This study aims to analyse the representation of adoption in the novels of contemporary Czech prose writers Tereza Boučková (Rok kohouta, Year of the Rooster, 2007), Viktorie Hanišová (Anežka, 2015) and Dita Táborská (Malinka, 2017) within the context of cultural changes in the perception of kinship. The texts under review are examined from the standpoint of literary anthropology, taking special account of the category of literary representation. This study also reflects the pragmatics of literature, endeavouring to consider any influence of the literary representation of adoption on the creation of a society-wide normative climate for the various forms of socialbehavioural kinship. The basis for this is the finding that Czech literary prose over the last two decades has often sought answers to the issues surrounding the dynamic transformation of kinship and family structures. The old hegemonic model of the heterosexual couple bringing up their biological offspring has been “forced” to give up some of its social and cultural space to newly arising forms of family coexistence. One of the poles of conflict between the high visibility of biologically reproduced kinship and social-behavioural kinship is currently that of adoption. This study attempts to answer the questions over why these prose writers generally paint a negative picture of adoption, and why this subject has for so long been a blank space in Czech literary prose, and not least, whether in this case literature is just another medium that reinforces prejudices against adoption, playing a role in the social stigmatization both of adopted children and adoptive parents. and Studie si klade za cíl provést analýzu reprezentace adopce v románech současných českých prozaiček Terezy Boučkové (Rok kohouta, 2007), Viktorie Hanišové (Anežka, 2015) a Dity Táborské (Malinka, 2017) v kontextu kulturních proměn vnímání příbuzenství. Na zkoumané texty je nahlíženo z perspektivy literární antropologie, a to se zvláštním přihlédnutím ke kategorii literární reprezentace. Studie zohledňuje také pragmatiku literatury, neboť se pokouší o zamyšlení nad případným vlivem literárního ztvárnění adopce na vytváření celospolečenského normativního klimatu pro různé formy sociálně-behaviorálního příbuzenství. Východiskem je zjištění, že česká umělecká próza posledních dvou dekád často hledala odpovědi na dynamickou transformaci příbuzenských a rodinných struktur. Doposud hegemonní model heterosexuálního páru vychovávajícího své biologické potomky byl „donucen“ uvolnit část společenského a kulturního prostoru nově vznikajícím formám rodinného soužití. Jedním z polí, na němž dochází ke střetu mezi očividností reprodukčně-biologického příbuzenství a sociálně-behaviorálním příbuzenstvím, je v současnosti adopce. Studie se snaží odpovědět na otázky, proč prozaičky kreslí vesměs negativní obraz adopce, proč bylo dané téma tak dlouho bílým místem české umělecké prózy a v neposlední řadě, zda je v tom případě literatura dalším médiem posilujícím předsudky vůči adopcím, které se podílí na společenské stigmatizaci jak adoptovaných dětí, tak i adoptivních rodičů.
Osvojení nezletilého patří mezi právní instituty, jejichž podstata byla v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku pozměněna zásadním způsobem. Proto autor článku přistoupil k bližší analýze tohoto institutu a pokusil se předpovědět, zda a do jaké míry půjde o pozitivní změny. Článek
pojmenoval problematické body nové úpravy osvojení. Zdůraznil zejména, že nová úprava může vést k rozmělnění řízení o osvojení na jednotlivá dílčí řízení (§ 427 ZŘS), což povede k prodloužení procesu osvojení. Autor článku je přesvědčen, že nově koncipovaná povinnost soudu ustanovit osvojenci i několik opatrovníků zároveň, nezabezpečí zájmy osvojence lépe než dosavadní úprava. Kriticky se staví i k řízení o dohledu nad úspěšností osvojení (840 NObčZ) v podobě, v níž byl do nového práva zanesen. Také časově neomezenou možnost osvojence a osvojitele podat návrh na zrušení nezrušitelného osvojení „pro rozpor se zákonem“ autor nepokládá za vykročení správným směrem. and Adoption of a minor child is one of the legal institutions was significantly changed with the adoption of the new Civil Code (NCC). This is why the author of this article closely analyzes the institute in order to be able to predict whether such changes will bring about positive change or not.
This article highlights that the new rules could lead to the dilution of the adoption procedure (§ 427 NCC). This would lead to an extension of the process of adoption. The court is required to establish several guardians at the same time for one child. This fact, however, does not automatically lead to the improvement of the status of the adopted child. Author also critiques the procedure for supervision success of the rate of adoption (§ 840 NCC) in the form in which it was entered into the new law. Also the time-unlimited possibility possibility for the adoptee and the adopter to submit a proposal
for the abolition of irreversible adoption due to violation of the law,“ reasons is something the author does not consider as a step in the right direction.
Reproductive medicine is one of the most progressive and most popular medicine branches. Its success and rapid development, together with the primacy of biological or genetic ties in the western construction of family is considered the main reason for decreasing popularity of adoption as the way of resolving involuntary childlessness. These assumptions are confronted with empirical findings about Czech population. The respondents of the survey conducted in the Czech households were asked about their preferences in the hypothetical situation of being confronted with physical infertility and about their attitudes towards various ways of solving it. The data showed that while infertility is actually constructed as a medical problem requiring high technology medical treatments, the adoption would not be considered a choice of last resort, after the failure of all procedures of artificial reproduction, including using donor gametes or embryo. Further, the data does not support the hypothesis of significant gender differences in these attitudes.