Alabastrová soška: nahý Bakchus (věnec z révy, kůže šelmy, kterou drží pásek přes hruď) s nádobou v levé ruce. Za Bakchem jde polonahá stará žena (náramek), chce jej chytit za ruku, ve zdvižené ruce drží měšec. Bakchovy nohy se drží putto, mezi Bakchantkou a Bakchem sedí na zemi Amor na toulci a luku, ruce má zdvižené (na znamení smutku)., Kotalík 1982#, s. 109., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Stařena je inspirována antickou hellénistickou plastikou, kde staré ženy často zobrazovány. Měšec ve stařenině ruce ukazuje na to, že antická mytologie byla v tomto případě sekundární (sousoší bylo také interpretováno jako Chronos a Niobé), hlavním námětem byla alegorie nerovného páru, bohaté nevěsty a muže, který dává přednost vínu před jejím náručím. Na alegorický výklad ukazuje truchlící Amor. Drobné sousoší je protěškem k sousoší, na němž je zobrazena opačná situace (Kozel, Stařec a mladá žena).
Kresba (268 x 273 mm). V oblacích dvě postavy: vlevo orel otáčí hlavu k vousatému muži, který je otočen zády k němu (v levé ruce drží hůl, u pasu mošna). Muž (Jupiter (?) pokleká jedním kolenem na oblak, před ním na oblaku sedí žena (Juno ?) se vzdutou drapérií za zády., Zlatohlávek 1997#, 272-273, č. XLVIII., and Do sbírky NG darováno rytířem Vojtěchem Lannou. Kresba je uváděna pod názvem Jupiter a Juno (Zlatohlávek 1997, 272), nicméně kromě orla, který by ukazoval na Jupitera, má muž v ruce hůl a u pasu mošnu, což jsou pro Jupitera atributy velmi neobvyklé.
V průčelí nad vchodem dvojice postav: vlevo muž, drží měšec (Spořivost), vpravo žena, drží přeslici (Píle)., Vlček 1996#, s. 218., and Alegorické figury v supraportě novorenesanční budovy jsou parafrází Michelangelovy kompozice Dne a Noci, zde jsou jako alegorie Spořivosti a Píle připomínkou původní funkce budovy - Všeobecná záložna v Praze.