Autor sleduje hlavní kontury sociálního vývoje českého pohraničí od komunistického převratu v únoru 1948 do konce padesátých let (s rekapitulací změn v letech šedesátých) optikou státní osidlovací politiky. Úvodem připomíná, že během zhruba dvou let po skončení druhé světové války se v českém pohraničí odehrály historicky zcela mimořádné demografické, hospodářské a sociální procesy, které uvedly do pohybu masu zhruba pěti milionů lidí. Odsun téměř tří milionů Němců a následný osidlovací proces poznamenaly tvář těchto oblastí na dlouhá desetiletí. Obě tyto akce se prolínaly a z velké části se uskutečnily již do poloviny roku 1947. Jejich provádění se zmocnila komunistická strana, která do nich vkládala své specifické představy a sledovala jimi vlastní politické cíle. Po skončení první vlny osidlování zůstalo pohraničí velmi nerovnoměrně zalidněno, nízkou hustotu obyvatelstva vykazovaly zejména tamní zemědělské okresy. V důsledku špatně provedené pozemkové reformy mnozí osídlenci již před rokem 1948 opouštěli pohraničí, ostatní pak během první fáze kolektivizace hledali ve vznikajících jednotných zemědělských družstvech záchranu před krachem. K dalšímu vysidlování beztak spoře obydleného pohraničního venkova také přispěly „kádrové čistky“ poúnorového režimu, a především likvidace středního stavu a mnoha průmyslových závodů, z nichž některé byly zabaveny Rudou armádou, další převezeny na Slovensko v rámci industrializačního programu, jiné byly zrušeny v první polovině padesátých let. V období prvního pětiletého plánu (1948–1953) se veškeré systémové chyby plynoucí z povahy komunistického režimu a plánovaného hospodářství projevily v pohraničí s dvojnásobnou silou. Situace se nekonsolidovala, jak doufali komunističtí představitelé, ale naopak stále zhoršovala. Autor přibližuje často nesnesitelné životní podmínky, jež byly do značné míry způsobeny nekompetentními zásahy stranických a státních orgánů a které vedly k dalšímu odlivu novoosídlenců i starousedlíků. Z mnoha oblastí pohraničí se stal v té době doslova zapomenutý kraj, jehož obyvatelé pobírali většinou nízké příjmy, které leckdy ani nestačily na obživu, trpěli mizerným zásobováním, nedostatečným dopravním spojením, špatnou dostupností zdravotní péče a nekvalitním bydlením v chátrajícím bytovém fondu. V západním pohraničí k tomuto úpadku ještě přispěl vznik takzvaného zakázaného pásma a násilné vysídlení tamních obyvatel. Na podzim 1953 se komunistické vedení v souvislosti s částečnou reorientací hospodářského kurzu rozhodlo podniknout akci „dosídlení pohraničí“, která měla nahradit obrovský úbytek, obyvatel v těchto oblastech. Až do roku 1959 však byla zaměřena jen na zemědělský sektor, jehož stav byl (a do poloviny šedesátých let zůstával) kritický. Jelikož odchody nespokojených pokračovaly, celá akce jen brzdila trvající negativní trend a očekávaný obrat k lepšímu tak nenastal ani tentokrát. Snahy o nápravu narážely také na nesoulad v postupu příslušných úřadů, hájících předně vlastní zájem, a na nedostatek finančních prostředků, které například zdaleka nestačily na nutné opravy a údržbu zanedbaných domů; tento problém pak režim řešil rozsáhlými demolicemi. Teprve poté, co bylo koncem padesátých let zahájeno takzvané komplexní dosidlování pohraničí, se začaly projevovat jisté pozitivní změny v infrastruktuře, službách, školství a životní úrovni tamních obyvatel. Vzhledem k hloubce poválečného úpadku však tato zlepšení zdaleka nestačila k vyrovnání celkové úrovně pohraničí s vnitrozemím, jak to režim proklamoval. Ještě v roce 1967 označil první tajemník Ústředního výboru KSČ a prezident republiky Antonín Novotný stav pohraničí za „politicky neúnosný“. Odsun Němců – i když se příčiny úpadku nedají redukovat pouze na něj – byl tak nakonec zaplacen obrovskými hospodářskými, kulturními a v neposlední řadě i morálními ztrátami, které se v pohraničí českých zemí projevovaly ještě mnoho let, uzavírá autor., The article traces the contours of social development in the Bohemian borderlands from the Communist takeover in February 1948 to the end of the 1950s (with a recapitulation of the changes in the 1960s) through the lens of Czechoslovak resettlement policy. By way of introduction he points out that in the course of about two years after the end of the Second World War historically quite exceptional