Přestože zahraniční výzkumy potvrzují silný vliv matematické self-efficacy na výkony a postoje v matematice, v českém prostředí dosud nebyla tomuto tématu věnována větší pozornost. Článek proto představuje koncept self-efficacy a specifickou oblast self-efficacy v matematice a dále prezentuje uskutečněný výzkum, který měl dva hlavní cíle: vyvinout a ověřit český dotazník matematické self-efficacy pro základní školy a zjistit souvislost mezi matematickou self-efficacy a výkonem v matematice. Výzkumný soubor tvořilo 436 žáků a žákyň ze 4. a 8. tříd, kteří vyplnili dotazník matematické self-efficacy, dotazník o matematice a matematický test složený z úloh uvolněných z projektu TIMSS 2007. Výsledný český dotazník matematické self-efficacy je tvořen 30 položkami, které jsou hodnoceny na pěti bodové škále, a vykazuje vysokou reliabilitu (Cronbachova alfa = 0,9). Matematická self-efficacy významně korelovala s výkonem v matema-tickém testu. Míra self-efficacy vykazovala významný rozdíl mezi mladšími a staršími dětmi. and Despite a rich research done abroad which has confirmed a strong influence of self-efficacy on performance and attitudes in relation to mathematics, there has been paid little attention to this concept in the Czech Republic. This article introduces the concept of self-efficacy and domain-specific self-efficacy in mathematics while also presents realized research with two main goals: 1) to develop and verify a Czech scale of mathematical self-efficacy for primary and secondary schools 2) to find out the relationship between mathematical self-efficacy and performance in mathematics. In the research group, there were 436 boys and girls from fourth and eighth grades. They completed a scale of mathematical self-efficacy, a mathematical questionnaire and a mathematical test with tasks provided by TIMSS 2007 project. The final Czech scale of mathematical self-efficacy consist of 30 items with a five-point evaluation scale and reports high reliability (Cronbach’s alpha = 0,9). Mathematical self-efficacy significantly correlated with performance in the mathematical test. There was also a significant difference in the level of self-efficacy between younger and older children.
Objectives. Although various mental health-re-lated consequences of the COVID-19 pandemic have been documented, there has been far less attention given to potential protective factors. Questions and hypotheses. In the present study, authors examined the role of three types of positive expectancies - optimism, hope, and self-efficacy - as predictors of well-being and anxiety. Furthermore, authors examined the role of coping strategies as a potential mediator between expectancies and criterion variables.Sample and settings. The present study was con-ducted during the COVID-19 outbreak in Slo-vakia after a national emergency was declared (N=1011). Additionally, longitudinal follow up was conducted after a national lockdown (N=391). Statistical analysis. Multi-model linear regres-sion (the Bayesian approach) and simple me-diation analysis (the Frequentist approach) were used to answer research questions. Results. In the main study with N=1011 partici-pants sampled after a national emergency was declared, the role of optimism in predicting anx-iety and well-being was corroborated. Moreo-ver, this finding was replicated after a national lockdown and the degree to which Coronavirus was considered dangerous served as a potential mediator. Besides optimism, self-efficacy nega-tively predicted anxiety, and subscales of hope predicted well-being. Additionally, the role of coping strategies as potential mediator was ex-amined. In follow up with N=391 respondents who decided to participate after the national lockdown, authors found an indirect effect of optimism on well-being and anxiety through dysfunctional coping. Limitations. The present study has some limita-tions that should be reflected upon. For exam-ple, convenience sampling was used. Moreover, interpretations related to causality should be avoided and