Laudanovým príspevkom do filozofie vedy bol jeho pokus odmietnuť hodnotiaci relativizmus zavedený do interpretácií vedeckej revolúcie. Usudzoval, že kľúčovým pre pochopenie vedeckého pokroku nie je približovanie sa k pravde, ale schopnosť teórie riešiť problémy. Preto Laudan navrhol svoj „retikulárny model“, v ktorom je napätie vznikajúce medzi teóriami, metodologickými pravidlami a kognitívnymi cieľmi udržované v dynamickej rovnováhe prostredníctvom pozvoľných a postupných krokov. Problémom tohto modeluje je, že vyžaduje kvalitatívno-kvantitatívne parametre hodnotenia, a pritom jasne neurčuje žiadnu hodnotiacu škálu takéhoto druhu. Retikulárny model teda neprináša efektívne prostriedky na rozlíšenie medzi prijateľným a neprijateľným vývojom vedy. Laudanova metodológia tak nie je normatívnou teóriou schopnou predpísať primerané hodnotiace kritériá v špecifickom kontexte a vymedziť presné podmienky zabezpečujúce vedecký pokrok., Laudan’s contribution to the philosophy of science was an attempt to reject the unacceptable evaluative relativism that had been introduced into the interpretation of the scientific revolution. He concludes that the key to understanding scientific progress is not as an approximation to truth but rather with reference to the problem-solving ability of theories. Therefore Laudan proposed his reticulational model in which the tension that arises among theories, methodological rules and cognitive aims is kept in dynamic equilibrium through a process of gradual, piecemeal adjustment. The problem is that the model is highly qualitative, yet it promises quantitative parameters of evaluation, and it is not clear how a comparative evaluative scale of this sort would be determined. Hence, though the reticulation model is valuable as a description of scientific evaluative practice, it does not provide an effective means for distinguishing between acceptable and unacceptable developments. It is inadequate as a normative theory that prescribes appropriate evaluative decisions in specific contexts., and Miroslav Karaba.
Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy",, za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat; a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Lau-danovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia vědy. Jejich východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy., In 1983, Larry Laudan considered the demarcation problem, i.e. the demarcation between "science” and "pseudoscience”, as an irrelevant philosophical pseudoproblem, and the terms "scientific” and "pseudoscientific” as empty notions, which should be removed from our vocabulary. This paper challenges this statement by proposing arguments supporting the view that 1) the demarcation between science and pseudoscience represents an important problem deserving a serious attention, and that 2) a possible way to its solution has been opened by recent social studies of science. Their approach is based on understanding science as a "form of life” and the demarcation criterion as a dynamic cluster of characteristics, which cannot be defined exactly, but nevertheless can be examined via sociological analysis of scientific practice. The paper demonstrates the specifics of the sociological approach with regard to its methods and proposed solutions on selected exemplar studies, and evaluates its possibilities and limits for philosophy of science., and Libor Benda.