The article presents, in an integrated form, the main lines of Hejdánek’s thinking regarding ideology. It is based on published and unpublished texts and on sound recordings from his “apartment” seminars. Hejdánek does not approach ideology as being a fixed, ready-made system of tenets or dogmas, instead seeking a deeper understanding of the ideological mode of thought. The rise of ideologies is, according to him, a modern phenomenon, and Hejdánek considers it to be a kind of reprise of the myth in the modern age. He shows what is the precondition for the possibility of ideology, how ideology conditions human consciousness and how we can free ourselves from its power. According to Hejdánek, the starting point for this does not lie in a struggle with ideology on its own turf. Ideology can be overcome only by something that stands in radical opposition against it – that is, by the development of people into spiritual beings by way of truth, conscience and faith. and Článek v ucelené podobě představuje hlavní myšlenkové linie Hejdánkova uvažování o ideologii. Opírá se o vydané i nevydané texty a o zvukové záznamy bytových seminářů. Hejdánek nezkoumá ideologii jako určitý hotový systém pouček či dogmat, ale sestupuje k hlubším předpokladům ideologického způsobu myšlení. Vzestup ideologií je podle něj teprve novověký fenomén a Hejdánek jej pokládá za jakousi novodobou reprízu mýtu. Odhaluje, co je podmínkou možnosti ideologie, čím si ideologie podmaňuje lidské vědomí a jak se můžeme vysvobozovat z její moci. Východisko podle Hejdánka nespočívá v souboji s ideologií jejími vlastními prostředky. Ideologie může být překonána jedině něčím, co se postaví do radikálního protikladu proti jakékoli ideologičnosti – tedy rozvojem člověka jako duchovní bytosti skrze pravdu, svědomí a víru.
The concept of dissent as it is articulated in the work of Ladislav Hejdánek is investigated in the article. The author first utilizes Pithart’s schematic division of dissent into the protesting and the reflective in order to subsequently, in Hejdánek’s conception, distinguish yet a third, creative type of dissent. This the author then analyzes in more detail in a systematic interpretation of Hejdánek’s attitudes and thoughts (including comparisons with the texts of other dissidents and thinkers). Nevertheless, he primarily focuses on the Chartist discussion on courage, in which he clarifies Hejdánek’s position, along with a search for a possible shielding, or more precisely in the context of a civilly disobedient position of an admissible and convincing concept of morality., V předloženém textu je zkoumáno pojetí disentu v díle Ladislava Hejdánka. Autor si nejprve pomáhá Pithartovým schematickým dělením disentu na protestující a reflektující, aby následně v Hejdánkově koncepci odlišil ještě třetí, tvůrčí typ disentu. Ten následně detailněji analyzuje v systematické interpretaci Hejdánkových postojů a myšlení (včetně komparace s texty dalších disidentů a myslitelů). Soustřeďuje se přitom především na chartistickou diskusi o statečnosti, v níž vyjasňuje Hejdánkovu pozici, ovšem spolu s hledáním možného zaštiťujícího, respektive v kontextu občansky neposlušného postoje přípustného a přesvědčivého pojetí morálky., and Ladislavu Hejdánkovi k nedožitým 93. narozeninám
The familiar division of political thinkers into moralists and realists leads the author to the question of how to classify Ladislav Hejdánek’s unique yet ambiguous approach to public weal and matters politic. Does Hejdánek base his understanding of democracy and liberalism (and of liberties an drights thereunto appertaining) on morality (on philosophy or on system theory) or does he recognise the primacy of matters politic? Though in Hejdánek’s writings moral appeals are frequent and fundamental, the author seeks to show that realism prevails. In the present text, the author delineates the specific realism of this Czech thinker more precisely by analysing Hejdánek’s texts, especially his Epistles to a Friend.
Ladislav Hejdánek (1927–2020) is known as a thinker who strove to develop his concept of so-called non-objectifying thinking. But he is not an isolated author in this respect. From amongst the world philosophers, Karl Jaspers (1883–1969) also explored a similar issue. Both were convinced that our thinking did not allow us to adequately thematize reality (or certain aspects of reality) and disproportionately objectified it. The study attempts to, in outline, chart, contrast and critically assess these reflections. Jaspers’ alternative to this objectifying thinking is given to be his concept of ciphers of transcendence, by which non-objectifiable reality is to be represented symbolically and without the use of concepts. Hejdánek finds internal contradictions in Jaspers’s conception and proposes his own alternative, which does not allow for the abandonment of thinking in concepts but for its development by working with non‑objective intentions. The dispute between the two authors is understood as a dispute over the possibility of a future change in the way of thinking that has characterized the European tradition up until now. and Ladislav Hejdánek (1927–2020) je znám jako myslitel usilující o vypracování koncepce tzv. nepředmětného myšlení, není však v tomto ohledu autorem ojedinělým. Ze světových filosofů svébytně řešil podobný problém také Karl Jaspers (1883–1969). Oba byli přesvědčeni, že naše myšlení nám neumožňuje adekvátně tematizovat skutečnost (či určité stránky skutečnosti) a nepřiměřeně ji zpředmětňuje. Studie se pokouší tyto jejich reflexe rámcově zmapovat, porovnat a kriticky posoudit. Jako Jaspersova alternativa vůči tomuto předmětnému myšlení je představeno jeho pojetí šifer transcendence, jimiž má být nepředmětná skutečnost míněna symbolicky a bez užití pojmů. Hejdánek v Jaspersově koncepci shledává vnitřní rozpory a navrhuje vlastní alternativu, která nepočítá s opuštěním myšlení v pojmech, nýbrž s jeho rozvinutím pomocí práce s nepředmětnými intencemi. Spor mezi oběma autory je pochopen jako spor o možnost budoucí proměny způsobu myšlení, jímž se vyznačuje dosavadní evropská myšlenková tradice.