the specificity of the effect in re-lation to pandemic situation should be further examined in future research. and Ciele. V predošlých výskumoch boli dokumen-tované rôzne dopady pandémie COVID-19 na mentálne zdravie. Menej pozornosti však bolo venovanej tomu, ktoré faktory tu môžu zohrávať protektívnu rolu.Otázky a hypotézy. Predkladaná štúdia sa zaobe-rá tým, akú rolu zohrávali tri druhy pozitívnych očakávaní (optimizmus, nádej a sebaúčinnosť) v rámci subjektívnej pohody a prežívanej úz-kosti počas nástupu prvej vlny pandémie CO-VID-19 na Slovensku. Súbor a metódy. Výskum bol realizovaný po tom, ako bol na Slovensku vyhlásený núdzový stav (N = 1011). Autori zisťovali sme subjektív-nu pohodu, aktuálne prežívanú úzkosť, tri druhy očakávaní (nádej, optimizmus a všeobecnú se-baúčinnosť) a to, do akej miery vnímali účastní-ci výskumu koronavírus ako nebezpečný. Druhý zber dát sa konal po celoštátnom lockdowne (N = 391). Tu sa autori zamerali na stratégie zvládania. Analýzy. V rámci analýzy dát boli využité dva postupy. Prvý bol reprezentovaný lineárnou re-gresiou pracujúcou s viacerými modelmi (Bay-esiánsky prístup), druhý mediačnou analýzou (Frekventistický prístup). Výsledky. V hlavnej časti (N = 1011), realizo-vanej krátko po vyhlásení núdzového stavu, sa ako dôležitý prediktor ukázal predovšetkým op-timizmus. Pozitívne predikoval subjektívnu po-hodu a negatívne prežívanú úzkosť. Zmienený vzťah bol sprostredkovaný tým, do akej miery považovali účastníci výskumu koronavírus za nebezpečný. Okrem toho, sebaúčinnosť nega-tívne predikovala prežívanú úzkosť a subškály nádeje predikovali subjektívnu pohodu. V nad-väzujúcom zbere dát (N = 391), uskutočnenom po prvom lockdowne, sa autori zamerali na rolu stratégii zvládania ako potenciálneho mediátora vo vzťahu medzi očakávaniami a kritérialnými premennými. Tu sa ako jeden z potenciálne dô-ležitých mechanizmov ukázali predovšetkým dysfunkčné stratégie zvládania stresu. Limity. Medzi limity možno zaradiť príležitost-ný výber výskumného súboru a to, že otázka, týkajúca sa toho, do akej miery tu šlo o vzťah špecifický pre pandémiu, zostáva aj naďalej otvorená. Okrem toho je nevyhnutné, aby výz-kumníci zostali pri vyjadrovaní sa k otázke kau-zality nanajvýš opatrní.
The overview study sums up the contemporary knowledge concerning the psychological capital (PsyCap). It represents a relatively new but rapidly developing construct in the field of positive psychology and has applications in organizational, educational, and health psychology. The study starts with the theoretical conceptualization of PsyCap and presents its four components: hope, self-efficacy, optimism, and resilience. It provides a comprehensive review of the positive outcomes and correlates of PsyCap across multiple life domains. Next, it describes the antecedents and possible interventions supporting the development of PsyCap. It takes notice of the PsyCap measurement and evaluates the strengths and weaknesses of available methods. Finally, the study summarizes current trends in the study of PsyCap and formulates directives for research and practice in Czech organizations, education, and counselling. and Tato studie shrnuje současné poznání o psy-chologickém kapitálu (PsyCap). Jedná se o po-měrně nový, ale rychle se rozvíjející konstrukt z oblasti pozitivní psychologie, který má využití v psychologii práce a organizace, v pedagogické psychologii i v psychologii zdraví. Tato studie nejprve teoreticky vymezuje PsyCap a předsta-vuje jeho čtyři složky: naději, vědomí vlastní účinnosti, optimismus a nezdolnost. Poskytuje komplexní přehled konstruktů, s nimiž se Psy-Cap pojí, a uvádí jeho pozitivní důsledky pro různé oblasti pracovního i osobního života. Dále uvádí antecedenty PsyCap a možné intervence podporující jeho rozvoj. Popisuje nejpoužíva-nější metody měření PsyCap a hodnotí jejich silné stránky a rezervy. Závěrem studie shrnu-je aktuální světové trendy ve výzkumu PsyCap a formuluje doporučení pro výzkum i praxi v českých organizacích, ve vzdělávání a v po-radenství.
