The goal of this paper is to demonstrate that procedurally structured con- cepts are central to human communication in all cultures and throughout history. This thesis is supported by an analytical survey of three very different means of communication, namely Egyptian hieroglyphs, pictures, and Inca knot writing known as khipu. My thesis is that we learn, communicate and think by means of concepts; and regardless of the way in which the meaning of an expression is encoded, the meaning is a concept. Yet we do not define concepts within the classical set-theoretical framework. Instead, within the logical framework of Transparent Intensional Logic, we explicate concepts as logical procedures that can be assigned to expressions as their context-invariant meaning. In particular, complex meanings, which structurally match complex expressions, are complex procedures whose parts are sub-procedures. The moral suggested by the paper is this. Concepts are not flat sets; rather, they are algorithmically structured abstract procedures. Unlike sets, concepts have constituent sub-procedures that can be executed in order to arrive at the product of the procedure (if any). Not only particular parts matter, but also the way of combining these parts into one whole ''instruction'' that can be followed, understood, executed, learnt, etc., matters., Cílem příspěvku je ukázat, že procesně strukturované koncepty jsou ústředním bodem lidské komunikace ve všech kulturách a v průběhu dějin. Tato práce je podpořena analytickým průzkumem tří velmi odlišných komunikačních prostředků, konkrétně egyptských hieroglyfů, obrázků a psaní uzlů Inků známých jako khipu. Má diplomová práce je, že se učíme, komunikujeme a myslíme pomocí konceptů; a bez ohledu na způsob, jakým je význam výrazu zakódován, významem je pojem. Nedefinujeme však koncepty v rámci klasického teoretického rámce. Místo toho, v logickém rámci Transparentní Intenzionální Logiky, vysvětlujeme pojmy jako logické procedury, které mohou být přiřazeny výrazům jako jejich kontextově invariantní význam. Zejména složité významy, které strukturně odpovídají komplexním výrazům, jsou složité postupy, jejichž součástí jsou dílčí postupy. Morální návrh, který tento článek navrhl, je toto. Pojmy nejsou ploché soupravy; jsou to spíše algoritmicky strukturované abstraktní postupy. Na rozdíl od sad, koncepty mají dílčí dílčí postupy, které mohou být provedeny, aby se dospělo k produktu postupu (pokud existuje). Nezáleží jen na jednotlivých částech, ale také na způsobu spojování těchto částí do jedné ,,instrukce'', kterou lze sledovat, chápat, realizovat, učit se atd., Záleží na tom., and Marie Duží
In 1905 Bertrand Russell took on the problem of definite descriptions, and his analysis became the standard up until 1950 when Peter Strawson criticised Russell’s solution as inadequate. Since then many opponents as well as proponents of the Russellian solution have been involved in a long-term debate on definite descriptions. In this paper I show that both sides of the contention are partly right and partly wrong, because sentences of the form ''The F is a G'' are ambiguous. However, the ambiguity does not concern reference shift of the description ''the F''. Rather, the ambiguity consists in different topic-focus articulations of a given sentence involving occurrences of ''the F''. I demonstrate that when ''the F'' is used as part of the topic of such a sentence the existence of the object denoted by ''the F'' is not only entailed by but also presupposed by the sentence. On the other hand, ''the F'' used in the focus of a sentence triggers merely existential entailment. Thus sentences differing only in their topic-focus articulation should have assigned different logical forms. In order to make such hidden features explicit, I apply the procedural semantics of Transparent Intensional Logic (TIL), furnishing sentences with hyperpropositions that are precisely defined in terms of TIL constructions. These are procedures assigned to sentences as their context-invariant structured meanings. Moreover, I generalise the phenomenon of the topic-focus distinction to sentences of any form, proposing an adequate analytic schema of sentences that come with a presupposition., V 1905 Bertrand Russell přijal problém konečných popisů a jeho analýza se stala standardem až do roku 1950, kdy Peter Strawson kritizoval Russellovo řešení jako nedostatečné. Od té doby mnoho oponentů stejně jako zastáncové Russellian řešení byli zapojení do dlouhodobé debaty o konečných popisech. V tomto příspěvku dokazuji, že obě strany sporu jsou zčásti správné a zčásti špatné, protože věty tvaru ,,F je G'' jsou nejednoznačné. Nejednoznačnost se však netýká referenčního posunu popisu ,,F''. Nejednoznačnost spočívá spíše v různých tematických okruzích dané věty, která zahrnuje výskyty ,,F''. Prokazuji, že když je ,,F' používáno jako součást tématu takové věty, existence předmětu označeného ,,F'' není pouze podmíněna větou, nýbrž také předpokládána. Na druhé straně ,,F'', který je používán v ohnisku věty, vyvolává pouze existenciální existenci. Věty lišící se pouze v jejich artikulaci zaměřené na téma by tedy měly mít přiřazeny různé logické formy. Aby byly tyto skryté rysy explicitní, aplikuji procedurální sémantiku Transparentní Intenzionální Logiky (TIL), poskytující věty s hyperpropozicemi, které jsou přesně definovány z hlediska TIL konstrukcí. Jedná se o postupy přiřazené větám jako jejich kontextově invariantní strukturované významy. Dále zobecňuji fenomén rozlišování mezi tématem a věty jakékoli formy,, and Marie Duží