a1_Autor zkoumá, jak se v socialistickém Československu vytvářel institucionální systém náhradní rodičovské péče o nezletilé děti, jak se vyvíjela jeho praxe i průvodní diskuse expertů. Vládnoucí režim podle něj cíleně neusiloval o zničení rodiny jako základního kamene společnosti ani o umístění co největšího počtu dětí do kolektivní dlouhodobé náhradní péče. Po roce 1945 však státní správa ve spolupráci s odborníky zahájila státní projekt péče o děti, který vykazoval určité prvky sociálního inženýrství a v jehož rámci politici a experti vytvořili nové standardy výchovy a péče o děti. Náhradní péče sledovala vždy několik cílů, protože se zabývala problémy sociálními, zdravotními i ideologickými. Řada dokumentů dotčených ministerstev v padesátých letech otevřeně deklarovala záměr vychovat v ústavních zařízeních pod dohledem státu „nového, socialistického člověka“ a kolektivní péče o děti v dětských domovech byla tehdy standardním způsobem péče o biologické či takzvané sociální sirotky. Později československé orgány postupně reformovaly systém, tak aby nabízel širší škálu možností náhradní péče. Na tlak odborníků z oblastí pediatrie, pedagogiky a dětské psychologie, jako byl Jiří Dunovský či Zdeněk Matějček, kteří v šedesátých letech iniciovali diskusi o „dětské otázce“ a na základě svých výzkumů poukazovali na psychickou, citovou a sociální újmu dětí v kolektivních zařízeních, úřady reagovaly usnadněním osvojení, vytvářením rodinných typů dětských domovů i reálným obnovením pěstounské péče. Experti se na těchto reformách intenzivně podíleli a sledovali jako ideál nukleární rodinu s tradiční rolí matky., a2_Pro „problémové děti“, včetně dětí romského původu, byla pokládána za vhodnou pěstounská péče, obnovená zákonem v roce 1973. Nakonec autor přibližuje historii SOS dětských vesniček v Československu, které jako hybridní forma kolektivní a pěstounské péče sehrály v reformě náhradní péče specifickou roli. O tomto konceptu, založeném na křesťanské výchově a ústřední roli matky, se vedla koncem šedesátých let vypjatá diskuse. Prosadit se jej podařilo v atmosféře liberalizace za pražského jara 1968, a to zejména díky osobnímu nasazení několika expertů, kteří založili sdružení, vybrali velkou sumu peněz, rychle zorganizovali stavbu dvou vesniček a zajistili jejich fungování. Ačkoliv po vydání zákona o pěstounské péči převzal vesničky pod svou správu stát, jejich průkopnické zavedení ve východním bloku i tak ilustruje, jak zásadní změnou prošel systém náhradní péče v Československu během čtyřiceti let socialistické vlády., a1_The author examines how an institutional system of substitute care of minors was built in socialist Czechoslovakia and how it was implemented in practice, including discussion of experts accompanying these processes. He claims the ruling regime was neither striving to destroy the family as the cornerstone of the society, not trying to place as many children as possible under a collective long-term substitute care system. Since 1945, however, state authorities in cooperation with experts launched a children care project which showed some social engineering elements and in the framework of which politicians and experts created new standards of children care and education. The substitute care system was always pursuing multiple objectives, as had to deal with social, medical, and ideological issues. Many documents of relevant ministries openly declared an intention to educate a "new, socialist individual"in state-supervised institutional facilities in the 1950s, and collective care of children in children´s homes was a standard type of care of biological or so-called social orphans at that time. Czechoslovak authorities later made step-by-step modifications of the system to expand the porfolio of substitute care options. Under the pressure of experts in pediatrics, pedagogics, and child psychology, including JIří Dunovský or Zdeněk Matějček, who initiated a discussion of the "childern´s issue" in the 1960s, using results of their research projects to point at psychic, emotional, and social damage to children in collective facilities, the authorities reacted by facilitating the adoption process, establishing family-type children´s homes, and a de facto restoration of foster care., a2_The experts were participating in these reforms very intensively, pursuing a nuclear family with a traditional role assigned to mother as an ideal. As to "problematic children", including those of Romany descent, foster care restored by a legal act in 1973 was considered suitable. In the end of his wrk, the author describes the history of SOS children´s villages in Czechoslovakia a hybrid form combining collective and foster care, which played a specific role in the substitute care reform. The concept, which was based on Christian education and the central role of mother, was heatedly discussed in the late 1960s. It was possible to implement it in the liberalized atmosphere of the Prague Spring, thanks mainly to personal efforts of several experts, who established an association, collected a fairly large sum of money, quickly organized the construction of two villages, and arranged their operation. Although the state took them over after the foster care act had come into power, their groundbreaking introduction in the Eastern Bloc still illustrates the fundamental changes of the substitute care system in Czechoslovakia during the forty years of the socialist rule., Frank Henschel ; Z angličtiny přeložila Blanka Medková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Založení, technický popis (včetně půdorysů a řezů), organizace a počáteční stav a poměry chovanců dobročinného ústavu pro zanedbané a opuštěné děti zřízeného v Říčanech díky nadaci manželů Olivových a za významného přispění obce Pražské., Právo a sociologie v Praze., Pražská městská správa., Pražské městské knihy a matriky., Pražský obecní řád, pražské vyhlášky a nařízení., Pražská policie a soudy., Kriminalita v Praze., and Sociální péče v Praze. Sociologie Prahy. Sociologický výzkum v Praze.