Tíhové pole Země je složeno z gravitačního pole zemského tělesa a pole odstředivé síly zemské rotace [1]. Předmětem gravimetrických měření jsou tíhové zrychlení a gradienty tíhového zrychlení. Tíhové zrychlení je měřeno relativními a absolutními gravimetry, Relativními gravimetry se měří rozdíly tíhového zrychlení v prostoru a v čase, zatímco pomocí absolutních gravimetrů se měří plná hodnota tíhového zrychlení s přesností až 10-9 g. První přesná absolutní tíhová měření lze datovat od první poloviny 19. století, kdy bylo tíhové zrychlení určováno pomocí kyvadlových přístrojů s přesností okolo 100 μm s-2. Tyto metody, využívající vztahu mezi dobou kyvu kyvadla o známé délce a tíhového zrychlení, byly používány až do 60tých let 20. století s maximální dosaženou přesností 3 μm s-2. Nástup přesného určování tíhového zrychlení z měření délky a času při pohybu tělesa ve vakuu (tzv. balistické metody) lze datovat od 50tých let 20. století. Již pomocí prvních přístrojů tohoto typu bylo dosahováno přesnosti 10 μm s-2. Vývoj přesných absolutních balistických gravimetrů (nejdříve pouze laboratorních a pak i přenosných) probíhal zejména ve Francii, USA, SSSR, Japonsku a Itálii. Nejpřesnějšími absolutními balistickými gravimetry jsou v současnosti gravimetry FG5, které jsou výsledkem téměř 40 let výzkumu započatého prof. Fallerem z University of Colorado [2] a které jsou vyráběny firmou Micro-g Solutions. Přesnost gravimetrů FG5 je 10-20 nm s-2 [3], což znamená, že během padesátiletého vývoje absolutních balistických gravimetrů došlo ke zvýšení přesnosti v určení tíhového zrychlení o tři řády., Jakub Kostelecký, Vojtěch Pálinkáš., and Obsahuje seznam literatury