The goal of this article is to approach the Armenian epic poetry and above all the phenomenon of local troubadour lyrics as such, in the light of traditions of neighbouring nations and also in a European context. I have tried to show that Armenia (and the Caucasus region as whole) is far from being a region deserving only the marginal interest of researchers. To the contrary, its relative isolation on the one hand and the constant blending of cultures and the emergence of syncretic traditions on the other hand make the Caucasus a fountainhead of topics not only for ethnologists and folklorists. Armenian lyric poetry can be shown to have developed under the strong influence of Persian as well as Arabic poetry, but Armenian folk art tended to také its inspiration also from local traditions, and through the quasi authorship of hayrens it then became the inspiration for the higher art form of poetry. Through popular music, Armenian troubadour lyric poetry has remained alive and is still popular with the public.
Aby byla píseň "historická", musí odrážet známou historickou skutečnost, samozřejmě umělecky, v estetických obrazech. Historická píseň bývá zbavena dějinných podrobností a tak její umělecké působení převažuje nad historickým faktem. Odstup od faktografičnosti však ani zdaleka nezmenšuje její historickou platnost. Píseň se stává ideálním, uměleckým obrazem historické skutečnosti. Autor rozebírá tvorbu několika známých autorů historických písní a ukazuje, že v některých písních převažuje historický obsah nad uměleckým projevem, v jiných zase naopak vítězí estetické působení a vlastní historická skutečnost je potlačena. Zjišťuje, že písně reagující na současnou nebo nedávnou událost jsou více méně faktografickými registracemi, zatímco u písní vztahujících se k historické skutečnosti dávno minulé převažuje umělecké vyjádření události a hrdinů. Zvláštní pozornost pak věnuje autor písním o Momčilu junákovi a o kraleviči Markovi, historických postavách ze 14. století, jež zaujímají ve folklóru Bulharů zvláštní postavení. and Um "historisch" zu sein, muss das Lied eine bekannte historische Tatsache, selbstverständlich künstlerisch, in ästhetischen Bildern, reflektieren. Das historische Lied wird von historischen Einzelheiten befreit, und so dominiert seine künstlerische Wirkung über der historischen Wirklichkeit. Das Abrücken vom Faktographischen verringert aber bei weitem nicht seine historische Gültigkeit. Das Bild wird zum idealen, künstlerischen Abbild der historischen Wirklichkeit. Der Autor analysiert das Schaffen einiger bekannter Autoren historischer Lieder und zeigt, dass in einigen Liedern der historische Inhalt über dem künstlerischen Ausdruck dominiert, während in anderen wiederum die ästhetische Wirkung die Überhand gewinnt und die eigentliche historische Wirklichkeit unterdrückt wird. Er stellt fest, dass Lieder, die auf ein gegenwärtiges oder nur jüngst vergangenes Ereignis reagieren, mehr oder weniger faktographische Registrationen sind, während bei Liedern, die sich auf ein längst vergangenes historisches Ereignis beziehen, der künstlerische Ausdruck der Ereignisse und Helden vorherrscht. Besonders Augenmerk widmet sodann der Autor den Liedern von Helden Momtschil und von König Marko, historischen Gestalten aus dem 14. Jahrhundert, die in der Folklore der Bulgaren eine Sonderstellung einnehmen.