Alabastrová soška: nahý Bakchus (věnec z révy, kůže šelmy, kterou drží pásek přes hruď) s nádobou v levé ruce. Za Bakchem jde polonahá stará žena (náramek), chce jej chytit za ruku, ve zdvižené ruce drží měšec. Bakchovy nohy se drží putto, mezi Bakchantkou a Bakchem sedí na zemi Amor na toulci a luku, ruce má zdvižené (na znamení smutku)., Kotalík 1982#, s. 109., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Stařena je inspirována antickou hellénistickou plastikou, kde staré ženy často zobrazovány. Měšec ve stařenině ruce ukazuje na to, že antická mytologie byla v tomto případě sekundární (sousoší bylo také interpretováno jako Chronos a Niobé), hlavním námětem byla alegorie nerovného páru, bohaté nevěsty a muže, který dává přednost vínu před jejím náručím. Na alegorický výklad ukazuje truchlící Amor. Drobné sousoší je protěškem k sousoší, na němž je zobrazena opačná situace (Kozel, Stařec a mladá žena).
Alabastrové sousoší (v. 132 cm): nahý muž sedí, hledí vzhůru, levou ruku zdviženou, vedle něj žena sedí na zemi a kojí dítě, ruku má rovněž zdviženou, nalevo se dvě děti objímají. Nad nimi napravo podstavec s mořským koněm, nalevo ruina dórského chrámu, na okraji štítu sedí sfinga, na fragmentu štítu Perseus s hlavou Gorgo ?., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Výjev je v odborné litaratuře znám jako alegorie Nilu, ale pouze na základě přítomnosti sfingy. Proti této interpretaci však hovoří celkový charakter díla i jeho komponenty, mezi nimiž chybí odkaz na řeku. Lidé v popředí se řekou nijak nesouvisejí a v alegoriích Nilu nenajdeme podobné postavy, které lamentují a obrací hlavy k nebesům. Není také žádný důvod, proč by lidé měli v alegorii Nilu naříkat, spíše bychom očekávali pravý opak, protože Nil je životodárná řeka. Dominantami sousoší není sfinga, ale skupina muže, ženy a dětí, která odpovídá způsobu, jakým byla v 16.-18. století zobrazována potopa. Na ilustracích k Ovidiovým Proměnám je rovněž zobrazován Neptun na hippokampu, jak na Jupiterův příkaz ukončuje potopu - hippokampa na Widmannově sousoší tedy lze chápat jako symbol potopy. Sfinga tedy není symbolem Nilu, ale lidstva před potopou. Sfinga je na Widmannově sousoší nejen obecným symbolem starobylosti a dávných věků, ale mohla také odkazovat na jazyk, kterým předpotopní lidé pode Athanasia Kirchera hovořili (srov. Kircher 1652-1654). Sousoší je protějškem k sousoší ilustrujícímu Zlatý věk - Kozel, Zlatý věk (alegorie). Vedle Potopy a Zlatého věku Widmann patrně plánoval i další sousoší ilustrující mýtickou historii světa.
Alabastrová soška (v. 52 cm): nahý Saturn (dlouhé vousy, křídla) drží za ruku nahou Ops, která drží v náručí své dítě, další dítě stotí za ní ve vzpurném postoji, patrně představuje Jupitera, který později Saturna zbavil vlády. Ops sedí na oltáři (?) zdobeném v rozích kozími hlavami., Mžiková 1994#, s. 104, č. 66., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Antickými literárními prameny pro zobrazení Saturna (Krona) požírajícího děti, které měl s Ops (Kybelou, Rheou), je Theognis (Zrození bohů, 453-464), Ovidiův Kalendář (4, 192-202) a Knihovna připisovaná Apollodórovi (1,1,5). Od 16. století byl Saturn požírající své dítě často zobrazován. V literatuře se Ops bránící své děti se objevuje již ve 14. století (Boccaccio 1374, 3), ale výtvarné zpracování tohoto motivu najdeme pouze na obraze z let 1520-1530 připsaném Janu Gossaertovi (Barnard Castle). Podnětem k nezvyklému zobrazení mohla být opera Il natale di Giove od Giuseppe Bono, která měla premiéru ve Vídni 1. října roku 1740.
Alabastrová soška: nahý vousatý muž s draperií přes bedra se snaží zezadu obejmout ženu (šaty s odhalenými ňadry), která jeho ruku odstrkuje. Před ženou dva putti u ohniště, na němž rozfoukávají oheň (jeden putto drží měch, druhý ohýnek chrání rukou., Kotalík 1982#, s. 109., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Socha byla interpretována jako Menelaos a stará Helena, ale identifikace postav tohoto antikizujícího sousoší není nutná. Primárním námětem byla alegorie nerovného páru, starého muže a ženy. Putti rozdělávající oheň měli také symbolický význam, láska ke starému muži se nikdy nerozhoří. Drobné sousoší je protěškem k sousoší, na němž je zobrazena opačná situace (Kozel, Bakchus a stará žena).
Alabastrová soška (v. 34,7 cm): nazí zápasníci., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Widman se inspiroval námětem antického sousoší, které bylo nalezeno v Římě v roce 1583 a vzápětí zakoupeno pro vilu Medici v Římě, kde zůstalo až do roku 1677, od roku 1688 je vystaveno v Uffizi ve Florencii. Z antického sousoší, které bylo v 18. století velmi slavné a často napodobované, však Widmann převzal pouze horizontální kompozici, vzhled zápasníků i jejich vzájemný vztah jsou pojaty zcela odlišně.
Alabastrová soška (v. 140 cm): dole v popředí sedí polonahá žena s dítětem na klíně, napravo stojí dítě, nalevo dítě skloněné nad kolébkou se spícím nemluvnětem. Na válcovém sloupku s hlavami satyrů a ovocnými girlandami vlčice kojí Romula a Rema. V pozadí na kladí ruiny iónského chrámu stojí Saturn s bederní rouškou (věnec, plnovous), ruce ulomeny. Vedle sloupku se Saturnem váza s Bakchem na voze taženém pantherem. okolo putti., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Výjev je v odborné litaratuře znám jako alegorie Říma či Tiberu, ale pouze na základě přítomnosti vlčice kojící Romula a Rema. Proti této interpretaci však hovoří celkový charakter díla i jeho komponenty, mezi nimiž zcela chybí odkaz na řeku. Vlčice s Romulem a Remem mohla být nejen symbolem Říma či Tiberu, ale také Saturnova Zlatého věku, který mělo římské císařství obnovit (e.g. Sambucus 1564, A5r). Saturn byl rovněž součástí obrazové tradice zobrazení Zlatého věku (e.g. rytina z roku 1589, k níž vytvořil návrh Goltzius, Saturn je na oblaku nahoře). Widmannovo sousoší je protějškem k sousoší ilustrujícímu Potopu - Kozel, Potopa (alegorie). Vedle Potopy a Zlatého věku Widmann patrně plánoval i další sousoší ilustrující mýtickou historii světa.
Dvě pískovcové kariatidy v podobě Amazonek, odhalená ňadra, kolem beder drapérie s motivem pancíře, které drží balkón prvního patra. and KOvařík 2006, 65, obr. 59-60.
Pískovcová socha mladíka (v. 220 cm), oděn v lehkém brnění a drapérii, levicí drží luk, toulec se šípy přehozený na rameni, v pravici drží píšťalu - syrinx., Kovařík 2006, 162-163., and Jedna plastika ze souboru šesti soch, postavených původně na pilířích zadní okradní zdi zámeckého parku. Dnes sejmuty, některé nědochovány.