demographic, economic, and social processes were taking place in the Bohemian borderlands, which set about fi ve million people in motion. The transfer of almost three million Germans and the subsequent settlement process changed the appearance of all these areas for decades to come. The two operations overlapped, and had largely been completed by mid-1947. Their having been carried out strengthened the Communist Party, which had invested the operations with its own particular ideas and used them to pursue its own political aims. After the first wave of resettlement the individual parts of the borderlands remained very unevenly populated. In particular, the local agricultural districts there showed low population densities. In consequence of the badly implemented land reform many settlers left the borderlands even before 1948. The rest then sought protection from bankruptcy in the emerging standard farming cooperatives (JZDs) during the first stage of collectivization. The further depopulation of the otherwise sparsely inhabited rural borderlands was also contributed to by the ‘cadre purges’ conducted the Communist régime and in particular by the destruction of the middle classes and of many factories, some of which were confiscated by the Red Army, others were moved to Slovakia as part of the industrialization programme, and others were closed down in the fi rst half of the 1950s. During the first Five-Year Plan, 1948–53, all systemic mistakes stemming from the nature of the Communist régime and the centrally planned economy were hit the borderlands doubly hard. Despite Anotace Communist expectations, the situation, rather than becoming consolidated, only got worse. The author describes the often unbearable living conditions, which were to a considerable extent caused by the incompetent actions of Party and State organs, and led to the further exodus of old-time settlers and recent arrivals. Many areas of the borderlands became forgotten country in this period, whose inhabitants had mostly low incomes, which were sometimes not even enough for bare subsistence. Areas were often not supplied sufficiently, had poor public transport connections, poor access to, and health care, and poor housing as the housing stock deteriorated. In the western borderlands this decline was contributed to also by the creation of a ‘forbidden zone’ and the expulsion of the local population. In autumn 1953 the Communist leaders, in connection with a partial reorientation of the economic course, decided to carry out an operation to increase the number of settlers in the borderlands, intended to make up for the huge decline in the population of these areas. Until 1959, however, it was aimed only at the agricultural sector, where the situation was extremely bad (and remained so till the mid-1960s). Since the departures of the dissatisfi ed continued, the whole operation only slowed down a continuing negative trend, and the anticipated turn for the better never took place. Attempts to rectify the situation also ran up against the lack of coordination of the relevant government offi ces, which defended mainly their own interests, and also ran up against the lack of fi nances, which were insufficient, for example, even for the necessary repairs and maintenance of run-down houses. The régime then sought to solve this problem by extensive demolition. Only after the ‘complex addition of settlers in the borderlands’ commenced in the late 1950s did certain positive changes begin to appear in the infrastructure, services, school system, and standard of life of the local population. In view of the seriousness of the post-war decline, however, these improvements were hardly enough to bring the overall level of the borderlands up to that of the interior, despite the régime’s promises. Even in 1967 the First Secretary of the Central Committee of the Czechoslovak Communist Party and President of Czechoslovakia, Antonín Novotný, called the state of the borderlands ‘politically untenable.’ The price of the transfer of the Germans, the author concludes, though warning that the causes of the decline cannot be reduced merely to this, was ultimately paid for with huge economic, cultural, and, last but not least, moral losses, which were manifested in the borderlands of Bohemia and Moravia for many years to come.