This article considers the development of Miroslav Červenka’s ideas on thetheory of the lyric subject and communication in lyric verse. He did not laythe foundations of this theory till his dissertation, “Významová výstavbaliterárního díla” (The Semantic Structure of a Work of Literature), in whichhe defines the lyric subject as one of the semantic complexes within theoverall structure of the work. Although Červenka never completely abandoned this conception, which stems from a structural and semiotic paradigm, hegradually added to it with impulses from other ways of thinking about literarystudies. In the article “Individuální styl a významová výstavba literárního díla”(Individual Style and the Semantic Structure of a Work of Literature, 1975)he linked the question of subjects in lyric verse to ideas in stylistics and thetheory of interpretation. With his theory of subjects in lyric verse, set forthin the articles “Halasova sebeoslovení” (Halas’s forms of self-address, 1985)and “Sebeoslovení v lyrice” (Self-address in the lyric, 1991), Červenka movestowards perspectitives of communication. He is concerned with current theoryof fiction in the volume Fikčními světy lyriky (Fictional Worlds of Lyric Verse,2003), which, according to this article, was an impulse to methodologicalconsiderations about a model of literary history, which would link involvementin interpreting a text with its contextualization from the perspective ofliterary history.
Studie se snaží popsat vnitřní diferenciaci a vývoj mladé spirituální poezie v devadesátých letech 20. Století. Z rozsáhlého materiálu byly vybrány k analýze a interpretaci texty Martin J. Stöhra, Miloše Doležala, Pavel Kolmačky, Pavla Petra, Petr Čichoně a Tomáše Reichla. První tři jmenovaní autoři jsou zde představeni jako zástupci přírodně-rustikálního typu spirituální poezie, který byl v devadesátých letech velmi produktivní. Tento typ lyriky je typický specifickým tradicionalismem, který má své základy ve venkovanské stylizaci lyrického subjektu a v klasické formě strofy. Druhý typ, který je v této studii nazván typem gestickým, je příznačný výraznou manifestací samotného tvůrčího gesta, umisťováním fikčních světů do větší vzdálenosti od světa aktuálního a také četnými odkazy k poetice dekadentní lyriky. and This article attempts to describe the internal differentiation and development of new spiritualverse of the 1990s. Selecting from a vast amount of material, it analyzes and interprets worksby Martin J. Stöhr (b. 1970), Miloš Doležal (b. 1970), Pavel Kolmačka (b. 1962), Pavel Petr(b. 1969), Petr Čichoň (b. 1969), and Tomáš Reichl (b. 1969). The first three of these authorsare presented are as examples of the natural, rustic spiritual verse that was highly productivein the 1990s. This type of lyric verse is characteristic of a special traditionalism, rooted in therural stylization of the persona and in the classic form of the stanza. The second type, called‘gestic’ here, is characterized by a strong manifestation of the creative act itself, the locating offictional worlds further away from the present world, and numerous stylistic references to Decadentverse.
This article considers the transformation of reading, which has taken place as a result of the spread of the digital media, particularly the World Wide Web. Reading has assumed a completely different attitude towards writing, which, influenced by the interactive nature of the new media, has been put on a stronger basis. The article traces the transformation of the prerequisites of reading both using texts which employ the potential of digital media for literary experiments and the Web publication platforms, which see the Internet as a radically democratic medium for the publication of texts. In addition to these fundamental differences, both activities share three consequences in the transformation of reading: the boundary between reading and writing is being blurred; the placement of the text into a space modelled on the principles of Web design is changing the technological conditions of reading it; the advent of a new way of contextualizing a digital text placed on the Web and linked by hypertext with an almost infinite quantity of other texts (the author proposes the term virtual codex).
Literární lexikografie od sklonku devadesátých let prochází proměnou, kterou s sebou přináší nástup nových digitálních médií, zejména internetu. Autor vyslovuje tezi, podle níž zásadní posun nastal především v úloze hesláře při konstrukci lexikografického díla: digitální slovník nevzniká odshora naplňováním předem vymezeného rámce, ale je otevřenou a postupně rostoucí strukturou, jejíž souřadnice autoři slovníku předem neznají. Naprosto nová je také pozice uživatele digitálního slovníku, který je postaven před řadu voleb, jež skýtá interaktivní rozhraní a jež knižní slovník neumožňoval. Z uživatele slovníku se tak stává spoluautor jeho finálního uspořádání. Proměna literární lexikografie je součástí kulturního procesu remediace, který s sebou nese změnu symbolických forem výrazu kultury – základní formou už není narativ, ale databáze. Internetový slovník tak může být vnímána i jako alternativa k tradičnímu literárněhistorickému narativu. and Since the end of the 1990s literary lexicography has been undergoing a transformation broughton by the advent of the new digital media, in particular the Internet. The author argues thata fundamental shift has taken place particularly in the role played by the choice of headwordsin the construction of a lexicographical work. The digital dictionary is not made ‘from the topdown’ by filling in a pre‑determinedframework. Rather, it is an open, gradually growing structure,whose coordinates are previously unknown to the authors of the dictionary. Another completelynew aspect is the position of the user of the digital dictionary, who is offered a numberof choices by the interactive interface, which are impossible with a paper dictionary. The userthus becomes the co‑authorof the final organization of the dictionary. The transformation of literarylexicography is part of the cultural process of remediation, which entails a change in thesymbolic forms of the expression of culture. The database, not the narrative, is now the fundamentalform. An internet dictionary may therefore also be perceived as an alternative to the traditionalnarrative of literary history.