An obligation to maintain secrecy is one of the basic professional duties associated with the work of health workers. It's very specific institute of patient privacy, especially necessary because during the provision of health care more than in other areas of human activity information of very intimate sites of human life are gathered by a primary (data collected from the diagnosis and treatment activity) and secondary (data obtained from the patient or his relatives) ways.
However, there are many legally relevant reasons that give rise to legally break this obligation and to tell information obtained in providing health care. Justified reasons are always based on measuring the values behind the duty of confidentiality, and the values behind the need or necessity to break this obligation. A specific area of this conflict of values is disclosure of protected data to criminal law enforcement authorities.
Besides the main reason that allows the health professional to provide requested information to the police, prosecutors and criminal judges, which is the consent of the patient the Czech law knows a number of other reasons, though often very narrowly focused, arising from different legal regulations.
This text does not focus solely on the grounds where the healthcare worker is entitled to communicate information protected by the law, but also points to situations where do not, though one of the institutions of law enforcement requires it. These passages have been formulated based on the author's experience and knowledge by the interaction of medical institutions or medical personnel with criminal law enforcement authorities.
Finally, it is then pointed to the sanctions that threaten health professionals, if they succumb to pressure from criminal law enforcement authorities and communicate the information illegally. and Povinnost mlčenlivosti je jedna ze základních profesních povinností spojených s prací zdravotnických pracovníků. Je to zcela konkrétní institut na ochranu soukromí pacientů, nutný zejména proto, že při poskytování zdravotní péče více než v jiných oblastech lidské činnosti dochází k primárnímu (údaje zjištěné při diagnostice či léčbě) i sekundárnímu (údaje získané od pacienta či jeho blízkých) získávání informací o velmi intimních stránkách lidského života.
Nicméně existuje řada právně relevantních důvodů, které zakládají možnost oprávněně porušit tuto povinnost a informace získané při poskytování zdravotní péče sdělit. Oprávněné důvody jsou vždy založeny na poměřování hodnot, které stojí za povinností mlčenlivosti, a hodnot, které stojí za potřebou či nutností tuto povinnost porušit. Specifickou oblastí střetu těchto hodnot je sdělování údajů chráněných povinností mlčenlivosti orgánům činným v trestním řízení.
Vedle hlavního důvodu, který umožňuje zdravotnickému pracovníkovi poskytnout vyžádanou informaci policisty, státními zástupci či trestními soudci, kterým je souhlas samotného pacienta, o jehož údaje se jedná, zná český právní řád množství jiných důvodů, byť často velmi úzce zaměřených, které vyplývají z různých právních předpisů.
Tento text se nezaměřuje pouze na uvedení důvodů, kdy zdravotnický pracovník je oprávněn podle práva chráněné informace sdělit, ale také upozorňuje na situace, kdy tak naopak učinit nesmí, přestože to po něm některý z orgánů činných v trestním řízení vyžaduje. Tyto pasáže byly formulovány na základě vlastních zkušeností a poznatků autora ze styku zdravotnických zařízení či zdravotnických pracovníků s orgány činnými v trestním řízení.
Závěrem je pak poukázáno na sankce, které hrozí zdravotnickému pracovníkovi, pokud podlehne tlaku ze strany orgánů činných v trestním řízení a požadované informace neoprávněně sdělí.
The area of the right to the provision of medical care is currently receiving attention mainly from the perspective of the patient, but not from the perspective of a healthcare professional. The right of a healthcare professional not to provide medical care is an area which, despite its importance, receives relatively little attention. The topic of this article is narrowed down only to the area of termination of medical care. This leaves aside the legal regulation of the reasons for which the medical care provider is entitled to refuse to accept a patient into care. The primary goal of this article was to verify the functionality of the legal regulation from the point of view of health professionals. This was done by research, carried out in the form of a questionnaire survey. Respondents (healthcare professionals and medical students) answered questions (in the area of termination of medical care) to ascertain their awareness of the current legislation and its applicability in practice, as well as questions about possible changes that could improve their professional relationship with patient. The answers thus reflect not only their opinion on the state of the current legislation, but also include de lege ferenda considerations. Before the main part of the article, which consists of the results of questionnaire survey, a theoretical introduction was included for better orientation in the issue. This theoretical introduction summarizes the current legislation in this area. The article provides a new insight into the legal regulation of the termination of medical care through the eyes of those who are confronted with this legal regulation on a daily basis. and Oblasti práva na poskytnutí zdravotní péče je v současné době věnována pozornost zejména z pohledu pacienta, nikoliv však z pohledu zdravotnického pracovníka. Právo zdravotnického pracovníka neposkytnout zdravotní péči je oblast, které se navzdory její důležitosti věnuje relativně malá pozornost. Téma tohoto článku je zúženo, a to pouze na oblast ukončení péče o pacienta. Stranou je tak ponechána právní úprava důvodů, pro které je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn odmítnout přijetí pacienta do péče. Primárním cílem tohoto článku bylo pomocí vlastního výzkumu, provedeného formou dotazníkového šetření, ověřit funkčnost zkoumané právní úpravy v praxi z pohledu zdravotnických pracovníků. Respondenti (zdravotničtí pracovníci a studenti lékařských fakult) odpovídali jednak na otázky, kterými bylo zjišťováno jejich povědomí o platné právní úpravě a její využitelnosti v praxi, a dále na otázky, týkající se možných změn, které by jejich očima mohly zlepšit fungování vztahu zdravotnického pracovníka a pacienta v oblasti ukončování zdravotní péče. Odpovědi respondentů tak odráží nejen jejich názor na stav současné právní úpravy, ale zahrnují i úvahy de lege ferenda. Před samotnou hlavní částí, která je tvořena výsledky vlastního dotazníkového šetření, byl pro lepší orientaci v celé problematice zařazen i teoretický úvod, který shrnuje platnou právní úpravu v této oblasti. Článek poskytuje nový náhled na právní úpravu ukončování zdravotní péče očima těch subjektů, kteří jsou s ní při výkonu svého povolání každodenně konfrontováni.