Na půlkruhových arkýřich sochař figurální výzdoba: tři reliéfy s balchickými výjevy - Silén, Bakchus na oslu, podpírají jej fauni. Portál se zdvojenými hermovkami, dvojice muže a ženy, ve cviklesch reliéfy - vlevo Spravedlnost (meč, váhy), vpravo Naděje (kotva). Uliční křídlo sochy,, Míčka J., Arkádový dvůr: zastřešit?, Architekt 2000, č. 12, s.74-75; Flodrová Milena, Dům pánů z Lipé, Rovnost, 12, č. 173, 2002, s. 21, and Renesanční přestavba domu Čeňka z Lipé obohatila fasádu - portál a dva válcovité arkýře - o sochařskou výzdobu. Stavebník, Kryštof Schwanz z Retzu, obchodoval s vínem, s tím patrně souvisí i ikonografický program sochařské výzdoby průčelí. Najít.......Dřímal, J., Dům pánů z Lipé a sochař Jiří Gialdi, in: Družstevní dům v Brně (bývalý palác pánů z Lipé), uspořádal Fr. Zapletal, Brno 1939, s. 11-30.Sochor, S., "Konservace domu pánů z Lipé v Brně", in: Družstevní dům v Brně (bývalý palác pánů z Lipé) , uspořádal Fr. Zapletal, Brno 1939, 33-47.Kroupa, P., Bílý, J., Brněnští sochaři, kameníci a zedníci v letech 1570-1620, Brno 1987.Hanák, L., Hanáková, A., "Brno historické jádro. Stavebně historický průzkum. Blok 28 - nám. Svobody 15-17" SÚPMO, Brno 1987.
Silén (tlustý starý muž) jede na oslu, jednou rukou objímá okolo ramen vedle jdoucího muže, který ho podpírá. and Motiv Siléna na oslu podpíraného vedle jdoucím mužem byl od 16. století velmi často zobrazován. Motiv byl znám ze dvou antických sarkofágů ze 2. stol. Jeden byl Římě v 16.-17. století, od roku 1800 je ve Woburn Abbey. Druhý sarkofág byl mnohem slavnější a častěji kreslenou antickou památkou, která přinejmenším od 20tých let 15. století stávala u kostela S. Maria Maggiore v Římě, v roce 1786 byla odvezena do do Londýna, kde se v roce 1805 dostala do Britského musea. Rozdíl mezi těmioto dvěma reliéfy je především v tom, že na sarkofágu ve Woburn Abbey má Silén a jeho společník hlavy ve stejné úrovni, zatímco na exempláři v Britském museu má vedle jdoucí Faun hlavu v úrovni Silénových ramen, jednu nohu má na kameni. V Praze se skupina se Silénem na oslu objevuje již v 16. století, na Belvedéru v Královské zavradě a ve štukové výzdobě vily Hvězda.
Oranžový průsvitný karneol s řezbou, na sloupku stojí idol (Priapos), na jedné straně skloněná žena (?), na druhé silén hrající na dvojitou flétnu., Benda 1989#, 18, obr. 21., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Řezba, z konce republiky - raného císařství, představuje oběť. Na sloupu je zobrazena postava falického božstva úrody. Jeho idol byl vztyčován hlavně v zeleninových zahradách, kde též plnil funkci jakéhosi strašáka ptáků.
Kresba perem (267 x 556 cm). Figurální scéna zasazená do prostředí antického Říma (v pozadí uprostřed Cestiova pyramida, před chrámem nalevo Venuše s Amorem). Průvod tančících postav, muži pijí z pohárů, hrají na dvojitou flétnu, syrinx, tančící žena s thyrsem, putti věnčící Pana, motiv opilého Siléna na oslu, muž troubící na točený roh. Nalevo je žena věnčící hermovku., Neumann 1974#, 197-199, č. k. 105, obr. 129., and Bakchický průvod je inspirován antickými reliéfy s bakchickými scénami, objevuje se tam i od 16. století velmi často zobrazovaný motiv Siléna jedoucího na oslu a podpíraného vedle jdoucím mužem (srov. Exemplum: Silén na oslu). Autor se patrně inspiroval nejen antickými památkami, ale i jejch renesančními verzemi, z fresky A. Carracciho Bakchův triumf (Palazzo Farnese, 1595) například převzal skupinu Siléna na oslu, k níž Carracci přidal chlapce podepírající Silénovu nohu.
Dvě mužské polopostavy. V popředí Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina), v levici drží sklenici s vínem, pravou rukou si bere z hroznu, který mu podává za ním stojící Silén., Fučíková 1997#, I/17., and Dílo snad pochází ze sbírek Rudolfa II. na Pražském hradě. Jedná se snad o soudobé portréty v mytologickém převleku. Silén má portrétní rysy autora, Bakchus Kryštofa Popela z Lobkovic.
