Rytina: Deukalión (antikizující zbroj, plášť přes hlavu) a Pyrrha (plášť přes hlavu) za sebe házejí kameny, které se mění v děti s korunami a mitrami. V pozadí kruhový antický chrám se sochou bohyně Themis, na podstavci reliéf s obětí, před chrámem zapálený oltář., Neumann 1974#, č. 188., and Před chrámem je verš z Ovidiových Proměn (1, 411-412) : saxa missa viri manibus faciem traxere virorum/ kameny hozené m užem tvář mužů na sebe vzaly (překlad F. Stiebitz). Škréta se inspiroval výjevem Deukalióna a Pyrrhy v ilustrovaných vydáních Ovidiových proměn. Stejná kompozice s kruhový hrám se sochou bohyně v pozadí se v knižních ilustracích objevuje již po polovině 16. století. Rytina je třetí ze sedmi ilustrací k universitní disertace Jana Antonína Losyho z Losynthalu, kterou obhájil v Praze roku 1668. Ilustrace oslavují císaře Leopolda I. a jeho snoubenku Markétu Španělskou, která měla přinést vytouženého dědice. Ovidiův verš tu dostává dynastický vyznam, obnova lidstva je odvislá od obnovy habsburského domu, kamny hozené Deukaliónem a Pyrrhou/ Leopoldem a Markétou "mají tváře mužů" (dědiců). Všechny děti zrozené z kamenů proto mají na hlavě odznaky světské nebo církevní moci.