This paper deals with the repercussions of the post-Munich situation on the frontier "Sudeten" areas in the memoirs of contemporary witnesses and in chroniclers' and official notes at the time. It also takes general account of memoir reflections of the status of refugees from the Sudetenland in the Czech hinterland. and Článek zahrnuje poznámkový aparát pod čarou
Historikům ze Slezského ústavu a ze Slezské univerzity v Opavě a z Ústavu pro soudobé dějiny v Praze se podle recenzenta podařilo rozvinout výzkum, který dosud neměl v české historiografii obdoby jak z hlediska odborného uchopení tématu, tak rozsahu. Tři předložené sborníky ve svém celku nabízejí zřetelnou a přehlednou mozaiku pronásledování československých občanů v Sovětském svazu za celou dobu jeho existence a posouvají poznání v tomto směru o nutný kus dopředu. and The historians of the Institute of Contemporary History, Prague, and the Silesian Institute and Silesian University, Opava, have, according to the reviewer, managed to develop research to an extent hitherto unknown in Czech historiography, in terms of both the scholarly grasp of the subject matter and the scale of the undertaking. The three multi-author volumes under review together offer a mosaic of the persecution of Czechoslovak citizens in the Soviet Union throughout the years of its existence, and considerably increase our knowledge of the topic.
Autoři se zamýšlejí nad historickou rolí Emila Háchy (1872–1945), prezidenta v období druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava (1938–1945), a srovnávají a hodnotí jeho biografie publikované po pádu komunismu. Jde o tituly z pera Dušana Tomáška a Roberta Kvačka Causa Emil Hácha (Praha 1995), Tomáše Pasáka JUDr. Emil Hácha (Praha 1997), Víta Machálka Prezident v zajetí: Život, činy a kříž Emila Háchy (Praha 1998) a nové, rozšířené vydání uvedené Pasákovy publikace Emil Hácha (1938–1945). Gebhart s Kuklíkem konstatují, že všichni autoři vycházeli z obdobné pramenné základny a logicky se soustředí hlavně na Háchovo prezidentské období, liší se ale v akcentu na různé události a v interpretaci. Zhruba řečeno, nejkritičtější jsou Kvaček s Tomáškem, pozitivisticky neutrální je Pasák a k apologetice se blíží Machálek. Tento autor si selektivně vybíral prameny vyhovující jeho obrazu, na druhou stranu však ze zmíněné čtveřice věnoval největší pozornost Háchovu dětství a mládí a pak také posmrtnému sporu o jeho „kauzu“. Společnou slabinou publikací je podle Gebharta s Kuklíkem nevyužití dokumentace, která se týká vývoje vztahu domácího a zahraničního odboje k Háchovi. Autoři diskusního článku na vybraných momentech sledují problematickou Háchovu dráhu od zvolení prezidentem do jeho poválečné internace a chystaného soudního procesu s ním. Aniž by zpochybňovali jeho upřímné vlastenectví, hodnotí ji jako sestupný vývoj od představitele usilujícího o zachování právní kontinuity s předválečnými poměry po pasivní objekt manipulace okupačních orgánů a svého okolí. Závěrem konstatují, že tento tragický politický osud bude dozajista i nadále vzbuzovat zájem historiků, jak o tom svědčí seminář, který pod názvem „Causa Emil Hácha“ v červnu 2005 uspořádal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR společně s Masarykovým ústavem AV ČR., The authors consider the historical role of Emil Hácha (1872–1945), the President of the Second Republic of Czechoslovakia (which lasted for the six months from the Munich Agreement of late September 1938 to the German Occupation of mid-March 1939) and in the Protectorate of Bohemia and Moravia (from mid-March 1939 to early May 1945). They compare and assess the four biographies of Hácha published since the collapse of Communism: Dušan Tomášek and Robert Kvaček’s Causa Emil Hácha (Prague, 1995), Tomáš Pasák’s JUDr. Emil Hácha (Prague, 1997), Vít Machálek’s Prezident v zajetí: Život, činy a kříž Emila Háchy (Prague, 1998), and a new, expanded edition of Pasák’s work, with the title Emil Hácha (1938–1945). Gebhart and Kuklík note that all four authors use similar basic sources and, logically, concentrate mainly on Hácha as President. They differ, however, in their emphasis on various events and in their interpretations. They argue that the most critical are Kvaček and Tomášek, whereas Pasák is positivist and neutral. Machálek, on the other hand, is, according to them, almost an apologist, having selected his sources to suit the image of Hácha he wishes to portray; compared to the other three writers, he devotes the most attention to Hácha’s childhood and youth and also to the posthumous dispute often called the “Hácha case” (causa Emil Hácha). A weakness shared by all these works, according to Gebhart and Kuklík, is their failure to use records related to the development of the attitude of the resistance at home and abroad towards Hácha. Gebhart and Kuklík discuss important points in Hácha’s career – from his becoming president (elected by the parliament in 1938) to his death in prison after the war, and they consider the trial that was being prepared for him. Without doubting the sincerity of his patriotism, they argue that Hácha’s career was as a downward development from a state representative endeavouring to preserve his country’s legal continuity with the pre-war period to a passive object of manipulation by the German occupying forces and the people around him. In conclusion they state that this tragic political fate will surely continue to attract the attention of historians, as was demonstrated, for instance, by “The Case of Emil Hácha,” a seminar held by the Institute of Contemporary History and the Masaryk Institute, Prague, in June 2005., and Diskuse