Beside Antonín Švehla, it was - without question - Alois Rašín, who influenced the process of the coup the most. His vision of the coup was not dull, simple or technological; it was a perfectly prepared and managed action, which was also to be enjoyed by its participants. In the centre of Rašín's thoughts were the preparations of the law drafts (also called The Founding Law of the State and above all The First Law), which should have given a legal framework to the new state. A coup that did not get out of hand and which was, once completed, immediately sealed by a law was his ideal but attainable vision. Rašín was probably the only one who tried to prepare such a law. No other proposal is known. All of this attests to his capabilities as statesman and his ability to act. and Článek zahrnuje odkazy pod čarou
V první části studie pojednávají autoři o vzniku a finančním zabezpečení organizace pro péči o uprchlíky z pomnichovského Česko-Slovenska, která vstoupila do historie pod názvem Czech Refugees Trust Fund. Nejdůležitějším předpokladem pro vznik této organizace, která působila ve Velké Británii nejen po celou dobu druhé světové války, ale až do sedmdesátých let minulého století, bylo poskytnutí britsko-francouzské půjčky na rekonstrukci pomnichovského Česko-Slovenska v lednu 1939, a zejména britského čtyřmilionového daru na podporu uprchlíků. Primárním cílem britské podpory byly osoby německé národnosti (zejména němečtí sociální demokraté a další antifašisté) a Židé, kteří nehodlali zůstat na území druhé republiky a u nichž britská strana podpořila emigraci zejména do svých dominií a do Palestiny. Do 15. března 1939, tj. do faktického zániku Česko-Slovenska a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, však byla spotřebována jen část daru. Navíc nastal problém s podporou i české a slovenské politické emigrace na britském území. Právě tyto potíže vyřešilo vytvoření Českého svěřeneckého fondu pro uprchlíky, do nějž byly definitivně v lednu 1940 převedeny zbylé prostředky z britského daru a z nějž byli pak uprchlíci podporováni. Způsoby podpory a vlastní činnost fondu autoři podrobněji analyzují ve druhé části studie. and This is the first part of a two-part article on the creation and financing of the Czech Refugee Trust Fund. The article considers the state of affairs that emerged after the Munich Agreement of September 1938: the break-up of the Republic of Czechoslovakia, the accession of parts of Czechoslovakia to Hitler’s Germany, the creation of the short lived Czecho-Slovakia (or Second Republic), and the great number of refugees fleeing the country. The most important prerequisite for the creation of the Czech Refugee Trust Fund, which was active in Great Britain throughout the Second World War and, in fact, all the way into the 1970s, was the provision of Anglo-French loans for the reconstruction of post-Munich-Agreement Czecho-Slovakia in January 1939, and, in particular, the £4 million British grant in support of refugees. The primary recipients of British support were, as intended, ethnic Germans (particularly Social Democrats and other opponents of Nazism) and Jews, who sought to escape the Second Republic and whose emigration to British dominions and Palestine was supported by Great Britain. By the time the rump Czechoslovakia was occupied by Germany (15 March 1939), however, only part of the loan had been used. Moreover, a problem arose with the support of Czech (and also Slovak) émigrés on British territory. These difficulties were surmounted by the creation of the Czech Refugee Trust Fund, to which the remaining funds from the British grant were finally transferred in January 1940, and then used to support refugees. The means of support and the actual work of the Fund are analyzed in greater detail by the authors in Part Two of their article, which will be published in a future issue of Soudobé dějiny.
Kudláč, K. K. Antonín: Příběh(y) Volné myšlenky. Knižnice Dějin a současnosti. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2005, 190 stran. Autor podle recenzentky zpracoval historii organizovaného hnutí českých ateistů převážně na základě materiálů ze spolkového archivu jako peripetie institucionálního štěpení a proměn. Vypadly z ní takto osudy živých lidí, jež by umožnily zahlédnout skrytou tvář dění, a více pozornosti by si zasloužily také vztahy Volné myšlenky k různým politickým proudům nebo zednářům. and Kudláč, Antonín K. K. Příběh(y) Volné myšlenky. Prague: Lidové noviny, 2005, 190 pp. The author, according to the reviewer, has written a history of the organized movement of Czech atheists mainly on the basis of material from the archive of the Free-Thinkers society as the ups and downs of institutional splits and changes. This means that the lives of individual people are missing, thus preventing one from seeing the hidden side of events. The relations between the Free Thinkers and various political movements and the Free Masons would also, she argues, have merited more attention.
SRBA, Bořivoj: Múzy v exilu: Kulturní a umělecké aktivity čs. exulantů v Londýně v předvečer a v průběhu světové války 1939–1945. Brno, Masarykova univerzita 2003, 888 stran + přílohy. Obsáhlá, svým zaměřením průlomová a množstvím zpracovaných informací monumentální publikace je dle recenzentky zároveň problematická svou koncepcí a formou. Původně vznikala koncem šedesátých let minulého století jako teatrologická příručka, autor ji nově přepracoval a rozšířil. Je členěna podle témat do stovek kapitolek, což klade překážky souvislé četbě, řada údajů se opakuje. Autor ke škodě věci nevyužil nové české publikace ani institucionální archivní prameny, přesto vytvořil dílo mimořádné, záslužně sledující kulturní aktivity nejen československých, ale i německých a rakouských emigrantů v Británii (výběrově i jinde), kteří náleželi k československému exilu. and Srba, Bořivoj. Múzy v exilu: Kulturní a umělecké aktivity čs. exulantů v Londýně v předvečer a v průběhu světové války 1939–1945. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 888 pp + appendices. This monumental publication, although groundbreaking in its orientation and the amount of information it conveys, is, according to the reviewer, problematic in its conception and form. Srba wrote much of it in the late 1960s as a manual for theatre studies, but has revised and expanded that work here. It is organized by topic into hundreds of chapters, which unfortunately spoils the flow and leads to much repetition. Another minus is that the author has not used new Czech publications or records from archives of various institutions. Nevertheless, he has written an extraordinary work, which examines culture and the arts not only of Czechoslovak émigrés in Great Britain (and, to a lesser extent, elsewhere) but also German and Austrian émigrés who were associated with them there.