Dosavadní a nynější formálně-materiální pojem a pojetí trestného činu z hlediska viny není výraznou změnou určující charakter nové kodifikace trestního práva. Zejména formálně-materiální pojetí bylo aplikovatelné podle trestního zákona a je i nyní, podle trestního zákoníku. Jediným základem trestní odpovědnosti pachatele nemůže být tzv. „případ“ společensky škodlivý, nýbrž případ „trestného činu“ natolik společensky škodlivého, v němž nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Společenskou škodlivost činu jakožto materiální stránku trestného činu je třeba posuzovat a hodnotit v každém konkrétním případě, při řešení otázky viny pachatele, striktně v hranicích aplikované skutkové podstaty. Povahu a závažnost činu jakožto materiální stránku trestného činu při ukládání trestních sankcí pak nejen v hranicích aplikované skutkové podstaty, co do intenzity naplnění jejích znaků, nýbrž i s přihlédnutím ke všem dalším okolnostem dané věci.Obsah právní věty II. stanoviska NS sp. zn. Tpjn 301/2012 (R 26/2013) je třeba interpretovat a aplikovat v kontextu právní věty I. Je to podmínka způsobu interpretace a praktického užití stanoviska, který důsledně diferencuje mezi funkcemi trestného činu a jeho materiální
stránky z hlediska viny a trestu, trestních sankcí. Tento způsob interpretace a aplikace stanoviska je ústavně konformní, způsob jiný nikoliv. Judikatura Nejvyššího soudu není při aplikaci jeho stanoviska z daných hledisek zcela jednotná. and Present day formal-material concept and as well the conception of the criminal act, from the viewpoint of guilt, does not represent a significant change in determining the character of the new codification of the criminal law. Particularly, the formal-material conception was possible to apply according to the Criminal Code of 1961 as well as according to the Criminal Code of 2009. The so called “socially harmful case” cannot be the only basis for criminal responsibility but the case of the “criminal act” which is so much socially harmful, that the application of another type of legal responsibility
is not sufficient. Social harmfulness of the act, as the material side of the criminal act, must be judged, in concreto, from the point of view of guilt, strictly only within the limits of the applied actus reus (body of the crime). The character and the seriousness of the act, as the material side of the
criminal act, must be judged, in concreto, by the penalty not only within the limits of the applied actus reus (body of the crime), according to the intensity of the features, but also with regard to all other circumstances of the particular case. The content of the legal clause number II. in the Statement
of the Supreme Court Tpjn 301/2012 (R 26/2013) must be interpreted and applied in the context of the legal clause number I. This is a condition of the way of interpretation and practical use of this statement, which consistently differentiates between the functions of the crime and its material side from the point of view of guilt and penalty. This way of interpretation and application of the statement is conformable to the Constitution, no other interpretation is possible. The Judicature of the Supereme Court is however not unified when applying this statement.
S trestní odpovědností konkrétních osob v souvislosti s rozhodováním kolektivních orgánů složených ze dvou nebo více fyzických osob, které jsou členy takového orgánu a bezprostředně se podílí na přijetí určitého rozhodnutí, se můžeme v poslední době poměrně často setkat i v trestním právu. V článku se po úvodním teoretickém přístupu autoři zabývají zejména s přihlédnutím ke konkrétní judikatuře jednak trestní odpovědností fyzických osob za důsledky rozhodnutí přijatého kolektivním orgánem v souvislosti s rozhodováním kolektivních orgánů obchodních společností a družstev nebo kolektivních orgánů územních samosprávných celků, a to z hlediska objektivní a subjektivní stránky zvažovaného trestného činu, a jednak trestní odpovědností právnických osob jako pachatelů trestného činu za jednání fyzických osob, které jim lze přičítat podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Přitom zdůrazňují, že ani po zavedení trestní odpovědnosti právnických osob nezná trestní právo tzv. kolektivní odpovědnost více fyzických osob za trestný čin v tom smyslu, že by bez dalšího byly jeho pachatelem všechny tyto fyzické osoby působící v rámci právnické osoby nebo jejich určitý okruh, aniž by se zkoumalo, zda každá z takových fyzických osob individuálně naplnila všechny znaky konkrétního trestného činu a zda tak učinila zaviněně. Právnická osoba totiž nese trestní odpovědnost jako samostatný subjekt práva, nikoli jako souhrn všech nebo některých fyzických osob v ní působících. Trestní odpovědnost právnické osoby pak neznamená ani rezignaci na trestní odpovědnost těch fyzických osob, které přivodily trestní odpovědnost právnické osoby nebo samy spáchaly trestný čin v rámci činnosti právnické osoby, anebo dokonce jej spáchaly jako její spolupachatelé či účastníci. and Since recently, even in criminal law we can encounter criminal liability of specific people in connection with making decisions of collective bodies consisting of two or more natural persons who are members of such body, and participate directly in adoption of a particular decision. After the introductory theoretical approach, the authors deal, in the context of particular jurisdiction, mainly with criminal liability of natural persons for consequences of decision adopted by a collective body in association with taking decisions of collective bodies of trade companies and cooperatives,
or collective bodies of territorial self-governing units, both in terms of objective and subjective aspect of a considered criminal act, and also with criminal liability of legal entities as perpetrators of criminal act for acting of natural persons attributable to them pursuant to Act No. 418/2011 Coll., on
Criminal Liability of Legal Entities and Legal Proceedings against them. In consideration of all the aforementioned they emphasize that the introduction of liability of legal entities the criminal law does not know the so-called collective liability of more natural persons for a criminal act in that meaning that the perpetrator of it would be all these natural persons acting within a legal entity or a certain circle of these persons, without being investigated whether each of these natural persons has individually fulfilled all the aspects of a particular criminal act, and whether they did so culpably. A legal entity bears criminal liability as an independent subject of law, not as a summary of all or certain natural persons acting in it. Criminal liability of legal entity then does not mean resignation to criminal liability of those natural persons who caused criminal liability of legal entity, or those who committed a crime within an activity of a legal entity, or those who even committed a crime as its accomplice or participants.