Výrazně politické poselství reflektující nejen nedávno skončenou válku, ale také rozpoutavší se válku studenou, měla adaptace Míru, kterou vytvořil Václav RenčVáclav Renč postupoval velmi časově a s Aristofanovým textem nakládal volně, přestože ne svévolně. Prostředí osciluje mezi fantaskní podobou antiky a všedností roku 1946. Renč připisoval scény a rozmnožil prostou zápletku o přestrojenou postavu Zbrojaře/Běsa války. Tato postava přenáší konflikt do současnosti, protože Renč reaguje na postupně se rozpoutávající studenou válku spočívající ve výhrůžkách atomovým útokem. Atomová puma se ostatně v textu přímo objevila. Trygaios ji uzmul Hermovi a s její pomocí se mu podařilo osvobodit zakopanou bohyni-Mír. Volně nakládal taky se sborovými písněmi: charakterizuje je budovatelská estetika, oslavují práci a možnost stavět nový svět (refrén jedné z nich zní "Stavíme svět".)Pistorius v inscenaci využil obliby divadla Voskovce a Wericha, jejichž inscenacím je jeho Mír snad až příliš podobný, jak si posteskne několik recenzentů. Posílí liminalitu střetem sboru pěti oživlých karyatid s postavami poloviny 20. století: zbrojaři a obyvatelkami činžáku. Na jevišti (i v textu) se také rozezvučí siréna a postavy přející válce (snad Běs války/Zbrojaři) pevně třímají v rukou fasces. Hermés, kterého označí jeden z kritiků za "poameričtělého", si na jevišti pohrává místo díže války s nafouknutým balonkem, na kterém je napsáno puma. Celé představení mělo precizně gradované tempo a pohyb herců po jevišti, často stylizovaný jako radostný průvod, byl precizován až po takové detaily, jako rytmus cinkání lžic o misky v jedné sborové scéně. Sbor byl tvořen v této adaptaci pěti dívkami v kostýmu karyatid. Inscenace stejně jako sama předloha tedy zaujímá jasný postoj k dobové společenskopolitické situaci. Z jevišť se ozývá nejen radost nad skončivší válkou, ale také obava z války budoucí. AS