Hypotéza Miloše Havelky o totalitárním období v českých zemích od roku 1938/1939 do roku 1956 podnítila autora článku, aby se zabýval tím, proč byla v Československu komunistická vláda nastolena tak snadno. Nikterak přitom nezpochybňuje, že tento systém měl skutečně totalitární povahu. Fakt, že česká společnost neprojevila přílišný odpor proti komunismu a že ve zpětném pohledu toto období nehodnotí jednoznačně negativně, souvisí podle Holzera se specificky českým tradičním přístupem k politice. Autor v ní nachází tendenci (projevující se již od 19. století) chápat politiku jako uskutečňování jistých morálních a národních imperativů, zavrhovat otevřeně vyjednaný kompromis mezi protichůdnými společenskými zájmy a namísto toho preferovat národní jednotu. Česká společnost navíc dvakrát – po roce 1918 a po období 1945 až 1948 – radikálně změnila svůj systém hodnot a náhled na realitu. Autor zakončuje svůj text vyzvou k interdisciplinárnímu hodnocení české politické tradice, ale také ke zkoumání možných nových forem totalitárního nebezpečí. and Prompted by Havelka’s having raised the question of a totalitarian era in the Bohemian Lands after 1939, the author of the present contribution asks why Communist rule was so easily established in Czechoslovakia. He does not question that this system was indeed totalitarian. The fact that Czech society did not offer much resistance to Communism and that its retrospective view of the Communist era is not altogether negative is, according to Holzer, accounted for by a specifically Czech traditional conception of politics. Holzer identifies a tendency, which emerged in the nineteenth century, to conceive politics as the realization of certain moral and national imperatives and to reject an openly negotiated compromise between conflicting social interests, favouring national unity instead. Moreover, Czech society twice – after 1918 and after the 1945–48 period – radically altered its system of values and perceptions. The author proposes a scholarly, interdisciplinary evaluation of Czech political tradition, arguing that there is no alternative if one wishes to prevent a return to totalitarian rule.