Mědirytina (35 x 25 cm): polonahá Venuše sestoupila z vozu, jehož kolo je nalevo, vztyčenou rukou hrozí Amorov, který stojí s lukem v ruce. Před Amorem dřepí dva amoretti, jeden se šípem, druhý s holubicí, u toulce položeného na zemi další holubice. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.53., and Rytina podle ztraceného obrazu Josefa Heintze staršího, který byl patrně v Rudolfově sbírce v Praze.
Bronzová socha: nahá Psyche, ve zdvižené ruce flakón (pyxis Proserpinae), pro který ji poslala do podsvětí Venuše. Tři amorkové ji vynášejí do nebes., Prag um 1600#, I, č. 56., and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, v němž Jupiter rozhodl, že Psýché má být odnesena na nebesa, aby se stala bohyní. Současně je sousoší alegorií cesty k nesmrtelnosti.
Štuková výzdoba stropu: čtyři panely okolo rožmberské růže, uprostřed každého panelu amoretto v tunice, vystřeluje z luku šíp, dva střílí do středu, dva jiným směrem., Lejsková-Matyášová 1970#., and Amoretti jsou doslovným citátem z Raffaeolova obrazu Triumf Galateie z roku 1511 (jsou zde však zobrazeni pouze tři amorci, Melani proto jeden vzor použil dvakrát, a to pro amorky 3 a 4). Melani mohl použít některou z překreseb římské fresky, například grafiku od Marcantonia Raimondi. Je pravděpodobné, že Melani z předlohy převzal i smysl amorků. Raffael se inspiroval mýtem o marné lásce Kyklópa Polyféma k nymfě Galateie, která i přes jeho výhrůžky zůstala věrná svému milému Akidovi, kterého proto Kyklóp zahubil. Mýtus známý z Ovidiových Proměn převyprávěl v roce 1475 Angelo Poliziano, který jej pojal jako alegorii cesty člověka k bohu. Na Kratochvíli amorci s největší pravděpodobností oslavili manželskou věrnost Polyxeny z Pernštejna, která se v roce 1587 provdala za o třicet let staršího stavebníka Kratochvíle, Viléma z Rožmberka. Další štukové reliéfy v této místnosti toto čtení podporují, najdeme tu sebevraždu cudné Lukretie a velkodušnost Scipia Africana, což bylo od 15. století svatební téma.
Olejomalba na dřevě (139 x 68, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.33., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 16003 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je ve Vídni, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).
Olej na plátně (177, 5 x 111, 5 cm): nahá Psyché (náramek na paži) pololeží na posteli, nahý Amor odlétá, pravici vyčítavě nataženou k Psyché, v levici drží luk, šíp a řemen od toulce. V popředí vlevo si šeptají dva Amorové, pod nimi dvě holubice, jedna leží na zádech, druhá je zobrazena ve stejné póze jako Amor., Fučíková 1997#, I/40, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostředně předcházející epizodu z Apuleiových Proměn ilustruje Heintzův obraz z roku 1605 (Augsburg, Heintz, Amor a Psýché). Psýché byla zjevně inspirována často napodobovaným antickým reliéfem, Letto di Policleto (tehdy ve sbírce Este ve Ferraře), po němž Rudolf II. dlouho toužil. V roce 1600 získal jeho kopii ze sbírky kardinála Granvella a později i originál, který je v Praze doložen od června 1603. Oba exempláře se v 17. století ztratily.
Kresba (16 x 27, 9 cm): Paridův soud, všechny tři bohyně jsou zobrazeny nahé, nalevo sedí Juno, vedle stojí Minerva (přilba, štít, oštěp), napravo Venuše se dvěma amoretti po stranách. Nahý Paris sedí uprostřed a předává jablko Venuši., Fučíková 1997#, I/270., and Kompozici Parida a Venuše Spranger převzal z Raffaelovy malby Adama a Evy na stropě Stanza della Segnatura ve Vatikánu.
Olejomalba na dřevě (135 x 63, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.32., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 1603 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je v Mnichově, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).
Olejomalba na mědi (40 x 31 cm): nahá Venuše sedí a objímá se s Adónidem, který se ohlíží na dva amoretti v popředí hrající si s loveckým psem, další pes v levém rohu. V pravém rohu luk, toulec, kopí a orel se svazkem Jupiterových blesků., Kaufmann 1988#, 7.43., and Přítomnost orla s Jupiterovými blesky ve výjevu s Venuší a lovcem (Adonidem ?) ukazuje na alegorický význam obrazu.