Opr. stenograf. záznam předn. pronesené 14. listopadu 1950 v cyklu Dějiny mezin. dělnického hnutí and Přednáška charakterisuje půlstoletý vývoj mezinár. dělnického sdružování v letech 1871-1919. Období po pádu pařížské Komuny charakterisuje jako dobu vytváření masových dělnických stran v jednotlivých zemích. Od kongresu 300 delegátů v Paříži 1889, kdy byla založena II. Internacionála jako revoluční proletářské sdružení, uznávajicí za základní principy marxismus, sleduje pak jednotlivé její kongresy (Brusel 1891, Curych 1893, Londýn 1896, Paříž 1900, Amsterodam 1904, Stuttgart 1907, Kodaň 1910 a Basilej 1912) a vývoj jejích názorů na konečné cíle dělnického hnutí i na jednotlivé dílčí reformy, Stručně rýsuje vývoj do smrti Engelsovy (1895) a rychlé potomní zabočení do vod oportunismu zjevného (Bernsteinův revisionismus) i skrytého (Kautsky a j.), od něhož vedla cesta k rozpadu Internacionály v jednotlivé sociálšovinistické strany, které uhýbaly od hlavních cílů boje děl. třídy (třídní boj, proletářská revoluce a diktatura proletariátu), a k zradě revolučních cílů vůbec v r. 1914. Posléze vytyčuje chyby jednotlivých stran, hlavně německé levice kolem 1. války, a ukazuje na jedinou stranu, která provedla organisační rozchod s oportunistyna ruské bolševiky, čímž vznikly předpoklady pro založení III., komunistické Internacionaly.
Dějiny dělnického hnutí v českých zemích, Hřbetní název: Dějiny dělnického hnutí v českých zemích koncem minulého století, and Studie opřená o prameny archivu min. vnitra, o denní tisk a paměti současníků ukazuje v 1. části na hospodářský vývoj kapitalismu, který spěl v Rakousku tehdy rychle k monopolům a trustům. Sociální poměry dělnictva i stř. vrstev se tím kvapně zhoršovaly. V 2. části rýsuje pak oživení dělnického hnutí z mdlob způsobených anarchismem a persekucí v centrech: Brno, Vídeň, Praha. Na rozvoji časopisů i organisací, na sporech o program, organis. řád i ústř. vedení strany sleduje pak jednotl. období vývoje, jak je určovaly sjezdy a konference, místní i celorakouské. Nízká theoretická úroveň způsobila netečnost soc. demokracie k řešení národnostní otázky, zásadního to problému Rakouska. To se jí stalo osudným, neboť mladočeši již od úspěšného 1. máje 1890 se snažili rozštěpit demagogií nacionalismu revol. jednotu děl. třídy. Bezradnost v otázce národnostní, rolnické a j. a rozpad strany v jednotlivé sociálpatriotické strany měly za následek rozkol hnutí a r. 1897 vytvoření strany Klofáčových "národních dělníků", přímé to agentury české buržoasie v děl. hnutí. Tak vznikla nejen základna pro reformismus, nýbrž i živná půda pro oportunismus.