Územní samosprávné celky jako územní veřejnoprávní korporace vstupují s ohledem na diferenciaci svého postavení do právních vztahů veřejnoprávní i soukromoprávní povahy.V oblasti veřejnoprávních vztahů vystupují orgány územních samosprávných celků na straně, která je vykonavatelem veřejné
správy, ale v řadě případů jsou samy územní samosprávné celky adresáty veřejné správy. Snahou tohoto článku je zamyslet se nad postavením územních samosprávných celků – obcí a krajů – coby účastníků některých správních řízení, zejména v situacích, kdy ve stávajícím modelu organizace veřejné správy často rozhodují jako správní orgány orgány týchž územních samosprávných celků, a poukázat z pohledu aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu na s tím spojené problémy možné podjatosti úředníků, kteří jsou současně zaměstnanci územních samosprávných celků. and Territorial authorities as territorial public corporation enter, with regard to the differentiation of their position, in the legal relations both in the public and private domain. In the field of public law, the acting authorities of local government act mostly as executors of public administration, but are in many cases recipients of public administration acts as well. The aim of this article
is to reflect on the status of local governments – municipalities and regions – as parties to certain administrative procedures, especially in situations where the existing model of public administration creates situation in which public administration bodies act as organs of the same local units, and to demonstrate, using the current case law Supreme administrative Court, the related problems of how the officials of such bodies may be biased in beeing also employees of the very same local governments.
Tento článek se (mimo jiné) v souvislosti s relativně novým rozhodnutím Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 52/04 ze dne 30. 11. 2010, jímž ÚS odmítl svou pravomoc řešit spor mezi Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a Českým telekomunikačním úřadem, věnuje problematice, které správní úřady jsou ústředními správními úřady. Rozlišení správních úřadů ústředních a jiných má i praktický dopad, především právě při určení
pravomoci řešit kompetenční spor nebo pro proces rozhodování o řádném opravném prostředku (rozkladu namísto odvolání). Jako pojmová východiska autorka nejprve rozebírá terminologii správní orgán a správní úřad. Poté se věnuje formálnímu pojetí ústředních správních úřadů, uznávanému naukou a dosud uplatňovanému i v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, a následně Ústavním soudem nově formulovanému pojetí materiálnímu.V návaznosti na uvedené otázky organizace veřejné správy se autorka stručně věnuje také kategorii nezávislých správních úřadů, do níž bývá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání tradičně zařazována. and The main focus of this article is set on identifying administrative authorities that are to be classified as central administrative authorities, especially in relation to the recent decision of the Constitutional Court Pl. ÚS 52/04, issued in November 30th, 2010, in which the court denied its jurisdiction over competence dispute between the Council for Radio and Television Broadcasting and the Czech Telecommunication Office. First, the author seeks to provide a conceptual foundation and deals with the Czech terminology referring to administrative bodies and administrative authorities. Then she comes forward with the formal conception of central administrative authorities as understood by academics and case law of the Supreme Administrative Court, and then with the new material conception as understood by the Constitutional Court. In the context of the above named issues of the organization of public administration the author also briefly deals with the category of independent administrative authorities where the Council for Radio and Television Broadcasting is usually included.