It has been argued that consciousness is not possible without peripheral self-consciousness; i.e., without an implicit awareness of oneself as the subject of one’s mental state. My purpose is to undermine this view. I contend that a subject’s first-personal access to her conscious mental states and an awareness of them as hers, along with a particular approach to consciousness according to which a subject cannot be unconsciously conscious of things motivate the view that consciousness is not possible without self-consciousness. In order to undermine this view I argue that not all conscious states are accompanied by a sense of mineness. I also reject the reasons for endorsing an approach to consciousness according to which a subject cannot be unconsciously conscious of things. Then I critically examine Kriegel’s arguments for the dependence of consciousness on self-consciousness based on the first-personal access a subject has to her conscious mental states and discuss the difficulties involved., To bylo argumentoval, že vědomí není možné bez periferního self-vědomí; tj. bez implicitní informovanosti o sobě jako o předmětu duševního stavu. Mým cílem je podkopat tento názor. Tvrdím, že první osobní přístup subjektu k jejím vědomým duševním stavům a jejich povědomí o nich, spolu s konkrétním přístupem k vědomí, podle něhož subjekt nemůže být podvědomě vědomi věcí, motivuje názor, že vědomí není možné bez sebe. -vědomí. Abych podcenil tento názor, argumentuji, že ne všechny vědomé stavy jsou doprovázeny smyslem pro jemnost. Odmítám také důvody pro podporu přístupu k vědomí, podle něhož subjekt nemůže nevědomě uvědomovat věci. Pak kriticky zkoumám Krieglovy argumenty pro závislost vědomí na sebevědomí založeném na prvním osobním přístupu subjektu k jejím vědomým duševním stavům a projednávaným problémům., and Sinem Elkatip Hatipoğlu