Historická věda a archivnictví jsou vědy příbuzné. Předkládaná studie má za cíl představit jeden z příkladů, jakým způsobem by se mohly zmíněné dvě vědy vzájemně obohacovat, ovlivňovat, působit na sebe. Autor vyšel z jednoho z méně známých historiografických směrů duchových dějin (Geistesgeschichte) a pokusil se ukázat, v čem by tento směr mohl obohatit, rozšířit teoretické postupy v rámci jedné oblasti archivní teorie (a praxe), totiž oblasti archivního výběru, respektive archivního hodnocení. Studie se v této souvislosti soustředí především na otázku možných kontextů, v rámci nichž lze dokument chápat a tedy také hodnotit. Vedle kontextu vlastní organizace původce dokumentu, kontextu příbuzných organizací a společenského kontextu zjišťuje také široký kontext doby, v níž a z níž lze dokumentu rozumět a jej hodnotit. V této oblasti by pak archivní vědě mohly být nápomocny právě duchové dějiny, které se soustředily na zkoumání, co to je duch doby, jak se projevuje, jak jej lze vysledovat. A je to také pojem doby, který se začíná vyskytovat v debatách okolo archivního hodnocení. Objevuje se mimo jiné v diskusích v Německu, týkajících se v současné době vyvíjeného modelu archivního hodnocení nazvaného „vertikale und horizontale Bewertung“. V neposlední řadě se článek dotýká otázky, jakou cestou by se napříště mohlo archivní hodnocení vydat. Je pravděpodobné, že stále důležitější roli budou nabývat spisové plány a jejich struktura, podle níž budou dokumenty (i elektronické) vybírány, ale také v níž budou uchovávány., History and archival science are related sciences. This article presents one of examples, how these sciences can enrich and influence each other. The author considers one of the less known field of research in history – intellectual history (in german Geistesgeschichte) and tries to demonstrate, how intellectual history can enrich and help to develop theoretical approaches within archival appraisal as one field of archival theory and practice. In this respect the paper concentrates primarily on the question of possible contexts in which we can understand and thus also appraise the document. In addition to context of the organisation of creator, to context of related organisations and to social context it is also the large context of age in which and from which it is conceivable to understand and appraise the document. In this domain intellectual history could be helpful to archival science because of concentrating on research what is the spirit of the age (in German Zeitgeist, in Czech duch doby), how it is manifested, how we can determine it. It is also the idea of spirit which begins to appear in the discussions concerning archival appraisal. The conception of the spirit appears i.a. in the debates concerning the model of the “vertical and horizontal appraisal” currently developed in Germany. Last but not least the article asks in which course archival appraisal should aim. It is presumable that the records schedules and their structure will obtain more and more importance. This (hierarchic) structure determines not only how the documents (also electronic documents) will be appraised but also in which order they will be preserved. (Translated by Mikuláš Čtvrtník and Simona Filová.), Překlad resumé: Mikuláš Čtvrtník, and Překlad resumé: Simona Filová
This paper deals with the personality and the work of the noble, writer and intellectual Maximilian count Lamberg (1729–1792) which was already examined by several Czech historians (Polišenský, Kroupa, Cerman). Firstly, the paper evaluates the current state of research to show that despite of the attention of researchers focused on this personality, there are still lot of contexts and details which remain unknown. Secondly, the paper analyses the question of the relevance and the historical value of Lamberg’s conserved works which are situated between memories, essays and autobiographical fiction. In the main part of the paper, the thesis of Jiří Kroupa, which assumes the appurtenance of Maxmilian Lamberg both to the Moravian milieu and to the European Republic of letters, is examined. Lamberg’s accessible works, not only the most famous Mémorial d’un mondain but also the other books, are used as a base of the research.