Studie se zabývá institucionální spoluprací mezi českými a rakouskými historiky od r. 1957 (kdy byly navázány první oficiální kontakty) až do r. 2003, a sice na symbolickém příkladu Česko-rakouské komise historiků a jejích předchůdců. Navzdory citelným zvratům a césurám se v oblasti historických věd tato spolupráce vyvíjela - s výjimkou prvního desetiletí tzv. normalizace po r. 1969 - poměrně intenzívně, každopádně mnohem silněji než s ostatními ,,kapitalistickými'' státy (a zvláště se Spolkovou republikou Německo). Po r. 1989 došlo k prohloubení a rozšíření této spolupráce jak v tematickém, tak i institucionálním rozměru, přičemž domnělé ,,monopolní'' postavení společné komise historiků (resp. i ostatních bilaterálních komisí historiků) - ve smyslu koordinace a výsostné interpretační autority - se ukázalo být, a to nejenom v rakousko-českém případě, zastaralým modelem. Na tom nic nezměnily ani některé pokusy z politické sféry přenést a ,,postoupit'' těmto komisím alespoň část politických debat o složitostech nedávné historie., This paper deals with institutional collaboration between Czech and Austrian historians from 1957 (when the first official contacts were established) to 2003, involving the symbolic example of the Czech-Austrian Commission of Historians and its predecessors. Despite appreciable reversals and hiatuses, this collaboration developed quite intensively within the field of historical studies, apart from during the first decade of ,,normalization'' after 1969, and in any case much more than with other „capitalist” states (particularly West Germany). After 1989 this collaboration was extended and intensified both with regard to subject-matter and the institutional dimension, although the assumed „monopoly” status of the joint commission of historians (as well as other bilateral commissions of historians) - as a coordinating and supreme interpretation authority - proved to be an outdated model, and not only in the Austrian-Czech case. This was not altered by attempts from the political sphere to transfer and ,,assign'' at least some of the political debates on the complications of recent history onto these commissions. (Translated by Melvyn Clarke.), Der vorliegende Beitrag befasst sich mit der institutionellen Zusammenarbeit der tschechischen und österreichischen Historiker von 1957 (als die ersten ,,offiziellen'' Kontakte angeknüpft werden konnten) bis etwa 2003, und zwar auf dem symbolischen Beispiel der gemeinsamen Österreichisch - tschechischen Historikerkommission und ihrer Vorgänger. Trotz der spürbaren Zäsuren, insbesondere im ersten Dezennium der sog. Normalisierung in der Tschechoslowakei (nach 1969), entwickelten sich die wissenschaflichen Kontakte zwischen der Tschechoslowakei und Österreich auch in der Geschichtswissenschaft verhältnismäßig intensiv - jedenfalls viel intensiver als die mit den anderen ,,kapitalistischen Staaten'' (und insbesondere die mit der Bundesrepublik Deutschland). Nach dem Jahre 1989 kam es zu einer schnellen Vertiefung und Erweiterung der Zusammenarbeit (sowohl im thematischen als auch im institutionellen Bereich); die ,,Monopolstellung'' der gemeinsamen Historikerkommissionen (im Sinne der Koordinierung oder der mehr oder weniger spürbaren Deutungshoheit) zeigte sich jedoch, nicht nur im österreichisch-tschechischen Fall, als ein Auslaufmodell - ungeachtet der wiederholten Versuche der Politik, an die bilaterale historische Kommission (Kommissionen) mindestens einen Teil der politischen Debatten über die schwierige Vergangenheit ,,weiterzugeben''. (Übersetzt von Miroslav Kunštát.), Anglický překlad resumé: Melvyn Clarke, and Německý překlad resumé: Miroslav Kunštát