Objectives. The aim of this study was to analyze the psychometric properties of the Czech version of the General Self-Efficacy Scale (GSES) in the group of hospitalized patients. Sample and setting. The sample contained 386 respondents hospitalized in the Faculty hospital Hradec Kralove. The Czech version of GSES was used. Statistical analysis. All the analyses were performed in the R environment. Factor structure was tested using Item Response Theory (IRT), namely two-parameters Graded Response model. This model was used also for testing measurement invariance for men and women. T-tests and linear model to test relation between GSES and demographical variables were used. Percentile norms were constructed using kernel smoothed cumulative distribution for men and women separately. Results. The score of the scale ranged from 15 to 40 points with an average of M = 30.86 (SD = 6.05). The results suggest that the Czech version of the GSES has satisfactory psychometric properties, the internal consistency is on high level (Cronbach,s α = 0.924; ωt = 0.938). Even though the analysis of the structure of the questionnaire showed to be slightly twodimensional, the correlation of the two factors is quite high. This implies the potential of working with one universal questionnaire score. Of all monitored variables, only gender had statistically significant influence over the perceived self-efficacy, the scale was invariant for both genders. The differences between clinics were very small, only the respondents from psychiatric clinic achieved statistically significant lower score. Study limitations. The limits of the study come from its cross-sectional character and the fact that the choice of respondents was not representative. Data are based on subjective statements coming from respondents hospitalized with various health problems. and Cíle. Cílem práce bylo zjistit psychometrické vlastnosti české verze Dotazníku obecné self- -efficacy (General Self-Efficacy Scale – GSES) u populace hospitalizovaných pacientů. Vzorek a metodika. Sledovaný soubor činil 386 respondentů hospitalizovaných ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Byla použita česká verze dotazníku General Self-Efficacy Scale. Statistická analýza. Veškeré analýzy byly provedeny v prostředí R. Faktorová struktura byla ověřována s využitím teorie odpovědi na položku (Item Response Theory), a to pomocí dvouparametrového Graded Response Modelu. Tento byl použit i pro ověření invariance měření mezi muži a ženami. Pro hodnocení vztahu obecné self-efficacy s demografickými proměnnými byla použita lineární regrese a t-testy. Percentilové normy byly sestrojeny pomocí vyhlazené kumulativní distribuční funkce pro muže a ženy zvláště. Výsledky. Celkový skór škály se pohyboval v rozmezí 15–40 bodů s průměrem M = 30,86 (SD = 6,05). Psychometrické vlastnosti české verze dotazníku GSES jsou dobré, vnitřní konzistence je vysoká (Cronbachovo α = 0,924; ωt = 0,938). Struktura dotazníku je spíše dvoudimenzionální, korelace obou faktorů je však velmi vysoká. Je tedy smysluplné pracovat s jediným celkovým skórem dotazníku. Ze všech sledovaných proměnných pouze pohlaví mělo statisticky významný vliv na vnímanou self- -efficacy (SE), škála byla pro obě pohlaví invariantní. Rozdíly mezi klinikami byly velmi malé, pouze respondenti z psychiatrické kliniky dosahovali statisticky významně nižšího skóru oproti respondentům z ostatních klinik. Limity studie. Limity studie vyplývají z jejího průřezového charakteru a skutečnosti, že výběr respondentů nebyl reprezentativní. Data jsou založena na subjektivních výpovědích; jedná se o respondenty hospitalizované s různými zdravotními potížemi.
