V kapitolách o psychologii, noetice, filosofii a teologii dějin se autor snaží z těchto čtyř hledisek dobrat podstaty a smyslu historického procesu. Opíraje se o novodobou světovou teorii, propracovává se k souhrnnému pojetí, v němž chápe dějiny jako realizaci rozumových ideálů a pravou hodnotu nespatřuje ve vývoji vědy a techniky, nýbrž v pokroku mravním. Shledává zásadní souvislost etického a náboženského zřetele a upozorňuje na význam křesťanství, jehož pojmy, kategorie a výrazy se staly "obecným duchovním statkem západního lidstva".