The paper reacts on Pavel Cmorej’s analysis of sentences of the form (ιx)Φ(x) is C, focusing on the case where ''C'' stands for ''impossible''. The author agrees with Cmorej’s conclusion that in such a context the modal term applies on the meaning of the description, classifying it as unable to provide a procedure which would lead to identifying an individual (as a unique bearer of the property (λx)Φ(x) in some world and time). He questions Cmorej’s example of impossibility based on contradiction from the sphere of literary fiction, examines various ways in which the constitution of a literary character may impose (or seem to impose) incompatible demands on the reader, requiring her to ''think impossible'', and suggests a way of avoiding some confusions widespread in this field. and Petr Koťátko
In 1905 Bertrand Russell took on the problem of definite descriptions, and his analysis became the standard up until 1950 when Peter Strawson criticised Russell’s solution as inadequate. Since then many opponents as well as proponents of the Russellian solution have been involved in a long-term debate on definite descriptions. In this paper I show that both sides of the contention are partly right and partly wrong, because sentences of the form ''The F is a G'' are ambiguous. However, the ambiguity does not concern reference shift of the description ''the F''. Rather, the ambiguity consists in different topic-focus articulations of a given sentence involving occurrences of ''the F''. I demonstrate that when ''the F'' is used as part of the topic of such a sentence the existence of the object denoted by ''the F'' is not only entailed by but also presupposed by the sentence. On the other hand, ''the F'' used in the focus of a sentence triggers merely existential entailment. Thus sentences differing only in their topic-focus articulation should have assigned different logical forms. In order to make such hidden features explicit, I apply the procedural semantics of Transparent Intensional Logic (TIL), furnishing sentences with hyperpropositions that are precisely defined in terms of TIL constructions. These are procedures assigned to sentences as their context-invariant structured meanings. Moreover, I generalise the phenomenon of the topic-focus distinction to sentences of any form, proposing an adequate analytic schema of sentences that come with a presupposition., V 1905 Bertrand Russell přijal problém konečných popisů a jeho analýza se stala standardem až do roku 1950, kdy Peter Strawson kritizoval Russellovo řešení jako nedostatečné. Od té doby mnoho oponentů stejně jako zastáncové Russellian řešení byli zapojení do dlouhodobé debaty o konečných popisech. V tomto příspěvku dokazuji, že obě strany sporu jsou zčásti správné a zčásti špatné, protože věty tvaru ,,F je G'' jsou nejednoznačné. Nejednoznačnost se však netýká referenčního posunu popisu ,,F''. Nejednoznačnost spočívá spíše v různých tematických okruzích dané věty, která zahrnuje výskyty ,,F''. Prokazuji, že když je ,,F' používáno jako součást tématu takové věty, existence předmětu označeného ,,F'' není pouze podmíněna větou, nýbrž také předpokládána. Na druhé straně ,,F'', který je používán v ohnisku věty, vyvolává pouze existenciální existenci. Věty lišící se pouze v jejich artikulaci zaměřené na téma by tedy měly mít přiřazeny různé logické formy. Aby byly tyto skryté rysy explicitní, aplikuji procedurální sémantiku Transparentní Intenzionální Logiky (TIL), poskytující věty s hyperpropozicemi, které jsou přesně definovány z hlediska TIL konstrukcí. Jedná se o postupy přiřazené větám jako jejich kontextově invariantní strukturované významy. Dále zobecňuji fenomén rozlišování mezi tématem a věty jakékoli formy,, and Marie Duží