V době přestavby zámku za kutnohorského měšťana Jana Smíška z Vrchovišť, pozdějšího významného kutnohorského patricije, hutního podnikatele a těžaře, byla stavba přeměněna v pozdně gotické patricijské sídlo. Uvnitř budovy řada síní s pozdně gotickými klenbami, některé se znaky Smíšků. Na stropě síně prvního patra osmiboké kazety s rozetami, pod stropem zbytky malovaného vlysu (zbytky figur)., Poche 1978#, 185., and Vzorem byly antické římské kazetové stropy s vpadlými panely v podobě čtverce, obdélníku nebo osmiúhelníku (lacunaria), které sloužily jako dekorativní prvek. V Kutné Hoře najdeme první doklad tohoto výzdobného motivu, další představuje výzdoba gotického sálu v přízemí zámku v Pardubicích z let 1510-1520. Podobné kazety najdeme na malovaném stropu ve Scuola di San Marco v benátkách od Maura Coducciho (1485-95), nejznámější příklad stropu s osmibokými kazetami je ve Studiolu Isabely d'Este v mantovském Palazzo Ducale (po 1519).
V čtyřech hlubokých okenních záklencích velkého gotického sálu v přízemí severního křídla jsou namalovány ve dvanácti polích osmiboké kazety s rozetami. Obdobnou výzdobu najdeme také v kutnohorském Hrádku z roku 1493 (viz Kutná Hora, Hrádek, iluzivní malba). Napodobení tohoto způsobu dekorace najdeme v Pardubicích v domě čp. 3 na Pernštýnském náměstí., Hrubý 2003#, 47., and Vzorem byly antické římské kazetové stropy s vpadlými panely v podobě čtverce, obdélníku nebo osmiúhelníku (lacunaria), které sloužily jako dekorativní prvek.
Strop Zlatého sálu se skládá z 30 osmibokých panelů s figurální dřevořezovou výzdobou - kazetový strop. and Strop sestavený z trámů a výplňových desek a lišt, je antickým konstrukčním prvkem, kontrukce byla původně kamenná, později dřevěná (Vitruvius, 6.3: lacunaria). V italské renesanční architektuře vzniká z tohoto typu stropu zdobný, nekonstrukční, architektonický prvek, který v podhledu vytváří ornamentální sestavy ze zapuštěných panelů různých tvarů (obdélné, čtverce, trojúhelníky, osmiboké...). Tyto panely jsou pak uvnitř zdobeny řezbou, ornamentální i figurální malbou. V renesančních Čechách se uplatňují ve větší míře od 2. poloviny 16. století, a to zejména ve výzdobě stropů sálů šlechtických sídel.