Článek je věnován roli intersubjektivity ve filosofii Karla Jasperse. Autor se zaměřuje především na 3. kapitolu z Philosophie II, kde Jaspers podává nejpodrobnější výklad různých podob komunikace. Detailní rozbor základních způsobů komunikace, jež odpovídají různým úrovním lidského Já, zároveň umožňuje objasnit původ nedostatečnosti a selhávání, k nimž dochází v komunikaci, pokud se nepozvedla na úroveň existenciální komunikace. Zvláštní pozornost je věnována právě existenciální komunikaci a jejímu významu v procesu stávání se sebou. Autor zastává tezi, že zejména v pasážích osvětlujících závažné metafyzické důsledky, jež plynou ze selhávání v komunikaci, Jaspers rozvíjí implicitní polemiku s Martinem Heideggerem, v jehož analýzách autentického pobytu intersubjektivita nehraje žádnou roli. V závěru pak autor poukazuje na souvislosti mezi existenciální komunikací a mezní situací boje., The article focuses on the role of intersubjectivity in the philosophy of Karl Jaspers, concentrating above all on the third chapter of Philosophy, Vol. II in which Jaspers gives his most detailed exposition of the various forms of communication. At the same time, a detailed analysis of the basic modes of communication – which correspond to the different levels of the human self – facilitates our understanding the origin of the inadequacies and failures that occur in communication when it has not risen to the level of existential communication. Special attention is given to existential communication and its importance in the process of becoming oneself. The author argues that, especially in those passages that highlight the serious metaphysical consequences that follow from failures in communication, Jaspers is developing an implicit polemic with Martin Heidegger (in whose analyzes of authentic Dasein intersubjectivity played no role). In the conclusion, the author points out the connection between existential communication and the boundary situation of struggle., and Der vorliegende Artikel ist der Rolle der Intersubjektivität in der Philosophie Karl Jaspers’ gewidmet. Der Autor befasst sich insbesondere mit dem 3. Kapitel der Philosophie II, in dem Jaspers eine detaillierte Auslegung zu verschiedenen Formen der Kommunikation bietet. Die eingehende Analyse der grundlegenden Kommunikationsformen, die den unterschiedlichen Ebenen des menschlichen Ich entsprechen, ermöglicht gleichfalls die Klärung des Ursprungs von Unzulänglichkeit und Versagen, die in der Kommunikation auftreten, wenn diese nicht die Ebene der existenziellen Kommunikation erreicht. Besondere Aufmerksamkeit wird hier gerade der existenziellen Kommunikation und deren Bedeutung im Prozess der Selbstwerdung gewidmet. Der Autor argumentiert, dass Jaspers insbesondere in den Passagen, in denen die aus dem Versagen von Kommunikation sich ergebenden schwerwiegenden metaphysischen Folgen erläutert werden, eine implizite Polemik mit Martin Heidegger entwickelt, in dessen Analysen des authentischen Daseins die Intersubjektivität keine Rolle spielt. Abschließend verweist der Autor auf den Zusammenhang zwischen existenzieller Kommunikation und der Grenzsituation des Kampfes.
The article aims to compare the models of human subjectivity developed by Marek Siemek (in his post-Marxist period) and Evald Ilyenkov. Both authors define human subjectivity as a self-reflective relation between the “I” and the self. This self-referentiality is possible only in relation to the other, mediated through a non-subjective element. Subjectivity, therefore, is something essentially intersubjective for both philosophers. But even though these two perspectives share the same basic scheme, they are developed in very different ways. As I argue, the main difference between them can be seen in the conceptualisation of the third, objective element. Whereas Ilyenkov describes this element as a thing involved in human activity (for example, a tool) and therefore meaningful (a view strongly connected with his theory of the ideal), Siemek emphasises the role of the civil society and its institutions. Exploring this difference is especially important as it reflects an inherent political dimension in Ilyenkov’s and Siemek’s thought. I evaluate this political dimension, pointing to the originality of Siemek’s defence of capitalism and the Schillerian traces in both concepts.