Snaha Miloše Havelky charakterizovat období mezi lety 1938/1939 a 1956 jako totalitární období českých dějin vzbuzuje podle autora řadu otázek. Rozdílné přístupy ke konceptualizaci totalitarismu a mnohost různých historických jevů zpochybňují, že by bylo možné ve zkoumaném období nalézt nějakou „vnitřní jednotu“. Teorie totalitarismu mohou spíše než k definování historických období posloužit při srovnávání jednotlivých diktátorských režimů. V kontextu českého diskurzu o totalitarismu, jenž se do značné míry omezuje na komunistickou diktaturu, přináší Havelka důležité postřehy, neboť bere do úvahy i nacistický okupační režim a otevírá tak možnost hovořit o souvislostech mezi oběma diktaturami. Tvrzení Petra Pitharta o důsledcích dezinterpretace povahy „normalizačního“ režimu v letech 1969 až 1989 pro ekonomickou transformaci devadesátých zpochybňuje autor výhradou, že protagonisté transformace vycházeli z neoliberálního myšlení a uvědomovali si často fiktivní povahu státního vlastnictví v pozdním socialismu; jeho relevanci spíše spatřuje pro vysvětlení současného rozšíření patologických společenských jevů, které byly pilířem dřívější diktatury. and Miloš Havelka’s attempt to characterize the years 1939 to 1956 as a ‘totalitarian period’ in Czech history raises a number of questions. Both the wide range of approaches to conceptualizing totalitarianism and the large number of historical phenomena make it unlikely that one can justifiably claim that there was an ‘internal commonality’ for this period. Theories of totalitarianism can be usefully applied in comparisons of dictatorial régimes rather than in the definition of historical periods. In the context of the Czech discourse on totalitarianism, which largely limits itself to Communist dictatorship, Havelka, by taking into account National Socialist rule as well, provides an important impulse, which could lead to some light being shed on the links between the two kinds of dictatorship. Petr Pithart’s claim about the consequences the transformation after 1989 may have for a misinterpretation of totalitarian dictatorship is less relevant to the economic transformation than to the widespread social pathologies that constitute a cornerstone of dictatorial rule.