Mědiryt (374 x 1130 mm). Příprava na svatbu. Tři skupinové kompozice. Vpravo Mars a Venuše v lázni. Před vchodem do jeskyně, ve velké mělké nádobě, stojí Mars a Venuše, jsou obklopeni putti, kteří je omývají a osušují, z levé paže Marta svléká Amor (křídla, toulec) jeho šat a zbroj. Uprostřed panelu je hostina - prostřený stůl, k němu přichází Merkur, u stolu stojí Venuše a vedle něho sedí opilý Silén s Fauny, kolem Fauni a nymfy připravují hostinu. Za stolem dvě Hóry, které pozorují dva Satyři, rozhazují květiny na stůl, za nimi pergola a tribuna s hudebníky (trubka, činely, lyra, roh). V popředí říční bohyně se dvěma nádobami s vytékající vodou (prameny). Na levé straně prostředního obrazu stůl s vystavenými nádobami, vedle stolu z pravé strany stojí velbloud a osel, před ním stojí Bakchus (věnec z révy, miska, kozel) a malý Satyr s tygry. Z levé strany stolu slon, před ním sloužící s měchem vína. Na zemi tygři, nádoby s vínem.Při levém okraji obrazu vedle stolu křeslo, na něm sedí Apollón (na zemi had) obklopený Charitkami (?). Jedna z žen sedí u jeho nohou a opírá se o křeslo. Za křeslem žena s košem ovoce (Pomona ?), vedle ní druhá (drží větev révy). Před Apollónem klečí třetí žena, Flóra (?) a nabízí mu ošatku s plody a květinami, druhá ošatka leží vedle ní na zemi. Za Apollónem, v průhledu do krajiny, průvod exotických zvířat a Neptun. Směrem k okraji, kde je v temném zákoutí zobrazena stará žena, kráčí Vulkán. Nad skupinou v oblacích okřídlená postava troubící na roh., Zlatohlávek 1997#, 185, č. 106., and Do sbírek NG převedeno roku 1945 ze zámku Libochovice. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Upravil a vydal A. Caranzanus (1613). Slepeno ze tří částí. Rytina je kompilována podle některých výjevů, které navrhl Giulio Romano pro výzdobu severní (Mars a Venuše), jižní a západní stěny sálu Psýché ("Camera di Psiche") v Palazzo Te v Mantově.
Mědiryt ( 194 x 264 mm). Bakchický průvod. V popředí na zemi tabulka s iniciálami autora, zcela vpravo dvojice Faunů. Jeden z nich sedí, druhý mu z měchu nalévá víno do úst, před nimi jde lev a osel. Na oslu sedí opilý Silén (v levé ruce miska na víno), je podpírán dvěma Satyry (jeden drží masku, druhý se opírá o lva a pravou nohou stojí na kruhové nádobce s otevřeným víkem). Před oslem dvě mainady (jedna s kastanětami, druhá s košem hroznů) a dva putti se Satyrem. Jeden putto drží hrozen, druhý sedí na pytlech a drží spolu se Satyrem obruč, do které strká hlavu kozel. Satyr drží v levé ruce hady. V pozadí chrám, dva Fauni šlapající hrozny ve velké kádi, hermovka, před ní objímající se dvojice., Zlatohlávek 1997#, 125, č. 57; Gregori 2003#,, and V NG od r. 1981 (dar Huga Richtera, původně ze sbírky vídeňského sběratele Carla Mienzila). Rytina podle G. Romana nebo Raffaela. Motiv opilého Siléna na oslu je inspirován antickým sarkofágem (srov. Bober, Rubinstein s. 116, č. 83).
Kašna, uprostřed bazénu sokl, na něm pískovcová socha: stojící nahý muž s plnovousem, levice se opírá o kmen stromu na něm kůže, Silén oběma rukama drží malé dítě, Bakcha. and Kašna pochází z roku 1827, ale socha je starší, do Telče byla údajně přivezena z Dačic. Autor zkopíroval antickou sochou Siléna, jednu z antických římských kopií řeckého originálu (autorem byl pravděpodobně Lyssipus, 310-300 př. Kr.). Antická římská mramorová kopie byla od roku 1594 v Římě, ve sbírce Carlo Mutti, pak od roku 1613 ve sbírce Borghese, od roku 1807 v Paříži v Louvre. Socha byla často graficky i sochařsky reprodukována a od svého nalezení s oblibou kopírována (Maziere, Simon, 1684, Chateau de Versailles, Francie, kopie podle sochy ve sbírce Borghese ve Vatikánu, inv. M.R. 2053; Claude Michel Clodion, Musee des Beaux-Arts, Orleans, France ). Sousoší zobrazuje mýtus, ve kterém Silén, vyzván Jupiterem, odnáší Bakcha k nymfám, aby jej ochránily před Junoniným hněvem.