The aim was search for and analyze published researchs dealing with self-efficacy and care burden in informal caregivers and to assess whether there is a relationship between self-efficacy and care burden. The source of the obtained data were licensed and freely available electronic databases. Based on the set criteria, 13 foreign studies published in the period 2010–2020 were included in the detailed analysis and subsequent processing. The results of the found studies have shown that lower self-efficacy is associated with higher care burden, increased stress, and a higher incidence of depressive syndrome in the informal caregivers. On the other hand high self-efficacy is related to the well-being of caregivers and the quality of life of patients. Self-efficacy appears to be an important phenomenon in influencing the care burden and therefore it is necessary to support caregivers to increase their self-efficacy. Appropriately chosen training and education can increase self-efficacy in various areas of care. and Cílem bylo vyhledat a analyzovat publikované výzkumy zabývající se self-efficacy a pečova-telskou zátěží u neformálních pečovatelů a po-soudit, zda existuje vztah mezi self-efficacy a pečovatelskou zátěží. Zdrojem získaných dat byly licencované a volně dostupné elektronické databáze. Na základě stanovených kritérií bylo do podrobné analýzy a následného zpracování zařazeno 13 zahraničních studií publikovaných v období 2010–2020. Výsledky vyhledaných studií poukazují, že nižší self-efficacy souvi-sí s vyšší pečovatelskou zátěží, se zvýšeným stresem a s vyšším výskytem depresivního syndromu u neformálního pečovatele. Vysoké self-efficacy naopak souvisí s pocitem pohody pečovatele a zlepšením kvality života pacienta. Self-efficacy se jeví jako významný fenomén v rámci ovlivňování pečovatelské zátěže, a pro-to je nutné podporovat pečovatele ve zvyšování jejich self-efficacy. Zvýšit self-efficacy v růz-ných oblastech péče mohou vhodně zvolená školení a edukace.
Tento článek se věnuje poměrně novému konceptu učitelské kolektivní efficacy, který je zatím méně výzkumně ukotven, ale dosavadní studie ho považují za potencionálně velmi užitečný v pedagogickém prostředí. Potýká se však s určitými koncepčními a metodologickými obtížemi. Cílem je nejprve představit teoretické pozadí v konceptu self-efficacy a učitelské self-efficacy, která je starším a zatím více zkoumaným konstruktem a měla velký vliv na utváření učitelské kolektivní efficacy. Hlavní důraz je kladen na objasnění teoretických obtíží, které jsou historicky spojeny s učitelskou self-efficacy a které částečně ovlivnily i kolektivní efficacy například skrze používané dotazníky. Dále jsou shrnuty dosavadní definice a pojetí učitelské kolektivní efficacy a také důležité výzkumy a jejich výsledky. Ty se týkají například spojení s učitelskou self-efficacy a vlivu kolektivní efficacy na žáky a žákyně, jednotlivé učitele i celý učitelský sbor. Zmíněny jsou i dosavadní používané dotazníky. V závěru jsou navrhnuty možnosti, kam směřovat budoucí výzkum učitelské kolektivní efficacy a které hlavní obtíže je nutné překonat. and This article introduces relatively new concept of teacher collective efficacy. This concept hasn’t gained strong support in research yet but results of existing studies indicate its potential to be useful in educational environment. However, there are some conceptual and methodological issues linked to teacher collective efficacy. First purpose of this article is to introduce theoretical background of self-efficacy and teacher self-efficacy, which is an older and more researched concept with large impact on the development of teacher collective efficacy. Main accent is put on explanation of theoretical issues, that are historically linked with teacher selfefficacy and that partly influenced teacher collective efficacy for example due to used questionnaires. The main part summarizes present definitions and approaches to teacher collective efficacy and important researches. Existing researches are concerned in relation of teacher self-efficacy and teacher collective efficacy and its influence on students, individual teachers or whole teaching staff. Another important part deals with existing measurements of teacher collective efficacy. The conclusion of this article is a proposal for direction of future research and what kind of major problems is necessary to overcome.