Pískovcová socha na soklu: "Nymfa" stojí na pravé noze, levá v kontrapostu lehce pokrčená. Pravou rukou drží za zády drapérii himatia, které se chystá levou rukou sepnout na pravém rameni., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandíkova socha je kopie Diany Venatrix, která byla v Římě už před rokem 1638, v letech 1650-1881 byla v římské vile Doria-Pamphilj, odkud byla převezena do paláce Doria v Římě (Calza 1977 č. 57 tab. XXXIX). Jedná se o typ Diany z Gabií, jejíž nejznámější exemplář je v pařížském Louvru (nalezen 1792, srov. Haskell-Penny 1984, no. 30), exemplář v Palazzo Doria je patrně z první poloviny 2. století. Diana z Gabií je všeobecně považována za kopii ztracené Praxitelovy mramorové sochy z chrámu Artemidy Braurónské na Akropoli v Athénách z roku 346 př. Kr., o níž se Pausánias zmiňuje ve svojí Cestě po Řecku (1, 23, 7). Bohyně byla ochránkyní žen, které jí přinášely jako obětní dary šaty, a proto se na Praxitelově soše obléká. Podle Süssrotta jeko předloha neposloužila Artemida Brauronská, ale bronzová socha z let 320-10 př. Kr. (Süsserott 1938, 184). Mandík použil jako předlohu grafiku D. Barriera (De Rossi 1665, s. 45), protože na ní zobrazená postava není označena jako Diana, ale jako Nymfa, tedy stejně jako v Kroměříži. Na Perrierově grafice je postava označena správně (Perrier 1638, tab. 64: Diana Venatrix. in Hortis Marchionis Iunio).