increased osteoblastic activity was found within weight bearing zones; the degenerative changes with active bone turn over in 4 men respectively. Conclusion. 18F -NaFPET/CT is the important diagnostic tool which is able to detect the changes of the osteoblastic activity inn patients under antiandrogen therapy and also it is able to detect insufficiency pelvic fractures caused by accelerated osteoporosis., Eva Ferdová, Jiří Ferda, Jindřich Fínek, Luboš Holubec jr., Boris Kreuzberg, and Literatura
Cíl. Cílem práce je studium změn rozměrů III. komory a její spodiny po provedené neuroendoskopické operaci s využitím výsledků MRI vyšetření používaného pro plánování neuroendoskopických operací a kontrolního MRI vyšetření provedeného v pooperačním období. Metoda. Měření byla provedena u celkem 40 nemocných (21 mužů, 19 žen, průměrný věk 44,5 let) s provedenou endoskopickou ventrikulostomií III. komory. Pro měření byla využita sekvence T1W MPR: FOV 300, TR 1870, TE 3,93, slab 1, počet vrstev ve slabu 192, tlouštka vrstvy 1,17 mm), Siemens, Magnetom, Symphony 1, 5 T, užívaná pro neuronavigační plánování. Výsledky. Měření prokazují statisticky významný pokles parametrů CA-CP (vzdálenost mezi přední a zadní komisurou - délka III. komory), IMD (vzdálenost mezi corpora mamillaria - šířka III. komory, H (výška III. komory) - Wilcoxon Matched Pair Test (p < 0,01). Pro parametry popisující spodinu III. komory - DS-BA (vzdálenost mezi dorsum sellae a bazilární artérií) a BA-MB (vzdálenost mezi vrcholem arteria basilaris a corpora mamillaria) nebyl prokázán statisticky významný pokles. Závěr. Výsledkem neuroendoskopické operace je významný pokles redukce rozměrů III. komory bez změny parametrů popisujících její spodinu, i když by bylo možné tuto změnu očekávat při povaze výkonu na spodině III. komory. Studii je možné považovat za východisko pro volumetrická měření a korelaci klinických změn u nemocných s hydrocefalem se změnami III. komory s prognostickým významem., Aim. The paper aims to study the changes of IITrd ventricle cavity and its floor after neuroendoscopic surgery using the results of MRI planning study and follow up MRI performed after neuroendoscopic surgery. Methods. The measurements were completed in 40 patients (21 males, 19 females, average age 44.5 years) after endoscopic third ventriculostomy MRI neuronavigation study (T1W MPR: FOV 300, TR 1870, TE 3.93, slab 1, number of layer per slab 192, slice thickness vrstvy 1.17 mm) Siemens, Magnetom, Symphony 1.5 T, was used for measurements. Results. Statistically significant decrease of CA-CP (the distance between anterior and posterior commissure - third ventricular lenght), IMD (intermamillary distance - third ventricular width) and H (third ventricular height) was shown (Wilcoxon Matched Pairs Test - p < 0.01). No significant changes were proven for parameters describing third ventricular floor - DS-BA (the distance between dorsum sellae and basi-lar bifufurcation) and BA-MB (the distance between basilar bifurcation and mamillary bodies). Conclusion. The study has shown statistically significant changes of third ventricular geometrical parameters, with no changes of parameters describing third ventricular floor, though these changes maybe expected because the surgery takes place at third ventricular floor. The study can be considered to be the starting point of volumetric studies and correlation of clinical changes in hydrocephalic patients with the changes of third ventricular geometry with prognostic sugnificance., Jan Chrastina, Zdeněk Novák, Ivo Říha, Věra Feitová, and Lit.: 12
Evropa je regionem s nejvyšším výskytem neinfekčních onemocnění hromadného výskytu. Kardiovaskulární onemocnění patří mezi hlavní příčiny nemocnosti a úmrtnosti. Interakce mezi skladbou stravy, životním stylem a metabolizmem lipidů významně ovlivňují rozvoj aterosklerózy a jejích komplikací. Mortalita na ischemickou chorobu srdeční (ICHS) se v poslední dekádě 20. století výrazně snížila. Významné a pozitivní změny ve stravovacích návycích, zejména snížení příjmu nasycených mastných kyselin a jejich záměna za polynenasycené, přispěly ke snížení sérové hladiny cholesterolu v populaci. Pokles mortality na ICHS významně souvisel s vývojem tohoto rizikového faktoru, který nelze vysvětlit rozvojem farmakoterapie. Česká republika není jedinou zemí, v níž byly podobné změny stravovacích návyků ve vztahu k úmrtnosti na ICHS zaznamenány. Zlepšení stravovacích návyků se zdá být jednou z nejdůležitějších strategií v prevenci kardiovaskulárních onemocnění., Europe is a region, which is most severely affected by non-communicable diseases. Cardiovascular disease is the leading cause of disability and death. Complex interactions between diet, lifestyle, and lipoprotein metabolism significantly contribute to the development of atherosclerosis and its complications. Role of diet in prevention of coronary heart disease becomes sometime underestimated in comparison with pharmacological treatment. Coronary heart disease (CHD) mortality has declined substantially in the Czech Republic in the last decade of the 20th century. Significant and positive dietary changes, mainly reduction of saturated fatty acids intake and its replacement by polyunsaturated fatty acids, contributed to decline of the average serum cholesterol level in population. Fall in CHD mortality was attributable to reduction in this major cardiovascular risk factor and not driven by pharmacological intervention. The Czech Republic is not the only country where similar trends have been recorded. Improvements in dietary habits seem to be one of the most important strategies in cardiovascular disease prevention, and Jiří Brát, Michal Vrablík, Otto Herber
Článek poskytuje stručné recentní literární informace o závažných změnách, ke kterým dochází v současné době při laboratorní diagnóze a sledování diabetu. Týká se změn v postanalytické fázi glukózy a glykovaného hemoglobinu. U plazmatické glukózy nalačno jsou popsány přetrvávající problémy s nestabilitou analytu ve vzorcích krve a problémy s kritérii způsobilosti laboratoří v programech externích hodnocení kvality. Jsou komentovány názory na nedostatečnou kvalitu glukometrů při sledování diabetiků a jiných pacientů v kritickém stavu. Je zmíněna nadějná možnost monitorování glukózy minimálně invazivními metodami s aplikací podkožních senzorů. U glykovaného hemoglobinu je shrnut současný stav standardizace, návaznosti a vydávání výsledků měření. Je uvedena informace o nové roli HbA1c jako nástroje laboratorní diagnózy diabetu. U obou analytů je zhodnocena současná úroveň jejich analytického měření a kritéria analytické způsobilosti klinických laboratoří. Publikace je zamýšlena jako pramen informací pro pracovníky laboratoří, oddělení, ambulancí a také jako zdroj dat k případné inovaci soudobého již zastaralého doporučení o laboratorní diagnostice a terapii diabetu., Short communication deals with recent information on significant changes in diagnosis and managing the diabetes. Instability of sample for measurement fasting plasma glucose, different and unsuitable criteria for external quality assessment, low analytical quality of personal glucometers and possibilities for continual monitoring the glucose in interstitial fluid are objectives of presentation. New measurement units after finished standardization and newly proposed using the HbA1c as diagnostic tool for diabetes are introduced. By means of results in some EQA schemes are also demonstrated levels of precision, bias and state of used control limits., Friedecký B., Vávrová J., Kratochvíla J., and Lit.: 15