Bohunicien představuje součást širšího okruhu industrií s vyvinutou levalloiskou technologií z počátku mladého paleolitu. Přestože se lokality bohunicienu koncentrují hlavně v prostoru Brněnské kotliny, jsou ojedinělé lokality známy také ze sousedních regionů. Nejzápadnější výskyt v současnosti představuje Hradsko u Mšena ve středních Čechách. Industrie z výzkumu S. Vencla a z povrchového průzkumu byla znovu analyzována a byly u ní doloženy všechny charakteristické rysy bohunických industrií, které zahrnují především bipolární redukci prodloužených polotovarů s připravenými úderovými plochami. Raritou industrie z Hradska je štípaní lokálního sklovitého nefelinického tefritu. Makroskopické i mikroskopické studium čedičových hornin z 9 známých výchozů ze vzdálenosti do 5 km od Hradska ukázalo, že jako zdroj této suroviny připadá v úvahu pouze žíla 1,6 km severně od obce Kokořín. and The Bohunician technocomplex is an example of an Initial or Early Upper Paleolithic industry with an evolved Levallois technology. Although the Bohunician settlement is concentrated within the Brno Basin, isolated sites are also known from neighboring regions. The most westerly known occurrence is at Hradsko near Mšeno in central Bohemia. The industry from Vencl’s excavation and surface survey was reanalyzed and all features including mainly bidirectional reduction of elongated blanks with faceted striking platforms were documented. A unique feature of Hradsko is the use of local glassy nepheline-bearing tephrite for knapping. As revealed by macroscopic and microscopic study of basaltic rocks from nine known occurrences within a 5 km radius from Hradsko, a tephritic dyke ca. 1.6 km N of the village of Kokořín could be the only source of this raw material.
Převážná část bohatých radiolaritových industrií z moravské strany Bílých Karpat pochází z mladého neolitu, příp. počátku eneolitu. Nalézá se ve zvláštním typu stanic, jež nenaplňují kriteria trvalého zemědělského osídlení (nedostatek zahloubených struktur, keramiky a broušených nástrojů), avšak ani parametry dílenských stanovišť (vzdálenost od vlastních výchozů, pokročilá redukce suroviny, srpové čepelky). Jediné dvě lokality, které snad můžeme kulturně klasifikovat (gravettien?), leží bezprostředně nad řekou Vlárou (Bylnice II a Vlachovice), což souhlasí se sídelním vzorcem zmíněné kultury. V blízkosti zdrojů radiolaritu lze očekávat stopy všech mladopaleolitických skupin s výjimkou bohunicienu, kde je radiolarit vzácností. Přestože se radiolarit nejvíce šíří ve starší době kamenné, zůstávají paleolitické artefakty na moravské straně v Bílých Karpat velmi sporé. Některé z nich lze však datovat již do středního paleolitu. V neolitu a eneolitu, kam by měla spadat domnělá těžba (bezpečně zatím nedoložená), využití této suroviny rapidně klesá, a to i na východní Moravě. Pokud budeme extrakci a distribuci silicitů přisuzovat jen praktické funkce, nebudeme schopni tyto rozpory uspokojivě vysvětlit. and Major part of the abundant radiolarite industries from the Moravian side of the White Carpathians dates to the Late Neolithic or to the onset of the Eneolithic. These industries come from a special type of sites, which meet neither the criteria of a permanent agrarian occupation (lack of recessed structures, pottery and polished tools) nor the parameters of workshop localities (some km away from primary outcrops, advanced core reduction, sickle blades). The only two localities, which might perhaps be culturally classified (Gravettian?), are situated immediately above the river Vlára (Bylnice II and Vlachovice), corresponding herewith to the settlement pattern of the said culture. In the neighbourhood of radiolarite deposits we can expect evidence of all Upper Palaeolithic groups except Bohunician, in which this material is rare. Even though radiolarite spreads widely mostly in the Palaeolithic, artefacts of this period remain very sporadic on the Moravian side of the White Carpathians. However, some of them can be dated to the Middle Palaeolithic already. In the Neolithic and Eneolithic, in which the supposed mining activity (not yet reliably proved) should have taken place, the exploitation of this raw material decreases rapidly, as well in Eastern Moravia. If we attribute the extraction and distribution of siliceous rocks only with practical purpose, we will not be able to explain these contradictions in a satisfactory way.